Zákaz dvojího trestání – ne bis in idem – ne dvakrát za totéž
Občas slyšíme kritiku, že Česká lékařská komora něco aktivně nekoná v kauze MUDr. Cimického a jeho skutků. Někteří lékaři říkají, že nechtějí „být ve stejné komoře“ s tímto člověkem. Tato kritika svědčí pouze o neznalosti právních možností komory.
Pokud by byl dán podnět revizní komisi k případnému disciplinárnímu řízení proti MUDr. Cimickému, musela by jej odmítnout z důvodu promlčení. Promlčecí doba je jeden rok od spáchání skutku a přerušuje se po dobu, kdy komora případ šetří. Výjimkou je případ, kdy by nám věc byla postoupena orgány činnými v trestním řízení, což se v daném případě nestalo.
I pokud by zde nebyla překážka promlčení, existuje právní zásada zákaz „dvojího trestání za tentýž skutek“ (ne bis in idem – ne dvakrát za totéž). MUDr. Cimický již byl potrestán soudem nepodmíněným trestem odnětí svobody na pět let a zákazem výkonu povolání na deset let. Rozsudek je pravomocný (požádali jsme soud o jeho zaslání).
Někdy činíme výjimku, pokud Čestná rada uzná, že trest uložený v trestním nebo přestupkovém řízení není dostatečný. Tak tomu však v daném případě být nemůže, vyloučení z komory představuje zákaz výkonu povolání na pět let, soud uložil MUDr. Cimickému zákaz na 10 let. Zásadní je ovšem uvedená překážka promlčení skutku. Navíc v rámci vyšetřování případu má komora mnohem méně možností a oprávnění než Policie ČR, zvláště za situace, kdy pachatel skutky popíral.
Důležitější než dvojí potrestání jmenovaného za stejný skutek by bylo, pokud by komora měla možnost v těchto extrémních případech, budou-li ovšem spolehlivě prokázány, rozhodnout o „postavení mimo službu“, tedy zákazu výkonu povolání do doby pravomocného rozhodnutí, ať již komory, nebo soudu. Tuto kompetenci komora již mnohokrát navrhovala do novely zákona a návrh byl vždy ignorován. Měli jsme poté, co vypukla „kauza Cimický“, na toto téma i jednání se šesti poslankyněmi Poslanecké sněmovny z jejich podnětu, napříč politickým spektrem. Dámy se velmi podivily, že komora kompetenci postavit lékaře v těchto případech „mimo službu“ nemá. Na jejich žádost jsme jim zaslali kopii našich opakovaných podnětů ke změně zákona. Nestalo se nic, začínala právě volební kampaň před parlamentními volbami a politici měli již patrně jiné starosti.
Profesní komora zřízená zákonem není dobrovolný zájmový klub. I když i vyloučení někoho ze zájmového spolku může provázet soudní přezkum zákonnosti takového vyloučení. Samozřejmě nemusím být ve spolku, v němž je někdo, s kým nechci sdílet nic společného. Nevyloučí-li takového člena spolek, mohu z něho vystoupit sám. Vystoupení z komory ovšem znamená, že nemohu nadále vykonávat povolání. Je to podobné, jako kdybych si nepřál být občanem stejného města jako někdo, s kým nechci mít nic společného. Zákonný důvod k vystěhování toho, s kým nechci nic mít, se asi nenajde, mohu se leda vystěhovat sám.
Komora prokazatelně léta usiluje, aby měla možnost v podobných výjimečných případech chránit občany před nebezpečnými osobami vykonávajícími lékařské povolání, podala mnohokrát konkrétní legislativní návrhy, které byly vždy ignorovány („zase chtějí nějaké kompetence navíc“)…
Za této situace vyčítat komoře nečinnost je možné pouze z neznalosti.
