Reforma specializačního vzdělávání lékařů

A právě reforma vzdělávání může být cestou, jak řešit zhoršující se dostupnost lékařské péče zejména v regionech a jak vyškolit novou generaci ambulantních lékařů. Vzdělávání by pochopitelně mělo reagovat i na feminizaci medicíny a umožňovat lékařkám skloubit práci s mateřstvím a rodičovstvím.

Reforma musí začít na lékařských fakultách

Reforma vzdělávání by měla začít již na lékařských fakultách, kde by šestý ročník studia medicíny měl být již prakticky zaměřený a měl by probíhat pokud možno v regionálních nemocnicích, kde mají medici více prostoru zapojit se do práce. Vysoká míra nepřipravenosti na praxi, kterou čerství absolventi dnes pociťují, opravdu není pro fakulty dobrou vizitkou.
Organizací specializačního vzdělávání by ministerstvo mělo pověřit jednu instituci, nabízí se IPVZ. Stávající decentralizovaný systém s rozdílnými požadavky jednotlivých fakult na atestanty jen prohlubuje míru chaosu.

Snížit počet specializačních oborů

Snižme počet specializačních oborů. Nevolám po návratu do historie, ale skutečnost, že jsme si v minulosti vystačili s dvacítkou základních oborů, stojí za zamyšlení. V každém případě je nezbytné zkrátit nesmyslně dlouhou dobu vzdělávání. Vždyť z našich současných 43 základních specializačních oborů má 24 své vzdělávací programy delší, než co požaduje EU. Většinou o půl až jeden a půl roku, ale například u endokrinologie a diabetologie je naše vzdělávání delší dokonce o celé dva roky.

Vzdělávání v regionálních nemocnicích a v ambulancích

Samozřejmostí musí být razantní zkrácení povinné doby pobytu na pracovištích vyššího typu. Naše zdravotnictví se samozřejmě neobejde bez vysoce specializovaných odborníků, ale většina pacientů potřebuje lékaře prvního kontaktu. Tedy ambulantní internisty, kardiology, diabetology, dermatology… A takoví lékaři se mohou vyškolit v regionálních nemocnicích a v ambulancích. Umožní to současná změna systému akreditací, tedy jejich sdílení několika zdravotnickými zařízeními při současné možnosti parciálních akreditací na pouhou část vzdělávacího programu.

Po třech letech zkouška a samostatná práce v základních oborech

Tou nejzásadnější změnou, která jako jediná může řešit nedostatek lékařů prvního kontaktu, musí být snížení laťky pro samostatný výkon povolání. V podstatě by šlo o návrat k osvědčenému systému dvou atestací. Části lékařů a lékařek bude vyhovovat, když po získání první atestace budou moci samostatně pracovat. Ne každý totiž touží stát se primářem nebo primářkou. Návrat ke dvoustupňovému systému atestací tak pomůže nejen pacientům, kteří snáze naleznou lékaře, ale bude zároveň odpovídat potřebám současné mladé generace, pro kterou je rovnováha mezi prací a osobním životem naprostou prioritou.
Je třeba férově přiznat, že současné kmeny bývalým prvním atestacím neodpovídají, ale specializační vzdělávání praktických lékařů ukazuje, že za tři roky již lékař může mít dostatečné znalosti a zkušenosti, aby mohl pracovat samostatně. Jen na okraj připomenu, že právě kratší předatestační příprava spolu s tím, že praktici nemusí sloužit, patří mezi zásadní motivace, proč si mladé lékařky tento obor volí.

Modulární systém vzdělávání usnadní prostupnost mezi obory

Vyjděme tedy z předpokladu, že tři roky by měly stačit také ostatním lékařům pro samostatnou práci v ostatních základních oborech, jejichž počet je vhodné redukovat. Abychom usnadnili prostupnost mezi obory, zkrátili trvání případné rekvalifikace na nezbytné minimum a umožnili vzájemnou zastupitelnost lékařů, je vhodné rozdělit přípravu na tři části. První by byla shodná pro všechny lékaře, šlo by o analogii tzv. kolečka, které ministr Válek umožnil fakticky zrušit. Druhá část by byla společná příbuzným oborům, například interním nebo chirurgickým, třetí část by již byla oborově specifická. Poměr délky a významu jednotlivých částí budiž předmětem diskuse.

Nástavbové a vyšší atestace dostupné všem zájemcům

Ti, jejichž ambice jsou vyšší, by pak měli možnost připravit se na druhou atestaci, případně na atestaci v užším specializačním oboru. Pokud takovou změnu nedokážeme prosadit, nikdy nebudeme mít lékařů dostatek a budeme si vypomáhat riskantními převody části lékařských kompetencí na sestry nebo do lékáren.
Logickou výtkou, kterou jsem zaznamenal, je výhrada, že absolventy zkrácené předatestační přípravy nebude EU uznávat jako plnohodnotné specialisty. To je asi pravda, my však neřešíme problémy zdravotnictví v Německu, ale v České republice. Ten, kdo bude chtít odejít za prací do ciziny, což je právo každého z nás, si zkrátka bude muset doplnit onu druhou či nástavbovou atestaci.

Pouhý přechod na tzv. kompetenční systém vzdělávání nám nepomůže

Jsem rád, že ministerstvo začalo připravovat revizi specializačního vzdělávání a slibuje, že při tom zohlední názor mladých lékařek a lékařů, kteří mají nedostatky současného systému v čerstvé paměti. Ústřední myšlenkou má být částečný ústup od významu přisuzovanému délce jednotlivých částí vzdělávacích programů a naproti tomu zvýšení důrazu na získávání a prokazování dovedností. Jde o velmi zajímavou myšlenku, která však bez řádné kontroly snadno sklouzne k formalismu a bude ještě více svádět k nejrůznějším podvodům a podvůdcům.

Práce školitele není zájmová činnost

Základní podmínkou fungování systému kombinujícího absolvování praxe a kontroly získaných dovedností je posílení úlohy školitelů. O jejich nezastupitelnosti se sice stále mluví, ale smutnou realitou zůstává, že 25 procent mladých lékařů nemá školitele, který by se o ně zajímal, a 15 procent ho vůbec nezná.
Školitelé potřebují čas a peníze. Práce školitele se musí stát regulérní součástí jejich pracovní doby a za tuto práci musí být honorováni. Výchova lékařského dorostu je důležitá práce, nikoli zájmová činnost provozovaná ve volném čase.

Kosmetické úpravy jsou nebezpečné

Lékařská komora je připravena stát se spolutvůrcem nového systému, pokud ministerstvo nalezne odvahu k zásadním změnám. Je jasné, že vyjednávání o novém zákoně nebudou jednoduchá. Současný stav totiž vyhovuje tzv. fakultní lobby, když zajišťuje největším nemocnicím kontinuální přísun mladých lékařů a lékařek. Kosmetické úpravy naše problémy nevyřeší, a navíc ještě uškodí tím, že zakonzervují nevyhovující stav na dalších deset let. Politici si totiž odškrtnou „splnění úkolu“ a budou vyčkávat, co se stane.