Vyšší zdravotní pojištění a platba za zdraví – řešení spravedlivé, zavedení beznákladové

ČLK byla tradičně ve svém příkrém hodnocení úhradových vyhlášek téměř osamocena. Ostatní „státotvorně“ doufali, že to přece bude v dalších letech lepší, že stačí trpělivě vyčkat, až si vláda vzpomene, že zdravotníci podali skvělý výkon v době covidové pandemie a že zdravotnictví jako součást ekonomiky není imunní vůči ekonomickým jevům, mezi které inflace patří.
Říká se, že trpělivost přináší růže. Poskytovatelům zdravotní služby přinesl návrh ÚV 2025 nikoliv růže, ale jen trny a ledovou sprchu. Každý poskytovatel zdravotní služby ekonomicky nevlídnou až odpudivou tvář ÚV 2025 na vlastní oči vidí teď, hezky černé na bílém v dodatcích ke smlouvám pro rok 2025, které zdravotní pojišťovny na přelomu ledna a února rozeslaly.

Rok 2025 bude drsný

Nedostatečné úhrady, nedostatek zdravotníků, rostoucí počty pacientů. Trias, se kterým se bude muset popasovat každý poskytovatel zdravotní služby. Pacienti nelibě nesou zhoršující se dostupnost péče. Každý lékař, každá zdravotní sestra budou nadále vystaveni rostoucí frustraci nemocných, kterých kontinuálně přibývá. Do náruče našeho zdravotnictví vstupují silné populační ročníky 1970–1980. Tito lidé, v současnosti největší plátci zdravotního pojištění, pochopitelně očekávají kvalitní a dostupnou péči. Lze se důvodně obávat, že jejich očekávání se s realitou bude míjet v jejich neprospěch.

          
ÚV pro roky 2026, 2027…

Vláda 4. 9. 2024 rozhodla o navýšení měsíční platby za státního pojištěnce z částky 2085 korun na 2127 korun, kterou bude stát platit od 1. 1. 2025. Navýšení o 42 korun je málo. Zejména s přihlédnutím k faktu, že stejná vláda snížením platby za státního pojištěnce od srpna 2022 o pětistovku měsíčně (z 1967 na 1467 korun) připravila zdravotní pojištění o 15 miliard. V roce 2023 vláda zvýšila platbu na 1900 korun, nevrátila ji na původních 1967 korun. Připravila tak zdravotnictví o dalších pět miliard. Jistě, je možné si povzdechnout – doba je složitá, neřkuli zlá. Ovšem žádný segment ekonomiky ČR nebyl obrán o tak obrovskou částku peněz. Drsný odklon 20 miliard nese svoje neblahé plody. Úhradové vyhlášky let 2023, 2024 a 2025 jsou toho jasným dokladem. Jednání k ÚV 2026 se již rozbíhají. Věřím, že účastníci těchto jednání mají k dispozici data analytické komise Ministerstva zdravotnictví. O výše zmíněném zářijovém rozhodnutí o navýšení platby za stání pojištění přinesla Česká tisková kancelář (autor Jan Menšík) mimo jiné i tuto informaci:
Pokud se nezpomalí růst výdajů na zdravotní péči, bude v roce 2026 potřebovat veřejné zdravotní pojištění podle jarních výstupů ministerstev financí a zdravotnictví víc než 600 miliard korun. Pojišťovny v takovém případě vyčerpají zůstatky z předchozích let a hrozí pozdní placení.
Ve stejném textu je níže uvedeno:
Podle modelu, který počítá s vyrovnaným hospodařením, by měly příjmy a výdaje zdravotních pojišťoven v roce 2025 být 520,9 miliardy a v roce 2026 asi 540,7 miliardy korun.
Kdo „zpomalí“ růst výdajů? Když nikdo, bude v roce 2026 chybět 60 miliard? A kolik miliard při nezpomaleném růstu bude chybět v roce 2027?  Současnou vládu to zřejmě netrápí, v září letošního roku jsou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. K tomuto aktu je již nyní upnuta hlavní pozornost všech subjektů ucházejících se o zvolení. Pro vládní strany to platí zejména. Zdravotní pojišťovny povedou jednání o ÚV 2026 v tradiční a vlastně pochopitelné filozofii, dané zákonem – můžeme rozdělit jen tolik, kolik vybereme. Bohužel lze reálně očekávat, že ÚV 2026 bude dalším ekonomickým plivnutím do tváře poskytovatelů.

  
Třináct a půl procenta vskutku nestačí

Zdravotní pojišťovny by měly předložit predikci nákladů pro roky 2026, 2027 bez nereálného očekávání, že dojde ke zpomalení růstu péče. Z demografických dat je jasné, že nemocných bude přibývat. Politici by na základě těchto dat měli pochopit, že zdravotní pojištění ve výši 13,5 procenta nestačí, a hlavně že 13,5 procenta není nepřekročitelné dogma. Zvýšení na 15 procent přinese potřebné prostředky a umožní zavedení silného motivačního stimulu. To 1,5procentní navýšení je u zaměstnanců potřebné promítnout do jejich mzdy nebo platu, aby nedošlo k navýšení osobních nákladů zaměstnavatelů, ale aby každý na své výplatní pásce viděl, že platí víc. Je to krok nepopulární, ale jeví se nezbytným. Musí být následován dalším krokem. Tím je účinná motivace pro každého jednotlivce, aby chránil svoje zdraví. Stručně, aby měl optimální hmotnost a dobrou zdatnost. Zdatností je v medicíně myšlena spotřeba kyslíku v mililitrech na kilogram hmotnosti a minutu výkonu. Parametry měřitelné pomocí kardiopulmonálního testu, nebo velmi dobře odhadnutelné například pomocí testu stoj – sed.

      
Motivační platba za zdraví

Více než polovina naší dospělé populace má nadměrnou hmotnost. Za posledních 30 let došlo k významného poklesu pohybové aktivity většiny z nás. Kombinace nadměrné hmotnosti a nedostatečné pohybové aktivity je příčnou velkého množství preventabilních onemocnění. Na jejich léčbu jsou vydávány ročně desítky, spíše stovky miliard korun. Udržet optimální hmotnost a zdatnost vyžaduje od každého jednotlivce úsilí, které by jeho zdravotní pojišťovna měla finančně ocenit. Jak? Tím, že by mu jednou za dva roky „vrátila“ zpět ono 1,5procentní navýšení při splnění těchto podmínek: zdravotní pojištěnec v uplynulých dvou letech absolvoval všechna preventivní vyšetření určená pro jeho věk a pohlaví a jeho registrující lékař formou výkonů, k tomuto účelu zavedených do seznamu zdravotních výkonů, odešle zdravotní pojišťovně informaci o splnění podmínek. Zdravotní pojišťovna pak na účet pojištěnce pošle odpovídající částku. Informační systémy zdravotních pojišťoven již nyní mají všechny potřebné „dovednosti“ pro realizaci motivační platby za zdraví. Zavedení systému je tedy beznákladové. Čím víc lidí pochopí, že oni sami zásadně ovlivňují svoje zdraví, čím víc bude mezi námi těch, kteří splní kritéria platby za zdraví, tím menší bude růst nákladů na léčbu preventabilních nemocí. Možná se počet nemocných s těmito diagnózami i sníží.

                  
Nereálné připojištění

Více než 30 let se hovoří o připojištění ve zdravotnictví. Bohužel zatím neexistují ani uchopitelné modely na co, v jaké výši a za kolik se pojistit. Většina z nás je kvůli nadměrné hmotnosti a nedostatečné pohybové aktivitě fakticky nepojistitelná na riziko vzniku těch nejčastějších nemocí. Připojištění, která existují, řeší výpadek příjmů nemocného v době jeho hospitalizace, pracovní neschopnosti atd., ale neřeší nedostatek financí v systému solidárního pojištění.