Povinné členství v ČLK: ano, či ne?
Každému je snad jasné, že zaplacený poplatek za postgraduální školení nemůže garantovat naši odbornou kvalitu. Stejně i pozdě či vůbec nezaplacený členský poplatek nic nesvědčí o odborné nezpůsobilosti vykonávat lékařskou péči. S přibývajícím věkovým průměrem praktikujících lékařů zákonitě přibývá polodementních a dementních kolegů, jejichž úbytek kognitivních funkcí nikdo nekontroluje. Analogická situace v kontrole způsobilosti řídit osobní automobil po dosažení seniorského věku je vyřešena periodickými lékařskými prohlídkami. Dalším příkladem kontroly způsobilosti jsou pravidelné technické kontroly motorových vozidel, které nyní snad již fungují, jak mají, ale v minulosti byla tendence uznávat způsobilost bez faktické kontroly jen po zaplacení určitého obnosu. ČLK evidentně obdobná praxe vůbec nevadí.
Systém vzdělávání je dvojkolejný. Ministerstvo zdravotnictví (dále MZ) vydává atestace a akreditace k provádění lékařské praxe. Zde je nutno prokázat odborné znalosti a expertizu. Vydáváním atestací a akreditací se živí na MZ spousta úředníků, kteří jsou pro vzdělávající se lékaře „velmi důležití“ a dokážou jejich profesnímu růstu klást četné byrokratické překážky.
Obdobně byrokratický aparát má i komora, která pak vydává licence – formální certifikát, ke kterému je opět nutné doložit řadu formálních dokumentů, ale na rozdíl od atestací již není nutno prokazovat odborné znalosti. Takže tato byrokratická funkce komory se většině kolegů jeví jako zbytečná a zatěžující.
Komora má další úkol kontrolovat dodržování etických a morálních pravidel lékařské profese. I v této položce bohužel většinou selhává. Případy opilých a na drogách závislých lékařů a lékařek neřeší preventivně a včas, dokud nedostane impulz od trestněprávně činných orgánů. Obdobně alibisticky se komora chová i v závažnějších situacích (sexuální zneužívání, falšování dokumentace a výkazů, odmítnutí neposkytnutí péče apod.).
Stále hypertrofující rozbujelá administrativa (i v digitální době přibývá administrativních pracovníků i členů všech komisí) jak v centrálních orgánech, tak v okresních sdruženích, která by jistě byla redukovatelná.
Zbytečný a neekologicky (ve 21. století na křídovém papíře?!) vydávaný časopis Tempus medicorum – nosič reklam farmaceutických firem, který si všichni členové, ať ho čtou, nebo ne, musejí platit ze svých příspěvků.
V době hroutící se zdravotní péče díky personálnímu deficitu komora vybírá nestydaté poplatky i od zaskakujících lékařek a lékařů většinou v důchodovém věku, díky jejichž ochotě se systém ještě udržuje v chodu. Čím hůře – tím lépe pro ČLK.
Komora, místo aby plnila svoje poslání, viz výše, tak přebírá funkce odborových organizací a organizováním nátlakových, protestních a stávkových akcí paradoxně přechodně i redukuje péči, zvyšuje chaos, rozeštvává společnost a staví zdravotníky do špatného světla. Povinný člen ČLK se prakticky nemůže distancovat od těchto nechutných akcí.
Je skutečně nutné povinně podporovat nehoráznými příspěvky a poplatky za postgraduální školení tuto hypertrofickou organizaci? Může dojít ještě k další
devastaci systému zdravotní péče, nebude-li členství v ČLK povinné?
