První dáma české chirurgie by oslavila 90. narozeniny. Kariéru začala v Nemocnici Vimperk
Své 90. narozeniny by letos v lednu oslavila první dáma české chirurgie profesorka Marie Pešková. Výjimečná žena i lékařka, která začala svou kariéru ve Vimperku jako zdravotní sestra, nejprve v jeslích a následně v nemocnici. „Nakonec odešla do Prahy, kde začala pracovat jako sálová sestra. A to byl v jejím životě zlom. Z chirurgie a z operativy byla tak nadšená, že už jako vdaná, s podporou manžela Jaroslava, začala studovat medicínu,“ vzpomíná její sestra Anna Kvardová, která ve Vimperku působila jako právnička ve zdejším podniku Šumavan. Společně se svou sestrou Karolínou věnovala před deseti lety svou vzpomínku knize Paní chirurgie.
Marie se přihlásila ke studiu medicíny na Univerzitě Karlově. Po promoci nastoupila jako sekundářka na II. chirurgickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice, následně přešla na I. kliniku, která se zaměřuje na hrudní, břišní a úrazovou chirurgii. V roce 1985 byla jmenována docentkou, o pět let později profesorkou, ve stejném roce se stala i přednostkou kliniky, na které působila. Nikdy předtím ani potom se to žádné ženě nepovedlo. Jen ve výjimečných, ojedinělých případech se podaří ženám získat titul profesor, nejvyšší akademickou hodnost. V souvislosti s mateřskými povinnostmi na to nemají tolik času. „Sedmým přednostou se stala proto, že zvládla obor náročný na fyzickou i psychickou zátěž. Celý život tvrdě pracovala na operační technice, která dovoluje chirurgovi odpoutat se od běžných výkonů a dát se na cestu velké chirurgie. Významně jí napomáhal i její pohled na život v celé jeho šíři a přesvědčení o nutnosti pomoci bližnímu v nouzi,“ uvedl v knize vzpomínek na profesorku Peškovou její kolega Jan Šváb, který ji ve funkci přednosty vystřídal.
„Hodně se toho povídá o jejích pacientech, ale o tom víme málo, až daleko později jsme se dozvěděly, že jedním z nich byl pozdější kardinál Antonín Liška, který pocházel z nedalekých Bohumilic. Operovala ho ještě za totality na zapřenou, protože byl politicky pronásledovaný člověk. Neznali se však, až když se po letech potkali, shodli se na tom, že oba kdysi pásli krávy, jen každý na opačné straně kopce,“ vzpomínaly v knize sestry Anna Kvardová a Karolína Zíková.
„Vynikajícími výsledky během své lékařské kariéry a profesního života dala příklad několika generacím studentů medicíny. Její zapálení pro svou práci, pro chirurgii, jí nedovolilo mít děti. Nebála se říkat, že by svou práci, respektive mateřské povinnosti, zvládala jen napůl a na operačním sále nemohla podávat takové výkony. Věděla, že by při operacích přemýšlela o tom, kdo vyzvedne děti ze školky a co jim uvaří k večeři,“ uvedl ve vzpomínkové knize její autor Pavel Pechoušek.
Svému povolání obětovala tato žena všechno. Mateřství, soukromý život, koníčky. Existovala pro ni jen chirurgie. Díky tomu ale překonala na operačním sále se skalpelem v ruce všechno a všechny. I své mužské kolegy. „Nikdy na Marii nezapomenu. Z mého pohledu byla tím nejlepším typem chirurga. Takovým, jakým jsem se celý život snažil být i já. Doufám, že se mi to také povedlo, ale to musejí posoudit jiní. Marie toho dosáhla určitě, to zase můžu potvrdit já. Strávila opravdu celý život u operačního stolu. Samozřejmě přednášela a publikovala, ale těžištěm její práce byla praktická chirurgie. Mě publikování a kongresy také nikdy netáhly, měl jsem jiné cíle. Vím, že i ona. Operační sál – to byl náš život. Oba jsme se proto drželi svého kopyta, většinu času zavření na klinice. Každý na té své,“ uvedl její celoživotní kamarád a kolega, profesor chirurgie Pavel Pafko.
Profesorka Pešková pocházela z rodiny soukromého zemědělce Františka Zíky ze Čkyně. Tři její sestry vystudovaly právnickou fakultu, nejstarší bratr František pracoval jako střelmistr ve čkyňském lomu. Marie žila se svým manželem, akademickým malířem Jaroslavem Peškem, v Malenicích, kde bydleli i jejich celoživotní přátelé Jiřina Jirásková a Zdeněk Podskalský, který byl Peškovým spolužákem. Marie Pešková zemřela 13. března 2008, její manžel Jaroslav o pět dní dříve.
