Význam profesní komory pro lékaře

Hlavní poslání komory, které je nesporně výhodou pro lékaře

Za velkou výhodu pro lékaře považuji, že o stížnostech na odbornost výkonu povolání a etiku rozhoduje pouze profesní komora, nikoliv státní úředníci. Jsou to tedy sami lékaři, zvolení svými kolegy, kteří rozhodují, zda stížnost na správný odborný postup nebo etické či neetické jednání lékaře je, či není oprávněná. Ani krajský úřad, ani Ministerstvo zdravotnictví nemůže lékaři uložit sankci za to, že postupoval neodborně, chybně nebo jednal neeticky. Toto právo má pouze Česká lékařská komora s výjimkou případu, kdy by šlo o trestný čin.
V některých případech stížnosti řeší krajský úřad, který, pokud se stížnost týká chybného odborného postupu, může jmenovat nezávislou odbornou komisi k posouzení oprávněnosti stížnosti. I pokud by však nezávislá odborná komise a krajský úřad dospěly k závěru, že došlo k odbornému pochybení, nemohou za něj uložit sankci, ale mohou nanejvýš případ předat k řešení České lékařské komoře s výjimkou případu, kdy by šlo o podezření z trestného činu a je podáváno trestní oznámení. Česká lékařská komora prošetří případ autonomně, nezávisle na závěrech nezávislé odborné komise kraje a krajského úřadu a podle toho rozhodne o zahájení či nezahájení disciplinárního řízení. Kolegové lékaři zvolení do disciplinárních orgánů komory se dokáží rozhodně lépe vžít z pozice ex ante do situace lékaře, na kterého je podávána stížnost. To je pro lékaře podle mého názoru obrovská výhoda. Další velkou výhodou je možnost odevzdání či postoupení trestní věci k vyřešení lékařské komoře.
Není bez zajímavosti, že nelékařské profesní spolky, ať již Asociace klinických psychologů, Asociace klinických logopedů, Unie fyzioterapeutů, Česká asociace ergoterapeutů, organizace zdravotních sester i porodních asistentek, usilují o zřízení profesní komory zákonem. Jednak chtějí samy provádět odborný a etický dohled nad těmito profesemi, stejně jako je provádí nad lékařskou profesí lékařská komora, jednak profesní komora má mnohem větší váhu při jakýchkoliv jednáních s kterýmikoliv orgány či zdravotními pojišťovnami, než mají stanoviska profesních spolků, kdy za jednu profesi někdy jedná i více spolků a žádný spolek nesdružuje všechny osoby vykonávající příslušné povolání, zatímco profesní komora zřízená zákonem povinně sdružuje všechny. Váha jejího stanoviska je proto mnohem větší.
Ve vyspělých demokratických státech vybrané vysokoškolské profese, které požívají úcty občanů, mají místo dohledu státních úředníků zřízeny profesní komory z vlastních odborníků, kteří mají v rámci komory dbát na odbornost a etiku výkonu povolání. Zpravidla jde o lékaře, lékárníky, advokáty, notáře, architekty, daňové poradce apod. Je to jistá výsada těchto vysokoškolských ctěných profesí, které nepodléhají státnímu dohledu nad odborností a etikou a místo úředníků dbá na odbornou a etickou stránku výkonu jejich povolání jejich vlastní profesní samospráva.

Česká lékařská komora vedle profesního dohledu lékaře také podporuje

Vedení České lékařské komory již téměř 30 let konzistentně zastává stanovisko, že komora zde není pouze od toho, aby lékaře trestala a dohlížela nad jejich odborností a etikou, ale také aby jim pomáhala a hájila jejich zájmy, a to jak v obecné rovině, tak i v některých individuálních případech. Někdy je za to napadána, že supluje odborovou organizaci nebo profesní spolky zastupující ambulantní lékaře.
O velmi rozumnou a příznivou definici postupu lege artis zakotvenou zákonem se zasloužila Česká lékařská komora a její zástupce obhájil tuto definici i před Ústavním soudem (nález Ústavního soudu Pl. ÚS 1/12). Proti mechanickému a bezohlednému využívání regulace úhrad zdravotních služeb soukromým lékařům iniciovala ústavní stížnost Česká lékařská komora. Ústavní soud dal této stížnosti za pravdu a stanovil podmínky pro uplatňování úhradových mechanismů nálezem Pl. ÚS 19/13. Proti plošnému přeregistrování všech soukromých lékařů tak, jak jej uložila novela zákona o zdravotních službách, rovněž iniciovala ústavní stížnost Česká lékařská komora a Ústavní soud této stížnosti vyhověl a plánované přeregistrace soukromých lékařů zrušil. Dvakrát Česká lékařská komora stála po boku protestujících nemocničních lékařů proti způsobu odměňování lékařů v nemocnicích. V obou případech se podařilo vybojovat nezanedbatelné zvýšení odměny za práci lékařů a dohodu, podle které měla odměna za práci plně kvalifikovaného lékaře být trojnásobkem průměrné mzdy ve státě. V obou případech stát pod tlakem přistoupil na zvýšení odměny za práci lékařů a v obou případech nedodržel uzavřené dohody, pokud jde o zákon o odměňování lékařů, který byl přislíben. Česká lékařská komora prosadila pravidelná jednání předsedy vlády se všemi profesními komorami zřízenými zákonem. Současně prosadila, že komora je připomínkovým místem ve vnějším i vnitřním připomínkovém řízení k zákonům, které se týkají zdravotnictví. Své připomínky pravidelně uplatňuje a nenechá se otrávit tím, že většina z nich bývá odmítnuta. V poslední době, zejména v poslední novele zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, byly některé připomínky komory naopak akceptovány. Málo se pamatuje na to, že v rámci dohodovacího řízení o rámcové smlouvě ČLK-o.s., ve spolupráci s dalším profesním spolkem, zabránila přijetí pro lékaře nepříznivé rámcové smlouvy, kterou navrhovaly zdravotní pojišťovny, a zůstala tak poměrně příznivá rámcová smlouva daná vyhláškou z roku 2006. Navíc byl prosazen v případě soukromých lékařů trvalý smluvní vztah, nikoliv smluvní vztah pouze na dobu určitou, kdy po jejím uplynutí by musel lékař znovu usilovat o obnovení nebo prodloužení smluvního vztahu. V dohodovacím řízení jak o rámcové smlouvě, tak o úhradové vyhlášce má Česká lékařská komora, která si pro ten účel zřídila spolek ČLK-o.s., zejména u ambulantních specialistů dostatek plných mocí, aby zde mohla uplatňovat svůj vliv ve prospěch soukromých lékařů.
Komoře se podařilo prosadit odstranění nerovnosti mezi žalobci na lékaře a žalovanými lékaři. Pokud žalobce předložil svůj soukromý znalecký posudek, nemohl na něj lékař reagovat svým soukromým znaleckým posudkem, protože pacient nedovolil, aby mohl svému znalci předložit jeho zdravotnickou dokumentaci. Podařilo se prosadit do zákona, že k tomu, aby lékař kopii zdravotnické dokumentace žalujícího pacienta předložil svému znalci nebo jinému odborníkovi, který by se mohl k věci vyjádřit, nebo Vědecké radě ČLK, nepotřebuje souhlas pacienta.
Velkou výhodou je možnost policie, státního zastupitelství a soudu předat věc, která je předmětem trestního řízení, České lékařské komoře k řízení disciplinárnímu. Tedy místo kriminalizace lékaře nastupuje jednání před komorou. Komora není přitom vázána názorem policie, státního zastupitelství ani soudu a řeší případ autonomně, přičemž v řadě případů rozhodla o nevině původně obviněného lékaře. Těchto případů stále přibývá a právníci komory nikdy neopomenou, mají-li k tomu možnost, upozornit orgány činné v trestním řízení, že mohou předat případ k řešení České lékařské komoře, k čemuž vyzývá i Evropský soud pro lidská práva a Ústavní soud. Bohužel, v některých případech náš vlastní disciplinární řád bránil ustanovením o promlčení tomu, aby místo kriminalizace nastupovalo řízení před komorou. Částečná změna disciplinárního řádu v uplynulých letech sice částečně pomohla, ale stále přetrvává situace, kdy trestní řízení započalo za dobu delší než jeden rok ode dne, kdy k případu došlo, a pak je věc v rámci České lékařské komory promlčena a policie ani soud ji nemůže předat k řešení komoře. Tomu bychom rádi zabránili novelou disciplinárního řádu provedenou tak, aby veškeré případy, kdy původně kriminální věc týkající se údajného nedbalostního trestného činu lékaře je předána k řešení komoře, nebyl případ nikdy po linii komory promlčen a mohl být přijat k řešení, a tím bylo zabráněno kriminalizaci lékaře.
Vydávaná doporučení České lékařské komory a výjimečně i závazná stanoviska mají respekt i u Ústavního soudu. Například kauza řešená 31. 7. 2023 před Ústavním soudem – pokyn neprovádět kardiopulmonální resuscitaci u smrtelně nemocného umírajícího pacienta, která byla řešena Ústavním soudem (I. ÚS 1594/22), kdy Ústavní soud neakceptoval ústavní stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb a ve svém rozhodnutí se opíral velmi významně o doporučení České lékařské komory k postupu při přechodu z péče intenzivní na péči paliativní č. 1/2010.
Rovněž bezplatná právní pomoc ze strany právní kanceláře České lékařské komory není u ostatních profesních komor či spolků automatická a u některých profesních komor je poskytována pouze za úhradu, byť nižší, než jsou advokátní služby. Česká lékařská komora prostřednictvím své právní kanceláře poskytuje svým členům právní podporu a právní konzultace bezplatně. Jen za poslední rok bylo vyřízeno 1666 písemných podmětů zaslaných zpravidla e-mailem právní kanceláři komory. V případě potřeby jsou poskytovány i osobní konzultace a funguje tísňová linka, pokud lékař potřebuje rychlou právní pomoc ve věci, ve které neví, jak postupovat, a je přitom v časové tísni.
Tím, že se Česká lékařská komora snaží jak v obecné rovině, tak v individuálních případech podporovat lékaře a hájit jejich zájmy, nijak nerezignuje na svou hlavní úlohu odborného a etického dohledu nad výkonem lékařského povolání. Stížnosti na lékaře se však snaží řešit citlivě a s pochopením podmínek pro jejich práci. To je velkou výhodou oproti situaci, kdy by stížnosti na odbornost a etiku lékařů neřešili zvolení kolegové – také lékaři –, ale státní úředníci, jak je tomu u jiných profesí či živností. Ve vyspělých demokratických právních státech je tradicí, že u vybraných úctyhodných, vysoce kvalifikovaných povolání nebude dohled nad jejich odborností a etikou provádět stát, ale jejich vlastní profesní organizace, jejichž zástupce si zvolí a které budou profesní, odborný a etický dohled vykonávat místo státu. V tom je třeba vidět přínos povinného členství v České lékařské komoře i v jiných profesních komorách zřízených zákonem.