Oznamovací povinnost plní lékař vůči Policii ČR nebo státnímu zastupitelství, nikoliv vůči zaměstnavateli nebo OSPOD
Při jednom semináři mi lékaři sdělili, že jim bylo tvrzeno, pokud se setkají s případy podléhajícími podle trestního zákoníku oznamovací povinnosti nebo povinnosti překazit trestný čin (týrání svěřené osoby, vražda, úmyslné těžké ublížení na zdraví), postačí, když tuto skutečnost sdělí svému zaměstnavateli, jehož právní oddělení nebo management sdělené skutečnosti vyhodnotí a sám uváží, zda podá, či nepodá oznámení policii nebo státnímu zastupitelství. Setkal jsem se také s tvrzením blíže nejmenovaného právníka, že postačí, pokud případ týrání svěřené osoby – dítěte lékař oznámí OSPOD a tím oznamovací povinnost splní, aniž by musel věc oznamovat policii nebo státnímu zástupci. Toto jsou velmi nesprávná a nebezpečná tvrzení, která chceme uvést na pravou míru.
Co stanoví zákon
Podle § 368 trestního zákoníku, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin (následuje výčet konkrétních trestných činů, podléhajících oznamovací povinnosti) a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším. Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Oznamovací povinnost nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.
Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že ten, kdo trestný čin podléhající oznamovací povinnosti neoznámí buď policii, nebo státnímu zastupitelství, dopouští se sám trestného činu. A to i tehdy, oznámí-li jej OSPOD nebo zaměstnavateli. Pouze voják, tedy i vojenský lékař, může oznamovací povinnost splnit také tím, že trestný čin oznámí svému nadřízenému. Povinná mlčenlivost zdravotníka zde neplatí.
Podobné ustanovení se týká i trestného činu podle § 367 trestního zákoníku nepřekažení trestného činu, kde je výčet trestných činů, které je každý povinen překazit, širší než v případě neoznámení trestného činu. Trestné je, pokud se někdo hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin (dále uveden výčet velkého množství trestných činů podléhajících povinnosti překazit trestný čin), a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším. Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.
Trestné činy připadající v úvahu při výkonu lékařského povolání
Mezi trestné činy, které připadají v úvahu při výkonu lékařského povolání a podléhají oznamovací povinnosti, zmiňme zejména trestný čin vraždy, úmyslné těžké ublížení na zdraví, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, které je v lékařské praxi patrně nejčastějším případem podléhajícím oznamovací povinnosti.
Oznamovací povinnosti nepodléhá, ale povinnosti překazit trestný čin, např. jeho včasným oznámením příslušným orgánům, podléhá nad rámec oznamovací povinnosti ve zdravotnictví ještě zejména nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, neoprávněné odebrání orgánů a tkání, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, loupeže, neoprávněné nakládání s osobními údaji, znásilnění, pohlavní zneužití.
Oznámení zaměstnavateli a OSPOD není splněním oznamovací povinnosti
Pokud již lékař oznámí svému zaměstnavateli, například pověřenému zaměstnanci nemocnice, případy podléhající oznamovací povinnosti nebo povinnosti překazit trestný čin, pak musí mít jistotu, že pověřený zaměstnanec nemocnice neprodleně oznámil trestný čin policii nebo státnímu zastupitelství, a má právo o tom požadovat písemný doklad. Jinak je lépe, pokud oznamovací povinnost nebo povinnost překazit trestný čin oznámením policii splní sám osobně. Také oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí pověřeného obecního úřadu o týrání dítěte jako svěřené osoby není splněním oznamovací povinnosti a nelze spoléhat na to, že příslušný orgán oznamovací povinnost splní místo lékaře. Konečně, i kdyby lékař případ OSPOD oznámil, tím, že trestný čin neoznámil orgánům uvedeným v trestním zákoníku, může být stejně trestně postižitelný, protože nesplnil oznamovací povinnost vůči orgánům, které stanoví zákon.
Lékař samozřejmě zpravidla není přítomen situacím týrání svěřené osoby nebo vraždě či těžkému ublížení na zdraví a nemůže tvrdit, že se tak skutečně stalo. Uvede pouze skutečnosti, které jsou mu známy, například stopy na těle dítěte, které svědčí o možném týrání, skutečnosti, že mu nezletilý nebo někdo jiný sdělil, že stopy na těle má od týrání, že mu pacient svěřil, že spáchal vraždu, nebo jiný pacient sdělil, že je mu známo, že byla spáchána vražda a kdo ji spáchal. Zde neplatí lékařské tajemství ani povinná mlčenlivost zdravotnického pracovníka, ale oznamovací povinnost.
O splnění oznamovací povinnosti je třeba mít vždy důkaz
O splnění oznamovací povinnosti nebo povinnosti překazit trestný čin je třeba mít písemný doklad, přičemž stačí vytištěná zpráva z datové schránky nebo e-mailu, ale rozhodně nestačí pouhý telefonát. V minulosti se stal případ, kdy dětská lékařka telefonovala na policii poznatky o stopách na těle dítěte svědčících o jeho týrání. Policejní ústředna ji přepojila na kriminalistu, který se těmito případy zabývá, ten s ní případ telefonicky probral, slíbil, že provede zákrok a věc bude řešena, což se nestalo. Poté byla lékařka obviněna z neoznámení trestného činu, a když sdělila, že hovořila se specializovaným kriminalistou a případ mu oznámila, zjistilo se, že onen kriminalista již u policie nepracuje a na sdělení lékařky si nevzpomíná. Nelze proto spoléhat na telefonický hovor, je třeba vždy mít doklad o splnění oznamovací povinnosti. Stejně tak nelze v žádném případě spoléhat na to, že stačí, když jsem oznámil zaměstnavateli (vedení nemocnice, právnímu oddělení, managerovi kvality), že jsem zjistil případ podléhající oznamovací povinnosti nebo povinnosti překazit trestný čin, pokud se alespoň nepřesvědčím o tom, že pověřený pracovník nemocnice neprodleně učinil sám za mne oznámení policii nebo státnímu zastupitelství a předal mi o tom doklad.
