Nastavení cookies
Prevence a řešení sexuálního obtěžování a genderově nevhodného chování na pracovišti
← Zpět na vydání

Prevence a řešení sexuálního obtěžování a genderově nevhodného chování na pracovišti

Text příručky pro lékaře, schválený Etickou komisí ČLK

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostává se vám do rukou text, jehož cílem je napomoci předcházet výskytu sexuálního obtěžování na pracovišti a zároveň umět citlivě a účinně řešit případy genderově nevhodného chování, pokud se objeví. Aby bylo možné sexuálnímu obtěžování účinně předcházet, je nezbytné mít o této problematice komplexní přehled. Text se tudíž nesoustředí pouze na představení konkrétních nástrojů prevence a řešení případů sexuálního obtěžování, ale také na zvýšení povědomí o tomto fenoménu, jeho příčinách, souvislostech, důsledcích i mýtech, které se s ním spojují. Jsme přesvědčeni, že vás jeho obsah zaujme a zároveň přinese řadu informací.

Na tomto místě bychom také chtěli poděkovat veřejnému ochránci práv a jeho spolupracovníkům za praktické komentáře a poskytnutí kvalitních podkladů, které jsme při tvorbě naší příručky využili.
Sexuální obtěžování je jednou z forem diskriminace, a tedy právem zakázaným jednáním. Z šetření Sociologického ústavu Akademie věd ČR z roku 2005 vyplynulo, že se sexuálním obtěžováním na pracovišti se setkalo 24,8 procenta respondentů a respondentek (8,8 procenta v roli oběti sexuálního obtěžování a 16 procent v roli svědka či svědkyně). Výrazně častěji byly oběťmi sexuálního obtěžování ženy – osobně sexuální obtěžování zažilo 13,2 procenta respondentek a 3,9 procenta respondentů.
Dotazníkový výzkum mezi studenty lékařských fakult v roce 2025, provedený Sociologickým ústavem Akademie věd ČR ve spolupráci s 1. a 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze v roce 2025 (Kultimed), prokázal alarmující čísla i v univerzitním prostředí. Projevy sexismu zaznamenalo 29 procent studujících. Častěji studentky (35,7 procenta). Vnímali je i studenti (15,9 procenta). Obdobný výskyt byl zaznamenán také u diskriminace na základě pohlaví či genderu a zesměšňování, ponižování a urážek (v obou případech 28 procent). Diskriminaci na základě pohlaví zaznamenalo 35,1 procenta studentek a 12,7 procenta studentů. Zesměšňování, ponižování a urážky zaznamenalo 30,3 procenta studentek a 20,8 procenta studentů.


Definice sexuálního a genderově podmíněného obtěžování

Sexuální obtěžování představuje nevhodné chování sexuální povahy, v jehož důsledku vznikají nepříjemné pocity, dochází ke snížení lidské důstojnosti a je negativně ovlivněna komunikace s druhými. Pro osobu, vůči které je sexuální obtěžování namířeno, jsou takové pocity zraňující a omezující. Osoba, která se sexuálního obtěžování dopouští, zneužívá svého postavení a moci, jež vyplývá z její nadřízené role na pracovišti nebo i z jiného formálního či neformálního druhu nerovností. Ve svém chování přitom nezohledňuje svobodu a potřeby druhých lidí a může se i snažit jim záměrně ubližovat. V širokém vymezení lze považovat za sexuální obtěžování takové chování, které splňuje následující tři podmínky:

•          chování má sexuální povahu nebo se týká skutečnosti, že daný člověk je ženou, či mužem,
•          chování je nevyžádané a nechtěné,
•          chování má negativní dopady na lidskou důstojnost či životní pohodu obtěžované osoby.

O sexuální obtěžování ve smyslu antidiskriminačního zákona se jedná pouze při současném naplnění těchto tří podmínek. Může jít o sexuální nátlak a násilí, např. nabízení výhod za intimní sblížení, hrozba trestu za nesouhlas s intimním sblížením, nevítanou sexuální pozornost, tj. nevhodné rozhovory o sexu, sexuální pohyby a gesta, opakované odmítané snahy o navázání intimního vztahu, genderové obtěžování, tj. nevhodné poznámky o ženách či mužích, znevažující chování, sexuálně podbarvené vtipy a příběhy, vizuální sexistické materiály.
Nevhodnost chování je třeba posuzovat ze dvou hledisek – objektivního a subjektivního. Chování by mělo být nevhodné objektivně, to znamená, že by jej v dané situaci většina lidí považovala za pokořující. Tedy ne každé subjektivně vnímané obtěžování je sexuálním obtěžováním ve smyslu antidiskriminačního zákona. Kromě objektivního je důležité i subjektivní hledisko – tedy že ono chování dotčená osoba v dané situaci skutečně jako pokořující vnímala. Souhlas dotčené osoby zpravidla vylučuje protiprávnost jinak obtěžujícího chování. Souhlas nemusí být výslovný, je možné jej dovozovat z chování dotčené osoby – jak na jednání reagovala, nakolik se vůči němu vymezila apod. Nesouhlas by v každém případě měl být okolí zjevný. Výjimku, kdy se o sexuální obtěžování jedná i přes neprojevený nesouhlas dotčené osoby, tvoří případy, kdy dotčená osoba objektivně nemá možnost nesouhlas projevit, ať už v případech značného psychického nebo fyzického nátlaku, či třeba v případech, kdy hrozí ztráta zaměstnání, která je pro dotčenou osobu z existenčních důvodů naprosto nepřípustná.

Výzkumy ukazují, že nejčastěji se sexuálního obtěžování dopouštějí muži v nadřízených pozicích vůči ženám v podřízených pozicích. V takové konstelaci existuje dvojí asymetrie:

•          asymetrie zaměstnaneckých pozic, ze které vyplývá obtížné odmítnutí určitého chování ze strany nadřízeného kvůli obavě ze ztráty zaměstnání či jiného postihu,
•          asymetrie genderových rolí, ze které vyplývá stereotypní očekávání, že muži mají tendenci chovat se k ženám jako k potenciálním sexuálním partnerkám a ženy mají být spíše pasivní a submisivní.

Sexuální obtěžování ale samozřejmě může nastat i v případě, že v nadřízené pozici je žena, a může směřovat i vůči člověku stejného pohlaví. Rovněž se může vyskytovat v kolegiálních vztazích, kde mezi lidmi není vztah nadřízenosti a podřízenosti.
Za sexuálním obtěžováním stojí několik různých příčin. Stručně lze pojmenovat následující: potřeba potvrdit si vlastní moc v situaci, kdy druhý nemůže odmítnout, potřeba druhými manipulovat a mít nad nimi mocenskou převahu, nezralá potřeba potvrdit si sexuální atraktivitu s menším rizikem odmítnutí, nerespektování hranice mezi pracovní/formální a soukromou/neformální sférou, neznalost a necitlivost k normám, které existují v pracovním prostředí, neporozumění a necitlivost k potřebám a přáním druhých lidí.


Co není sexuální obtěžování

Sexuálním obtěžováním není jednání, které sice nese sexuální podtext, ovšem ani jedna ze stran jej nevnímá jako nežádoucí.
Mobbingem se rozumí šikana ze strany ostatních spoluzaměstnanců a spoluzaměstnankyň, která se nejčastěji projevuje ponižováním, verbálním napadáním, šířením pomluv, vyloučením z kolektivu, zastrašováním, zesměšňováním a dalším znepříjemňováním plnění pracovních úkolů. Mobbing tedy probíhá na horizontální úrovni (není zde prvek podřízenosti).
Bossing je obdobné jednání jako mobbing, ovšem probíhá ze strany nadřízené osoby vůči podřízené osobě a je charakteristický zneužíváním moci. Kromě již uvedených projevů může díky vztahu nadřízenosti a podřízenosti nabývat i podoby zadávání nesplnitelných nebo ponižujících pracovních úkolů či neoprávněně kritického hodnocení.
 

Nejčastější mýty o sexuálním a genderově podmíněném obtěžování

Mýtus 1: Galantní chování a dvoření považují za sexuální obtěžování jen ženy, které nenávidí muže. Podle tohoto mýtu lidé předpokládají, že atraktivní a zralé ženy sexuální pozornost (včetně různých komentářů a návrhů) ze strany mužů vítají nebo ji jsou přinejmenším schopny elegantně přejít. Díky tomuto mýtu dochází ke zlehčování situací, kdy dojde ze strany zaměstnankyně k nahlášení sexuálního obtěžování. Ohlašovatelka je označena za „divnou“, což v praxi znamená, že vina za obtěžování je (částečně) přenesena na ni samotnou.
Mýtus 2: Sexuálně obtěžují jen muži, sexuálně obtěžovány jsou jen ženy. Podle tohoto mýtu lidé předpokládají, že sexuální obtěžování je namířeno pouze vůči ženám a jeho původci jsou výhradně muži. Původ tohoto mýtu spočívá v genderových stereotypech, podle nichž jsou správní muži sexuálně iniciativní, a dokonce je u nich tolerována určitá míra agrese. Ačkoliv je konstelace obtěžující muž – obtěžovaná žena nejčastější, nastávají samozřejmě i situace, kdy obtěžování pochází od ženy a směřuje k muži. Může se jednat o ženy, které jsou vůči obtěžovaným mužům v nadřízených pracovních pozicích.
Mýtus 3: Ženy, které jsou sexuálně obtěžovány, si za to mohou samy, protože se chovají lascivním a provokujícím způsobem. Podle tohoto mýtu lidé předpokládají, že vina za sexuální obtěžování leží na ženách (resp. na obětích obtěžování). Ti, kteří se obtěžování dopouštějí, jsou v podstatě omlouváni tím, že byli k určitému chování vyzváni a vyprovokováni druhou stranou.
Mýtus 4: Za ohlášeným sexuálním obtěžováním bývá většinou výmysl a snaha poškodit údajného původce obtěžování. Podle tohoto mýtu lidé předpokládají, že případy sexuálního obtěžování buď vůbec nenastaly, nebo nebyly tak závažné, aby vyžadovaly formální řešení. Hlavním důvodem jejich ohlášení je snaha ublížit údajnému původci obtěžování a pomstít se mu (případně jí).
Mýtus 5: Kdo je silnou osobností a ví, co chce, umí se proti sexuálnímu obtěžování ohradit. Jedná se o mýtus, neboť mnoho situací není možné ani vhodné řešit zcela samostatně, neformálně a bez zapojení institucionálních mechanismů. Zvláště tam, kde se jedná o obtěžování ze strany nadřízených nebo školitelů, není odmítnutí snadné. Obecně platí, že v sexuálním obtěžování často dochází ke zneužití mocenské asymetrie, která vždy obranu proti nepříjemnému chování ztěžuje.
Mýtus 6: Potřeba řešit sexuální obtěžování k nám byla přenesena ze zahraničí. Podle tohoto mýtu lidé předpokládají, že ohlašování případů sexuálního obtěžování je v českých podmínkách cizí jev, který se vzpírá naší tradici. Ta údajně spočívá spíše v tom, že se s případným obtěžujícím chováním člověk vypořádá prostřednictvím nadhledu a humoru, tj. nebere takové chování příliš vážně. Bagatelizace sexuálního obtěžování je však nevhodná. Neodráží totiž reálná nebezpečí, která obtěžování pro jednotlivce i celé organizace přináší.
Mýtus 7: Pokud dosud nebyl v organizaci nahlášen žádný případ sexuálního obtěžování, automaticky to znamená, že se zde sexuální obtěžování vůbec nevyskytuje. Podle tohoto mýtu je absence nahlášených a řešených případů sexuálního obtěžování interpretována jako celková neexistence takového chování na pracovišti. To ale může být klamný dojem. Skutečnost, že nejsou oznamovány žádné případy sexuálního obtěžování, může stejně tak svědčit o nepřátelském a odmítavém prostředí, kde je sexuální obtěžování bagatelizováno, a obtěžované osoby se obávají negativních důsledků případného informování o nevhodném chování.


Proč je sexuální obtěžování nebezpečné

Sexuální obtěžování představuje protizákonné chování, které má mnoho negativních dopadů na jednotlivce i celé organizace. Jestliže na pracovišti nastane případ sexuálního obtěžování, může se jednat jen o selhání konkrétního člověka, který se obtěžujícího chování dopustil. Pokud však takové chování trvá déle a zůstává neřešeno, je to již selhání celé organizace. Důsledky opakovaných a dlouhodobých případů sexuálního obtěžování jsou o to závažnější, protože mění celkové klima v organizaci, čímž dopadají na všechny zaměstnankyně a zaměstnance. Aby nedocházelo k takovému postupnému zesilování a rozšiřování obtěžujícího chování, je velmi důležité věnovat pozornost již prvním i méně explicitním formám obtěžování.


Důsledky pro toho, kdo je obtěžuje

Projevy v psychické oblasti: úzkost, obavy z pobytu v zaměstnání, pocit životní nepohody, nespokojenost v pracovním a často i soukromém životě, deprese, agresivní chování namířené proti sobě či proti okolí, pokles sebevědomí.
Projevy ve fyzické oblasti: nevolnost před vstupem do zaměstnání, bolesti hlavy a žaludku, zvýšená únava, problémy se spánkem.
Projevy v sociální oblasti: pocit cizosti v dříve známém prostředí, pocit nepochopení, pocit nesrozumitelnosti druhých lidí, častá nedorozumění a konflikty, sociální izolace.
Projevy ve výkonnostní oblasti: snížená koncentrace pozornosti, pocit zpomaleného myšlení a záseků, pomalejší pracovní tempo, vyšší chybovost, vyšší míra absencí, odchod ze zaměstnání, ztížená pozice pro získání referencí mající trvalý dopad na pracovní život vč. finančních ztrát.
Náročné jsou ale i situace, kdy je obtěžování zpočátku nenápadné, odehrává se bez projeveného nesouhlasu obtěžované osoby, či dokonce s jejím částečným souhlasem. Když si osoba nakonec uvědomí nepříjemné pocity, které v ní obtěžující chování vyvolává, pociťuje nejistotu a vinu za to, že se již od začátku proti takovému chování neohradila. To pak snižuje schopnost se začít proti takovému chování bránit.


Důsledky pro toho, kdo obtěžuje

Důsledky sexuálního obtěžování pro jeho původce jsou nejsilnější v sociální oblasti. Jejich postavení v pracovních kolektivech bývá po odhalení případu obtěžování zhoršeno, což se projeví na omezené spolupráci v pracovních týmech. To negativně ovlivní jak jejich pracovní výkonnost, tak pracovní spokojenost. V případě těch, kteří se dopustili sexuálního obtěžování výjimečně a z určité nevědomosti, jsou obvyklým důsledkem odhaleného případu silné výčitky svědomí, nejistota a nedůvěra ve své schopnosti rozumět sociálním vztahům. V případě těch, pro které je sexuální obtěžování vzorcem chování, spočívají důsledky v (neuvědomovaném) neporozumění sociálním situacím, ve zhoršených vztazích a v sociální izolaci, což se samozřejmě promítá do výsledků jejich práce.


Prevence sexuálního obtěžování

Nejdůležitější prevencí je kultura vzájemného respektu, otevřené komunikace a také povědomí o nevhodném genderovém chování a sexuálním obtěžování.
Důležitou součástí prevence jsou pravidelné průzkumy výskytu sexuálního obtěžování na pracovišti. Je nutné provádět je anonymní formou s vysokou mírou ochrany získaných informací. Nejvhodnější metodou je dotazník, jehož prováděním by měly být pověřeny externí organizace s odpovídající odbornou kvalifikací.
Dotazník by ve svém úvodu měl obsahovat ujištění o anonymitě a dále specifikaci toho, kdo a jak bude nakládat se získanými odpověďmi (tedy např. v jak moc zobecněné formě se odpovědi dostanou k nadřízeným). Dále je třeba pečlivě promýšlet, zda je dotazník skutečně anonymní, tj. zda neumožňuje identifikaci osoby. I v případě, že při vyplňování dotazníku nežádáme uvedení jména, může totiž obsahovat informace jedinečné pro určité zaměstnance a zaměstnankyně (např. dotazník požaduje určení odboru, pozice a pohlaví, přičemž určitou kombinaci těchto údajů v organizaci splňuje pouze jedna konkrétní osoba). Zajištění anonymity a ochrany informací je podmínkou toho, aby zaměstnanci a zaměstnankyně dotazník vyplnili pravdivě a otevřeně. V opačném případě představuje dotazníkové šetření zbytečně vynaložené úsilí. Dotazník musí obsahovat otázky s jednoznačným významem. Otázky zjišťující výskyt sexuálního obtěžování na pracovišti by měly být koncipovány co nejkonkrétněji, protože obecné formulace přinášejí riziko, že si respondenti a respondentky pod označením sexuální obtěžování (či jiné jevy) představí různé definice. Otázky by se tedy měly týkat zkušeností s konkrétními projevy chování. Průzkumy by měly být pravidelně opakovány, ideálně jednou za dva roky.


Školení

Základní školení by mělo být součástí vstupního vzdělávání, aby informace o možnostech řešení sexuálního obtěžování získali všichni nově nastupující zaměstnanci a zaměstnankyně. Na školení by měly být představeny informace o právní definici sexuálního obtěžování, jeho formách, dopadech a možnostech řešení jeho výskytu v rámci daného pracoviště.


Řešení sexuálního obtěžování

Sexuální obtěžování na pracovišti, o němž zaměstnavatel ví, a nepodnikne kroky k jeho zamezení, zakládá odpovědnost zaměstnavatele. Dotčený zaměstnanec či zaměstnankyně se vůči němu může prostřednictvím antidiskriminační žaloby domáhat omluvy, náhrady škody či finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku sexuálního obtěžování.

Zaměstnanci a zaměstnankyně mají právo podat stížnost a zaměstnavatel je povinen se stížností zabývat. Stížnost by měla mít možnost podat i nezúčastněná osoba, která se o sexuálním obtěžování na pracovišti nějakým způsobem dozvěděla (byla jeho svědkem či svědkyní). Způsobů, jak umožnit zaměstnancům a zaměstnankyním stížnost podat, je několik. Může se jednat o:

•          písemnou formu – e-mail, fyzický dopis vhozený do schránky či předaný personálnímu útvaru nebo vedení pracoviště,
•          ústní formou – rozhovor s pověřenou osobou.

V každém případě je nezbytné, aby pracoviště mělo vytvořený postup pro přijímání stížností na sexuální obtěžování a také pro jejich následné řešení. Je také vhodné, aby informace o těchto postupech byly volně přístupné (např. na intranetu), aby tak dotčené osoby věděly, jak postupovat a na koho se obrátit. V každé zdravotnické organizaci by měla být určena osoba (např. v rámci personálního oddělení), jež stížnosti bude přijímat. Tato pověřená osoba (či osoby) by měla být v otázkách sexuálního obtěžování a diskriminace řádně proškolena, aby mohla poradit těm, kteří stížnosti podali nebo její podání zvažují, případně poskytla jinou formu podpory (viz níže). Zároveň může na pracovišti provádět školení.

Ať už byla stížnost podána písemně, či ústně, je zapotřebí, aby si pověřená osoba sjednala s podavatelem či podavatelkou schůzku. Je vhodné ho či ji předem informovat, že se na schůzku může nechat někým doprovodit. Na schůzce by měla pověřená osoba nechat podatele či podatelku vylíčit svůj příběh bez přerušování a doplňující otázky nutné k objasnění případu ponechat na konec. Popis události by měl být detailně zapsán nebo zaznamenán na nahrávku, aby nemuselo docházet k opakované výzvě o líčení. V případě, že nebyly předloženy jiné důkazy, než je popis události obtěžovanou osobou, je vhodné ji vyzvat, aby takové dodala, má-li je k dispozici. Jedná se například o e-maily či jiné vzkazy nebo o jména osob, které mohou podat svědectví. Pokud sexuálně obtěžující chování v době nahlášení události ještě probíhá, je možné probrat způsoby, jak může obtěžovaná osoba důkazy o tomto chování získat.

Pověřená osoba by následně měla podateli či podatelce sdělit, jakým způsobem a v jakých lhůtách bude stížnost prověřena a vyřízena (v návaznosti na existující institucionální mechanismy v dané zdravotnické organizaci). Pověřená osoba by měla postupovat citlivě a ujistit podatele či podatelku, že stížnost bere vážně a bude se jí řádně zabývat. V neposlední řadě je potřeba se podatele či podatelky zeptat, jaká je jeho či její představa o narovnání situace – může se např. jednat o omluvu osobní i veřejnou, propuštění obtěžující osoby či přijetí jiných opatření k tomu, aby se incident nemohl opakovat.

V návaznosti na podatelem či podatelkou vylíčené skutečnosti musí být vedením zdravotnického zařízení ustanovená komise. Ta může mít buď stálé personální složení, což je výhodné kvůli dlouhodobějším zkušenostem a hlubšímu proškolení jejích členů a členek, nebo může být stanovena ad hoc pro jednotlivé nahlášené případy. I v tom případě je ale důležité následovat při jmenování konkrétních osob obecnou strukturu komise, která by se měla nejlépe skládat z:

•          osoby, která je pověřena přijímáním stížností (pro případ, že by s podatelem či podatelkou stížnosti již záležitost probírala),
•          nadřízených osoby, která stížnost podala (pokud se nejedná o osobu, vůči níž stížnost směřuje),
•          zástupce relevantního personálního útvaru,
•          zástupce odborové organizace.

Následuje prošetření stížnosti. Komise by měla mít právo vyžadovat součinnost dalších osob na pracovišti, ať už se jedná o podání svědectví či vysvětlení, nebo předložení písemných dokumentů (písemné pokyny, e-mailová komunikace), pokud mohou sloužit k objasnění věci. O konkrétním postupu musí být podatel či podatelka vždy informováni. Pověřené osoby a členové komise musí postupovat diskrétně a sdělovat ostatním osobám jen ty informace, které jsou nutné pro řádné prověření stížnosti. Zpravidla bude potřebná schůzka s osobou obviněnou z obtěžování. Tato osoba by také měla mít možnost podat vysvětlení k událostem popsaným v podané stížnosti. Rozhovor by měl mít za cíl objasnění skutkového stavu. Osobě obviněné z obtěžování by mělo být vysvětleno, co se rozumí sexuálním obtěžováním, proč je nežádoucí a proč není na pracovišti tolerováno. Pokud v dané organizaci existují institucionální mechanismy k řešení sexuálního obtěžování a jsou součástí jejích vnitřních předpisů, hlavním krokem mělo být jejich připomenutí. Souběžně s tím je žádoucí osobu obviněnou ze sexuálního obtěžování informovat o tom, že není vhodné snažit se s podatelem či podatelkou konfrontovat a že takové jednání může mít vliv na závěry šetření. Tímto by měla být zajištěna prevence agrese vůči osobě podávající stížnost. Zároveň by obviněná osoba měla být seznámena s postupem komise a ujištěna o její nestrannosti a neutralitě celého postupu.

Schůzka mezi podatelem či podatelkou stížnosti a osobou obviněnou z obtěžování je sice možným krokem při prošetřování sexuálního obtěžování, avšak obecně se konfrontace obviňující a obviněné osoby nedoporučuje, neboť pro podatele či podatelku by to mohlo být příliš stresující. Ke schůzce by proto mělo dojít pouze na žádost osoby podávající stížnost a měla by na ní být přítomna třetí osoba.

Proces objasňování ohlášené stížnosti na případ sexuálního obtěžování by tedy měl obsahovat následující kroky:

•          schůzka pověřené osoby s podatelem či podatelkou,
•          popis události podatelem či podatelkou, z něhož je proveden záznam,
•          poskytnutí důkazů o chování, vůči němuž stížnost směřuje, včetně seznamu případných svědků a svědkyň,
•          sestavení komise, ujištění se o absenci střetu zájmů u jednotlivých členů a členek,
•          informování komise o stížnosti a všech dosud získaných informacích,
•          poskytnutí záznamu popisu události, případně schůzka osoby podávající stížnost s komisí,
•          schůzka obviněné osoby s komisí,
•          schůzka svědků a svědkyň s komisí,
•          uzavřené jednání komise o případu a přijetí výsledného stanoviska.


Sankce

Sexuální obtěžování je vždy porušením pracovněprávních předpisů. Jako takové je možné jej řešit:

•          neformální domluvou s dotyčným zaměstnancem či zaměstnankyní,
•          písemným upozorněním na soustavné, méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů, po němž může do šesti měsíců následovat výpověď z pracovního poměru,
•          výpovědí z pracovního poměru pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů,
•          okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci,
•          případně zrušením pracovního poměru ve zkušební době.


Jak komunikovat o případech sexuálního obtěžování

Komunikace s těmi, kdo jsou sexuálně obtěžováni:

V situacích, kdy žádáme obtěžovanou osobu o popis události, bychom měli dodržovat následující zásady, které se týkají jak stylu, tak obsahu komunikace:

•          Zvolit klidné místo, kde nebudeme rušeni. Případně dát na dveře cedulku o probíhajícím jednání. Vypnout telefon či jiné zdroje náhlého vyrušení a požádat obtěžovanou osobu o totéž.
•          Zvolit vhodný čas tak, abychom my ani obtěžovaná osoba nebyli pod časovým tlakem. Setkání se může protáhnout.
•          Ujistit obtěžovanou osobu, že setkání probíhá proto, aby byl případ objasněn a napraven. Některé otázky bohužel mohou být nepříjemné.
•          Nestavět do přímé vzájemné konfrontace obtěžovanou a obtěžující osobu.
•          Zdůraznit, že sexuální obtěžování považujeme za nepřístojné chování, které nemá na pracovišti žádné místo.
•          Ocenit odvahu, kterou obtěžovaná osoba prokázala tím, že událost ohlásila.
•          Ujistit obtěžovanou osobu, že s veškerými informacemi bude nakládáno opatrně a nebudou šířeny mimo kanály nutné pro úspěšné objasnění a vyřešení události. Ti, kteří se na objasňování podílejí, dodržují diskrétnost.
•          Nezpochybňovat nepříjemné pocity, které obtěžovaná osoba spojuje s popisovaným chováním, a významy, které tomuto chování připisuje.
•          Zjistit, jaká byla povaha vztahu mezi obtěžovanou a obtěžující osobou před popisovanou událostí a po ní. Srovnat ji se vztahy mezi obtěžující osobou a dalšími osobami v pracovním týmu.
•          Zjistit, zda obtěžovaná osoba obtěžující chování explicitně odmítla a zda o něm informovala (byť neformálně) někoho dalšího.
•          Zeptat se na preferovaný návrh řešení události (např. jaký trest pro obtěžující osobu považuje za adekvátní). Je však důležité nevzbudit dojem, že takové řešení bude automaticky přijato.
•          V případě, že sexuální obtěžování dosud probíhá, ale zdá se být obtížně prokazatelné, je možné vyzvat obtěžovanou osobu, aby po určitou dobu shromažďovala důkazy – SMS zprávy, e-maily, případně aby si zaznamenala, kdo další byl jednání přítomen a je možné se na něj obrátit s žádostí o svědectví.
•          Informovat o existenci legislativních norem, které vymezují sexuální obtěžování jako protizákonné chování, a o možnosti konzultovat případ s právníkem či právničkou na danou oblast.

Komunikace s těmi, kdo sexuálně obtěžují:
Nelze automaticky předpokládat oprávněnost obvinění, a proto obtěžující osoba musí dostat prostor pro vysvětlení události ze svého úhlu pohledu. Přitom je třeba vycházet z podobných zásad jako u komunikace s obtěžovanými osobami, co se týče volby místa a času, nepředjímání výsledků, diskrétnosti, odmítání sexuálního obtěžování jako jevu, ale současně respektování konkrétní osoby atd. Důležité je vybídnout obviněnou osobu k podrobnému popisu celé události, včetně charakteristiky vztahu s obětí před a po události, a to ve srovnání se vztahy s ostatními v pracovním týmu, a dále k popisu jejího chování k obtěžované osobě a motivace k němu. Prostor by měl být věnován i návrhu řešení ze strany obtěžující osoby. Obtěžující osoba musí být explicitně varována před snahou o konfrontaci (nad rámec pokusu o oboustranně dobrovolné neformální řešení případu) a pomstu vůči osobě, která podala stížnost.

Komunikace s těmi, kdo jsou svědky a svědkyněmi sexuálního obtěžování:
Zaměstnanecký tým, v němž se odehrálo sexuální obtěžování, je obvykle do události určitým způsobem zapojen, a to dvěma způsoby. Zaprvé kolegové a kolegyně mohou podat svědectví o tom, jak z jejich úhlu pohledu událost proběhla a jaké vztahy před a po ní panovaly mezi obtěžovanou a obtěžující osobou. Vztahy uvnitř týmu bývají negativně ovlivněny nedůvěrou a pocity viny. Je proto důležité věnovat při uzavírání případu pozornost nejen obtěžované a obtěžující osobě, kterých se samozřejmě musí zvolené řešení primárně týkat, ale také celému zaměstnaneckému týmu. Ten je podle okolností případu vhodné informovat o výsledcích projednávání případu a o zvolených sankcích.

Komunikace s těmi, kdo mají zodpovědnost:
O uzavřených případech sexuálního obtěžování by v organizaci měli být ideálně informováni nadřízení. Přímí nadřízení (nejsou-li sami označeni za obtěžující osoby) by měli být součástí standardních mechanismů pro objasňování a řešení takových událostí.


Krizová komunikace

Oběti sexuálního obtěžování a genderově nevhodného chování se mohou obrátit i na Linku kolegiální pomoci pro pracovníky ve zdravotnictví – 530 931 122 nebo 530 331 131, odkaz: https://spis.cz/vedouci-linky-spis/.
Tato krizová linka je součástí Systému psychosociální intervenční služby ve zdravotnictví.
Vyškolení peeři a zdravotničtí interventi, kteří jsou sami zdravotníky, poskytnou první psychickou pomoc a podporu svým kolegům, mohou i poradit, kam se obrátit dále. Linka je zcela anonymní.


Závěrem

Vážené kolegyně a kolegové, děkujeme, že jste dočetli až do konce. Správné pochopení pojmů, přesné definování problémů a zavedení standardních postupů jejich řešení do praxe je dle našeho názoru vhodnou cestou ke kultivaci pracovního prostředí ve většině zdravotnických zařízení. Je zároveň vhodné podotknout, že výše uvedené postupy jsou aplikovatelné též v akademickém prostředí vysokých škol a na školitelských pracovištích v pregraduální i postgraduální výuce.

Obrázky článku

← Zpět na vydání

Upozornění na nové číslo Tempus Medicorum

Zadejte e-mailovou adresu, na kterou chcete dostávat upozornění na vydání nového čísla časopisu Tempus Medicorum.

Po potvrzení odběru bude adresa zařazena mezi příjemce upozornění.

Informace o zpracování osobních údajů