Zneužívání „záchranky“?

V pozici ředitele jsem neustále čelil kritice z řad zaměstnanců, že jsem neschopný ředitel, že to neřeším nebo neumím řešit a oni musí stále častěji a více vyjíždět na „banality“ (záměrně a ze slušnosti nepoužívám expresivní výrazy, které celou tu dlouhou dobu slýchávám a občas i sám požívám). Ano, i já si musím někdy zanadávat, na jakou prkotinu mě operační středisko (dispečink) vyslalo, s jakou hloupostí lidé otravují ZZS a jsou schopni volat na tísňovou linku. Zrovna nedávno jsem vyjel na kašel. Volající byla zdravotní sestra a měla obavy… Jak můžeme chtít po lidech (laicích), aby správně rozlišili vážnost stavu, když to nedokáže ani zdravotní sestra? Zavedením tísňové linky 112 se situace ještě více zkomplikovala, protože na ni lidé volají a jsou poté operátorem (člen hasičského sboru) přepojeni na ZZS.

Bohužel zaměstnanci ZZS často nevědí, že uvedený problém „zneužívání ZZS“ tak jednoduchý není. Z mnoha odborných i obecných vyjádření jsem nezaznamenal, že by někdo definoval, co je, a co není zneužívání ZZS. Ono to totiž ani definovat možná nejde. Stejně jako nikdo nezpochybňuje výjezdy hasičů a policistů, kteří řeší mnohé banality, jež by ani řešit neměli, tak by neměly být pochyby ani u ZZS. A i já zastávám názor, že ZZS je služba placená převážně z kapes občanů (rozpočet, zdravotní pojištění, příspěvek ministerstva, dary, samofinancování…), a má teda sloužit. Volající nemocný má zdravotní problém, obává se o své zdraví a je většinou laik, který není schopen posoudit vážnost situace a raději volá ZZS.

Občan totiž předpokládá, že pokud má nějaký zdravotní problém, tak si zavolá a služba bude fungovat. On totiž nerozlišuje, co je, a co není banalita. A my zdravotníci jsme občany vystrašili a neustále poučujeme, aby nepodceňovali jakékoliv příznaky, bolest, stav apod. a „raději“ zavolali ZZS, a to i zbytečně. Média to ještě přiživují výčtem neustálých tragických případů, kdy někdo zemřel po krátké době s minimem obtíží. A většina lidí má i negativní osobní zkušenost, kdy někdo něco podcenil a zanedbal. Také nedůvěra lidí v naše kvalitní zdravotnictví stoupá.

Co vlastně zdravotníci, kteří mluví o zneužívání záchranky, považují za zneužití, banalitu, zbytečnost atd.? Slýchám to v mnoha rozličných situacích, a to nejčastěji, když vyjíždějí do domovů pro seniory, k opilcům, feťákům, rvačkám, na teplůtky, kašel, bolest v krku, na drobné úrazy, povrchní řezné rány, tělísko v oku, klíště, pád seniora z postele, nemožnost se postavit, bolesti hlavy, bolesti zad (jakéhokoliv segmentu páteře), zhoršené dýchání, chronické obtíže, kožní nemoci, dlouhodobé obtíže, hádky, spory nebo když si policie „neví rady“ či si nechce znečistit své vozidlo atd.

Mnozí záchranáři se domnívají, že záchranka tu je jen pro kritické, život ohrožující stavy. Přitom to už více než 30 let neplatí. Mám delší dobu pocit, že záchranka je tu tzv. děvenka pro všechno, která už supluje práci praktických lékařů, lékařské pohotovosti, návštěvní služby, taxislužby, odvoz opilců (přísluší policii), psychosociální služby, sociální služby, činnosti koronera, služby hospiců atd., a to proto, že funguje nepřetržitě a své úkoly vč. těchto uvedených plní na 100 procent.

Bohužel v mnoha argumentech proti tomuto jevu slýchám a čtu odborné názory v duchu „coby kdyby“ a že nelze nic podcenit, že za vším může být „něco“ závažného, že dotyčný může nakonec zemřít nebo být postižený, když tam záchranka nevyjede, když dotyčného neodveze a nebude vyšetřen v nemocnici… Na všech článcích řetězce se málokdy najde odvážný zdravotník, který vezme na sebe zodpovědnost i případná rizika. Je to praktický lékař, který po telefonu doporučí nějaké řešení, pošle z ordinace domů apod.? Je to dispečerka ZZS nebo lékař na telefonu, kteří „odmítnou“ volajícího a doporučí jiné řešení (zůstaňte doma, vezměte si nějakou tabletku, uvařte čaj, zajděte ráno, zítra, v pondělí ke svému praktikovi…)? Je to člen výjezdové skupiny ZZS (záchranář, lékař), který dotyčného na místě (doma, na ulici, v práci…) „povrchně“ vyšetří dostupnými a omezenými možnostmi a ponechá svému osudu s nějakým doporučením? Je to lékař urgentního příjmu, který bez vyšetření pošle ode dveří dotyčného kamsi nebo jej nechá tzv. vycukat v čekárně, až sám zmizí, či jej vyšetří a odešle zpět, odkud přišel nebo byl přivezen ZZS?

Žádný z uvedených článků systému takto nepracuje. Stává se výrazně ojediněle, že takto situaci vyřeší, což bývá provázeno mediálními kauzami, když dotyčný nakonec zemře. V provozu ZZS se s tím mnozí setkávají, nazývají to „reklamací“ a takové případy nakonec napodruhé i napotřetí a občas i vícekráte obslouží (odvezou) a v nemocnici je najednou vyšetří a někdy i hospitalizují… Kolegové a kolegyně vyprávějí mnohé historky o tom, kdy na ně lékař urgentního příjmu byl neurvalý, kritický až sprostý, proč tam pacienta (ano, je to vždy pacient a nikoliv věc nebo ožrala, feťák, asociál, bezdomovec apod.) vůbec přivezli, proč se s ním zabývali, proč ho nenechali na místě atd. Jak směšně a trapně takoví lékaři na nás působí, když vzápětí, co si upustili ventil, dotyčného přijmou do péče a kompletně jej vyšetří vč. CT, rtg, laboratoře, sona i MR. Po nás chtějí, abychom je nechali na místě, ale sami jim poté dopřejí plný servis. Nikdo z těchto „frajerů“ si nedovolí to, co po záchranářích a lékařích ZZS požadují.

Teď musím uvést, co se nikdo asi zatím neodvážil a neuvedl. Za poslední roky konstatuji, že nebýt domovů pro seniory, nepřizpůsobivých a migrantů, tak má záchranka o polovinu méně výjezdů. Můžeme polemizovat, zda to je správně, nebo není. Jistě se názory laiků i odborníků budou opět lišit.

Za jednu z velkých chyb českého zdravotnictví považuji zrušení statusu zdravotnického zařízení u všech typů domovů pro seniory (domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou, domy seniorů, Alzheimer centra atd.). Tím došlo k vyhnání zdravotníků z těchto zařízení (někde přetrvávají, ale nikoliv jako zdravotní sestry za vyšší odpovídající plat), zhoršení zdravotní péče, zrušení velké části úhrady ze zdravotního pojištění (ZP hradí minimum výkonů), a proto musí být poskytována ZZS a nemocnicemi.

Mnozí staří lidé (imobilní, dementní) jsou zbytečně transportováni do nemocnic a zpět, opakovaně a zbytečně vyšetřováni na urgentních příjmech, blokují dlouhodobě nemocniční lůžka, zahlcují vyšetřovací komplement a zvyšují náklady systému. Tím netvrdím, že jim nemá být poskytována péče, ale že by mnohé případy a situace vyřešil personál domovů, kdyby tam byla převážnou část dnů dostupná odborná péče, pracovaly tam zdravotní sestry a mohly podávat infuze a léky, většinu komplikací mohly vyřešit po telefonické konzultaci se svým lékařem, mohly odesílat EKG k vyhodnocení, mohly samy získat základní měřitelné hodnoty atd. (telemetrie v těchto zařízeních neexistuje). Pokud by byl alespoň každodenně přítomen lékař (bývá ojediněle nebo na telefonu a i stovky kilometrů vzdálený), který by řešil akutní případy a byl schopen situaci vyřešit konzultací. Pak by klienti byli i lépe zajištěni a počty výjezdů záchranky do těchto zařízení by zajisté výrazně klesly.

Výše uvedené problémy konzumní společnosti (opilci, bezdomovci, narkomani, výtržníci, rváči…) byly, jsou a budou. Stejně tak staří nemocní lidé. Také mladší generace, která si mnohdy neví rady s čímkoliv a je jaksi nesamostatná nebo ji rodiče nenaučili, jak se zachovat v situacích, kdy mají nějaké zdravotní obtíže. Velmi početná skupina lidí, kteří využívají stále častěji internet a sociální sítě, jež jsou plné všemožných informací (odborné až nepravdivé) a ovlivňují rozhodování o volání na tísňovou linku. Jedním z více důvodů je i neinformovanost veřejnosti, jak se v systému chovat, na koho a kdy se se svými obtížemi obracet. Naopak velmi často je masírována informacemi, které je straší tím, že mohou zemřít, pokud se hned neobrátí na lékaře apod.

Dalším důvodem je nedostupnost zdravotní péče 24/7 v mnoha regionech a mnohde i zcela chybějící. Pro některé skupiny občanů bývá zdravotní péče nedosažitelná, protože je obtížné sehnat registraci u PL, praktika někde ani nemají, některé odbornosti zcela chybí. Pro některé občany je problém, jak se na pohotovost nebo do nemocnice dostat, a proto volají na tísňové linky. S tím se asi už musí všichni zmínění zdravotníci smířit, protože situaci nikdo neřeší a neustále se prohlubuje, a to napříč nejen ČR, ale i velké části Evropy.

Existují různé návrhy řešení. Někteří volají po zpoplatnění služby, vrácení poplatků za pohotovost, spoluúčast pacientů apod. Osobně se mně líbí izraelský systém. Zjednodušeně jej lze popsat tak, že funguje podobně jako u nás, ale nemají tolik zdravotních pojišťoven a poskytnutá péče je vyhodnocena zpětně. Pokud z dostupných dat odborníci usoudí, že obtíže nebyly důvodem volat záchrannou službu, vystaví fakturu pacientovi, který ji uhradí ze svého. Takový systém jistě odradí zneužívače systému nebo každodenní volání na tísňovou linku, či jedince, kteří zanedbávají životosprávu, nechodí pravidelně ke svému praktickému lékaři a na jakékoliv zdravotní obtíže (i banálního charakteru) vždy využívají služeb záchranné služby nebo obtěžují na urgentním příjmu nemocnice či na pohotovosti. Obávám se, že to ale neodradí nepřizpůsobivé, kteří to stejně neplatí, nikdo z nich nic nedostane a mají zde život tzv. all inclusive.

Zdravotní pojišťovny by se měly podrobně zabývat situací a analyzovat případy, kdy jedinci vědomě i průkazně zneužívají tísňové linky a ZZS, mají desítky výjezdů záchranné služby, desítky návštěv urgentních příjmů a pohotovostí. Také by měly zajistit dostupnost potřebné péče, tzn. aby ve všech regionech byla zajištěna péče tak, aby lidé nečekali na vyšetření měsíce i roky nebo nemuseli za péčí cestovat do jiných krajů. Stát by měl požadovat po domovech pro seniory trvalou dostupnost péče, aby personál nemusel volat záchrannou službu v situacích, které vyřeší praktický lékař na místě.

Stát (úředníci ministerstva zdravotnictví a ministerstva sociální péče, krajští úředníci, poslanci, senátoři, ale i ostatní politici) by si vše uvedené měl nejen konečně uvědomit, ale konečně se tím zabývat a situaci neprodleně řešit. Více než 15 let jsou všichni vůči nářkům zdravotníků, kteří už dnes křičí o pomoc, asi hluší a slepí. Statistická data z ÚZIS dlouho varují a aktuální předpovědi o výrazném nárůstu seniorů a nemocných (zejména stárnutí „Husákových dětí“) jasně deklarují, že současná vážná situace se ještě ztrojnásobí. Nevím, že by se na to někde připravovali. Záchranky jsou poddimenzované už nyní. A občané svůj zlozvyk nemění, ba dokonce zvyšují.