„Opičí neštovice“ neboli mpox: nebezpečná epidemie, která stále není moc známá

Mpox je virové onemocnění, které se projevuje horečkou, bolestmi svalů, zduřením lymfatických uzlin a vyrážkou připomínající pupínky nebo puchýře. Přestože většina pacientů a pacientek se zotaví do jednoho měsíce, u některých, zejména dětí, těhotných žen a osob s oslabeným imunitním systémem, může mít onemocnění závažný průběh, který může vést až k úmrtí.
Nemoc se může šířit kontaktem s infikovanými zvířaty, ale ta nejsou jediným zdrojem nákazy a mpox se stále častěji šíří z člověka na člověka. Diagnóza se stanovuje klinickým vyšetřením a laboratorním potvrzením pomocí PCR testu.

Češka v centru epidemie

„Při šíření mpox záleží na délce a intenzitě kontaktu s nakaženým. Mpox není na rozdíl od covidu-19 nebo spalniček nemoc, která by se typicky přenášela vzduchem. Většinou je potřeba nějaký užší kontakt s kůží nebo sliznicí nemocného,“ říká k nákaze epidemioložka zdravotnické a humanitární organizace Lékaři bez hranic Nikola Sklenovská, která vloni působila přímo v ohnisku – v Konžské demokratické republice.
V zemi se během ledna až září 2024 objevilo 20 000 nakažených, z čehož jich 630 zemřelo. Převážnou část obětí tvořily děti do 15 let. Nikola Sklenovská se v terénu snažila přijít na to, jak lidé onemocněli, aby se nákaze dalo předcházet: „U infekcí, kterými se já zabývám nejčastěji, nastavujeme intervence tak, abychom zachránili co nejvíc lidí a co nejefektivněji. V praxi to může znamenat, že chodíme ode dveří ke dveřím a hledáme nemocné, děláme pohovory s pacienty i jejich kontakty, abychom pochopili, jak se nakazili a proč.“

Z univerzity na praxi a z praxe na univerzitu

Sklenovská se o mpox zajímá už řadu let. Zkušenost ze svého studia přenesla do praxe, když ještě na univerzitě pomáhala vyvíjet diagnostický test na vir způsobující tuto nemoc. A naopak ze své mise si veze cenné zkušenosti pro další výzkum. „Když jsem v letech 2016/2017 na testu pracovala, šlo spíše o teorii. Byl to PCR test, který v jednom kroku rozlišoval plané neštovice od mpox. Zůstalo to tehdy u ledu, protože toto onemocnění nikoho nezajímalo. Ale pak přišel rok 2022, první případy a byl to přesně tento test, který univerzita používala pro diagnostiku mpox u pacientů s podezřením na infekci v Belgii. To pro mě bylo velké zadostiučinění. Teď v rámci svého doktorátu spoluvyvíjím a testuji metodu sběru vzorku. Chceme, aby test byl použitelný v afrických podmínkách a abychom vzorky nepotřebovali uchovávat v chladu, což je v terénu obrovská výhoda,“ popisuje epidemioložka.

Pomoc díky lidem

Specifická léčba mpox neexistuje a péče o nakažené spočívá především v léčbě samotných příznaků. Proti mpox je možné se očkovat. Světová zdravotnická organizace (WHO) schválila dvě vakcíny, ale jejich distribuce v afrických zemích je velmi problematická. Nedostatečný přístup k vakcínám přispívá k šíření nemoci a dalšímu růstu epidemie.
Lékaři bez hranic už několik let reagují na epidemie tohoto virového onemocnění. V roce 2018 pomáhali ve Středoafrické republice a v letech 2022 a 2023 v Konžské demokratické republice. V roce 2024 a 2025 pak pokračovali v poskytování lékařské péče a osvěty v nejvíce postižených oblastech. Protože v České republice nepřijímají žádné finance od státu nebo mezinárodních institucí, mohou pomáhat jen díky podpoře soukromých dárců. Pokud byste se rádi jakkoliv zapojili, navštivte web www.lekari-bez-hranic.cz.

Do odlehlých vesnic, kde pracovala, se epidemioložka Nikola Sklenovská dostávala i broděním přes řeky. © archiv Nikoly Sklenovské

Epidemioložka Nikola Sklenovská s týmem zjišťuje informace o nákaze. © archiv Nikoly Sklenovské

Onemocnění charakterizují specifické puchýřky. © archiv Nikoly Sklenovské

Tabena (jméno je na přání pacientky změněné) je ošetřována lékařskými týmy v centru pro léčbu onemocnění mpox v Konžské demokratické republice. © Norah Mbadu Nzila / Lékaři bez hranic