Storová: Lékárník naočkovat pacienta zvládne, to není problém

Hlavní je to, že ministr Vojtěch, jehož hodnotí v superlativech jak po odborné, tak po lidské stránce, chce ve zdravotnictví posouvat věci dopředu. A to platí i pro oblast lékárenství.
„A my jako lékárníci bychom té jeho snahy a otevřenosti měli maximálně využít,“ vysvětluje Irena Storová s tím, že hlavní priorita nejen z pohledu lékárníků, ale i ministerstva a vlády je rozšiřování kompetencí lékárníků.
Do nich by mělo nově patřit, aby lékárníci konečně očkovali proti chřipce a covidu i v Česku, v druhém kroku pak i proti dalším nemocem. A rovněž se rozjel zásilkový výdej léků na předpis. V obou případech je Irena Storová přesvědčena o tom, že legislativa se stihne připravit ještě v tomto volebním období. U takzvaného Rx online výdeje léků uvádí, že první návrh zákona má být hotový již v létě.
„Na této oblasti už se odvedlo hodně práce. Samozřejmě nás ještě část práce čeká, ale ta bude především na ministerstvu, aby všechny návrhy promítlo do legislativy. Tento proces už ale postupně probíhá,“ vysvětluje jako zástupkyně APLEKS v pracovní skupině, která se podílí na přípravě zákona.
To, že se Asociace lékárenských sítí na přípravě zákona podílí, je podle ní logické. Jsou to právě největší tuzemské lékárenské řetězce, jež mají již nyní velkou zkušenost i množství dat ze zásilkového výdeje volně prodejných léků. A ty lze využít při přípravě zásilkového výdeje léků na přepis. Odmítá návrh některých lékárníků, kteří zásilkový výdej léků na předpis zavrhují a místo něj navrhují takzvanou donáškovou službu léků, kterou by jim hradily zdravotní pojišťovny.
„Já vůbec nechápu, proč bychom jako lékárníci v rámci těch receptových činností měli chtít dělat donáškovou službu. Nechápu, proč bych jako lékárník měla dělat kurýra a chodit někam na sídliště do pátého patra, ve 20:00, zvonit tam a předávat lék,“ tvrdí s tím, že rozumí návštěvní službě lékárníka, ale to je podle ní už něco docela jiného.

Jít do APLEKS byla výzva, říká Irena Storová

„Když jsem do asociace nastupovala, nebyla příliš známá. Když jsem někomu řekla, že budu zastupovat Asociaci provozovatelů lékárenských sítí, ať už celým názvem, nebo zkratkou APLEKS, často jsem měla pocit, že ji lidé příliš neznají. Asociace se předtím tolik veřejně neprofilovala. To se snažím kontinuálně a systémově měnit,“ říká a dodává, že o to větší to pro ni byla výzva.
Výzva, aby APLEKS dostala do širšího povědomí odborné veřejnosti i ji proměnila ve významného hráče nejen ve vztahu k ministerstvu zdravotnictví, SÚKL, ale i dalším institucím, jež jsou důležité nejen v lékárenství, ale celém zdravotnictví a sociální oblasti.
„Na to jsem zaměřila určitě první půlrok v asociaci. Abychom měli to místo ‚u stolu‘ a hlas, který bude slyšet,“ říká Irena Storová.
Jako problém se podle ní ukázalo, že ve snaze o rozšiřování kompetencí lékárníků a obecně v prosazování zájmů lékárníků se tehdy hodně mluvilo, ale málo konalo. V tomto případě odkazuje na svou zkušenost z doby, kdy řídila SÚKL: „Pouhé sdělení nebo názor samo o sobě nic nezmění. Legislativu totiž někdo musí napsat. Je proto důležité, aby státní správa dostávala i odborný pohled z praxe. I když v ní pracují velmi schopní a zkušení lidé, nemohou znát do detailu situaci všech jednotlivých stakeholderů.“
„Prostě musíte s těmi lidmi sedět u stolu, vysvětlovat, pořád dokola. Samozřejmě musíte vypořádávat i případnou kritiku. A vždy musíte ty věci říkat pravdivě, protože jednou partnery zklamete a vzájemná důvěra se docela vytratí,“ doplňuje.
Dnes už jdou podle Ireny Storové věci z hlediska rozšiřování kompetencí lékárníků správným směrem. Vláda Andreje Babiše má mnohé z nich ve svém programovém prohlášení, podporuje a prosazuje je ministr Vojtěch.
„Už tak nejsme v situaci, jestli se naše kompetence rozšíří, ale v situaci, kdy a jak se rozšíří. Dneska již jednáme o konkrétních parametrech, detailech,“ pochvaluje si.

Lékárníci vs. někteří lékaři

Někteří lékaři stále odmítají, aby lékárníci očkovali. Což platí i pro prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. Jeho představa je taková, že v lékárnách by se mohlo očkovat pouze tehdy, pokud by v ní byl přítomen lékař, který by měl možnost zájemce o očkování vyšetřit.
„S panem Kubkem jsem jednala již jako ředitelka SÚKL. A už tehdy se diskuse nenesla v racionálním duchu, přesto věřím, že společnou řeč opět najdeme. Jde nám přece o stejný cíl, o bezpečí a komfort pacienta,“ vysvětluje Irena Storová.
Co se týče očkování v lékárnách, upozorňuje na to, že Česká republika patří k několika málo evropským zemím, kde v lékárnách lékárníci zatím neočkují. A tvrdí, že jí debata o tom, zda mohou, nebo nemohou lékárníci očkovat, přijde „už jenom úsměvná“. Odkazuje na loňský pilotní program, kdy se v rámci jedné členské sítě APLEKS v lékárně očkovalo proti chřipce.
„Proč lidé volí očkování v lékárně? Odpověď je jednoduchá: pohodlí a rychlost. Slyšíme příběhy lidí, kteří by se kvůli vzdálenosti ke svému lékaři nebo nedostatku informací k očkování nikdy neodhodlali. Je fascinující vidět generaci středního věku, jak se poprvé v životě rozhodne pro prevenci jen proto, že jsme jim odstranili z cesty bariéry. Autentické reakce těchto lidí jsou pro mě tou největší motivací. Ukazují nám, že lékárna již není jen místem pro výdej léků, ale moderním centrem veřejného zdraví,“ říká s tím, že nevidí jediný smysluplný argument, proč by se nemohlo očkovat v lékárnách.
„A i kdybychom naši proočkovanost proti chřipce zvedli z těch žalostných sedmi procent na dvojnásobek, tak to bude významné pro společnost. Lékárník tento úkon bezpečně zvládne, to není vůbec žádný problém,“ vysvětluje.
 

Co je statusový boj

Proč se někteří lékaři brání tomu, aby i lékárníci mohli očkovat, Irena Storová nechápe. Odmítá i argument, že jim lékárníci vezmou příjmy z očkování.
„O jaké finance ti lékaři přijdou, když neočkují?“ ptá se a pokračuje: „Já si myslím, že se proti očkování v lékárnách uměle vytvářejí pseudoargumenty. Možná je to i nějaký statusový boj, těžko říci.“
„Lékaři mají ve společnosti vytvořené nějaké své postavení. To je v pořádku. Problém ale je, když si myslí, že to všechno, co dosud dělali výhradně jen oni, nezvládne nikdo jiný. Pak od nich zase ale na druhou stranu stále slyšíme, jak jsou zahlceni činnostmi. Že mají hodně pacientů, administrativy a že to všechno ani nestíhají. Tak proč se křečovitě držet očkování, které stejně neprovádějí?“
A rovnou hledá odpověď: „Nebo je tam obava, že my občané už nebudeme zcela závislí na tom praktikovi, že už nebudeme muset trpět třeba to, že na nás nemá čas, nebo se k nám chová arogantně, protože nemá dobrou náladu? A to mluvím z vlastní a celkem čerstvé zkušenosti, která mě šokovala. Mluvím jak o panu doktorovi, tak jeho sestřičce. A to jsem si tam šla jenom pro razítko, pro placené razítko, podotýkám. Nestrkám všechny do jednoho pytle. Ale takovou zkušenost určitě nemám sama.“

Co už teď nabízejí lékárny

Také ale připouští, že u očkování v lékárnách, avšak i zásilkového výdaje léků na předpis může dojít ke komplikacím již v Poslanecké sněmovně. Tedy ve chvíli, kdy tyto změny půjdou do ostrého legislativního procesu. I v tomto případě ale vzývá zdravý rozum a odpovědnost zákonodárců.
„V obou případech jde o službu pro lidi. A každý z těch poslanců přece slíbil svým voličům, že bude dělat věci tak, aby se měli lépe, měli všechno komfortnější a měli se dobře, tak si nedovedu představit, proč by proti tomu měli bojovat, když se to nastaví správně a jako bezpečná služba,“ tvrdí.
Pokud by bylo něco absurdní vůči pacientům, tak pokud by tyto změny opět jako v minulosti brzdily subjekty, které mají za to, že by tímto snad měly přijít o část svých zisků. A to i kvůli tomu, že lékárny, jak říká v podcastu Zdravé Zprávy, v budoucnu ještě víc posílí svůj význam místa, kde si lidé vyřídí nejen své drobné zdravotní neduhy, ale také velkou část prevence, kam patří i očkování.
Přičemž už nyní lékárny podle ní nabízejí v prevenci více než dost. Patří sem testy z kapilární krve, cukru, cholesterolu, kyseliny močové, CRP testování. Měří se v nich lipidové spektrum, dělají se v nich konzultace na odvykání kouření, testy na Alzheimerovu chorobu. Samostatnou kapitolou je nabídka v dermatologii a obecně kosmetické poradenství. V lékárnách by se mohlo testovat i HIV. Stejně jako by se v nich mohly sbírat a dělat testy na okultní krvácení v prevenci karcinomu kolorekta.
Česká legislativa trpí nedostatky: „Třeba ten člověk se do prstu musí píchnout sám. A pokud je to třeba starší člověk, tak s tím někdy může mít potíž. Všechno by bylo jednodušší, příjemnější pro všechny, kdyby mu v tom mohl lékárník pomoci. Ale nemůžeme.“
Úkol pro legislativce podle ní čeká i v oblasti posílení převodu informací o pacientech od lékárníků k lékařům. Byť se dnes hovoří tak, jako by důležité informace o pacientovi měl pouze lékař. Což se s rozšířením kompetencí pro lékárníky rovněž změní. Informace musí plynout oběma směry.
Čeští lékárníci bohužel nemluví jedním hlasem. A i když mají často společný zájem, nedokážou si za ním společně jít. Tady konkrétně zmiňuje Českou lékárnickou komoru (ČLnK). Tvrdí, že z jejího vedení má někdy pocit, že hájí zájmy hlavně menších provozovatelů lékáren. Čímž podle jejího názoru de facto porušuje svoje vlastní stanovy. Nehájí profesní zájmy a práva a nechrání profesní čest všech členů, ale jen určité části svých členů.
„I mě dost často mrzí, když se lékárnická komora třeba na sociálních sítích přidává nebo minimálně kýve… Nebo se prostřednictvím svých představitelů přímo negativně vyjadřuje k lékárenským řetězcům. A to už i kvůli tomu, že v lékárnických řetězcích pracuje několik tisíc lékárníků. I ti platí členské příspěvky. A jsou to úplně stejní lékárníci, jako jsou všichni ostatní,“ říká a dodává: „To se mi jeví, že by mělo nabrat jiný směr.“
Podle ní by měla být ČLnK maximálně neutrální ve vztahu ke všem svým členům. A přidává i konkrétní věci, kde by ČLnK měla hájit zájmy síťových lékáren, ale nedělá to. Podle ní by se měla okamžitě ohradit proti napadání Sdružením praktických lékařů ČR řetězcových lékáren. A to za to, že řetězce provádějí generickou substituci. Podle jejího názoru je totiž jen dobře, že tato možnost v legislativě je. Často se tím vykryje nedostatek daných léčiv a pacient nezůstane bez léčby.

Změnit je třeba také pravidla dohodovacího řízení

Dohodovací řízení neodpovídá realitě. „Pokud se hlasy v dohodovacím řízení počítají takzvaně na počet IČO, tak náš mandát jako řetězcových lékáren absolutně neodpovídá tomu, že obsluhujeme dnes už skoro 70 procent trhu. A tím pádem za segment lékárníků v dohodovacím řízení jedná někdo, kdo z pohledu státu vůbec neobslouží většinu pacientů. A tak to, co s ním stát a zdravotní pojišťovny dojednají, vlastně nemá žádný reálný dopad na většinu pacientů,“ vysvětluje Irena Storová se stručným dovětkem, že si počká na změny, které přijdou s ministrem Vojtěchem přislíbenou změnou parametrů u dohodovacího řízení.

Zdroj: Zdravé Zprávy 9. 4. 2026
Zpracoval: Milan Kubek

-------------------------------------------------------------------------------

Mgr. Irena Storová, MHA, vystudovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a svou kariéru začala v lékárně Nemocnice Na Homolce. V roce 2003 složila atestaci prvního stupně. Má zkušenosti s fungováním ministerstva zdravotnictví, kde působila v letech 2010–2013 v odboru farmacie. V roce 2014 přešla do Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).

V červnu 2018 za ministra Vojtěcha byla jmenována ředitelkou Státního ústavu pro kontrolu léčiv. V něm se zaměřovala na zlepšení regulace a kontrolu léčiv v České republice. Nový ministr Válek ji několikrát kritizoval „kvůli nedostatkům určitých léčiv“. Během jejího působení v čele úřadu některé lékárny vybraná přijatá léčiva opakovaně nezaznamenávaly do informačního systému a následně tento objem nelegálně exportovaly do jiné země Evropské unie. Masově se tento jev vyskytl poprvé v historii Česka a působil významné problémy například v dostupnosti antibiotik. Ve funkci skončila v září 2023.

V roce 2024 se stala výkonnou ředitelkou Asociace provozovatelů lékárenských sítí a Evropské federace lékárenských sítí (APLEKS). V roce 2026 ji nový ministr Vojtěch jmenoval předsedkyní poradního orgánu pro úhradu léčiv na vzácná léčiva (Orphan Drugs) Ministerstva zdravotnictví ČR.

Zdroj: Wikipedie