„Online pohotovost“ není pohotovost
V základních oborech jako interna nebo chirurgie je mezi v ambulancích pracujícími lékaři pouhá polovina mladších šedesáti let, přičemž naopak skoro čtvrtina z nich je starších sedmdesáti let. U praktických lékařů je sice situace nepatrně lepší, když „juniorů“ pod šedesát je 56 procent a seniorů nad sedmdesát 16 procent, přesto každý rok ztrácíme cca jedno procento ordinací praktických lékařů a téměř tři procenta pediatrů. Problém navíc zhoršuje fakt, že dvě třetiny zanikajících ordinací byly na venkově, tedy v sídlech do dvou tisíc obyvatel. Na tento závažný problém jsem měl možnost upozornit na konferenci pořádané v Evropském parlamentu. Komora jej však vyřešit sama nedokáže.
Jediným opravdovým řešením problému je zajistit pro podfinancované české zdravotnictví více peněz a učinit práci ve zdravotnictví pro mladé lidi více atraktivní. Cesta vede přes lepší pracovní podmínky. Důstojná odměna za práci musí být samozřejmostí, ale bez dodržování zákoníku práce, bez vytvoření lepších podmínek pro soulad výkonu povolání s rodinným životem a bez zásadní reformy specializačního vzdělávání to nepůjde.
Představa, že zdravotníky nahradí a problémy s jejich nedostatkem vyřeší digitalizace či umělá inteligence, je nebezpečnou iluzí. Dá se však pochopit, že zoufalí politici, kteří nejsou schopní zajistit svým voličům dostupnost zdravotní péče, dělají zoufalé věci. Projevem zoufalství je například vládou schválená novela zákona, která by měla, pokud ji tedy nezastaví zákonodárci, zrušit výběrová řízení před uzavíráním smluv mezi pojišťovnami a poskytovateli ambulantních zdravotních služeb. Šlo by o návrat do divokých „devadesátek“, kdy v rámci „útěku před právníky“ neplatilo nic než právo silnějšího a „jel pouze ten, kdo mazal“. Lepší příklad prokorupčního návrhu, který ignoruje kvalitu zdravotní péče a bezpečnost pacientů, bychom asi hledali jen stěží. To se panu ministrovi opravdu povedlo.
Dalším projevem zoufalství je nahrazování zdravotní lékařské pohotovostní služby jakousi její virtuální alternativou. Kraje, které za zajišťování pohotovostní služby podle dosud platného zákona zodpovídají, nejsou schopny tuto pacienty žádanou služby zajišťovat klasickým způsobem. Někde přehazují povinnost na své nemocnice a na jejich lékaře, kterým tak přibývá práce navíc. Jinde se místo toho, aby lépe zaplatili praktické lékaře, krajští politici rozhodli pro své voliče zakoupit od pražské soukromé firmy zprostředkovávání kontaktu s v podstatě jakýmkoliv lékařem prostřednictvím elektronického komunikačního kanálu.
Zapojení do tzv. online pohotovosti je pro doktory hrou na vlastní odpovědnost
Povinností České lékařské komory je chránit své členy. Z tohoto důvodu musíme upozornit, že firma Meddi hub, a. s., která projekt provozuje, na základě svých vlastních vyjádření, jež naleznete v tomto čísle časopisu, není poskytovatelem zdravotních služeb. Z její strany se tedy nejedná o pohotovostní službu, ale o pouhé zprostředkování kontaktu mezi pacienty a lékaři, kteří s nimi komunikují na svoji plnou odpovědnost.
Odpovědnost totiž nese registrovaný poskytovatel zdravotních služeb a tím firma Meddi hub, a. s., není. Pokud se do projektu zapojí soukromý lékař, zodpovídá za veškerá pochybení on sám. Pokud se do projektu zapojí lékař zaměstnanec, pak nese zodpovědnost jeho zaměstnavatel. Také v tomto případě totiž firma Meddi hub za nic nezodpovídá.
Další nevyřešené otázky vyplývají z vystavování elektronických receptů do projektu zapojenými lékaři. A zdaleka nejde jen o to, že předepisování například antibiotik pacientům, které lékař nezná a nemá možnost je řádně vyšetřit, lze jen stěží považovat za odpovědný lege artis postup. Jde o samotné přenášení nákladů na poskytovatele, který možná ani netuší, čím se ve svém volném čase jeho zaměstnanci zabývají.
Postoj zdravotních pojišťoven k tomuto projektu není znám. A o ledasčem svědčí i mlčení ze strany Ministerstva zdravotnictví, které by přece logicky mělo dát jasné stanovisko, zda projekt považuje za pouhé poradenství, či za skutečně plnohodnotné poskytování zdravotních služeb, které se musí řídit platnými právními předpisy. To mlčení je podezřelé. Pokud vláda projektu věří, pak by jej měla garantovat a organizovat na celostátní bázi či alespoň v podobě pilotních projektů.
Takto vše vypadá tak trochu jako hra pro voliče, kde na absenci jasných pravidel mohou doplatit pacienti, ale v první řadě důvěřiví lékaři a lékařky, které zaslepí vidina „snadného výdělku“, aniž by si byli vědomi, že nikoliv firma Meddi hub, a. s., ale oni sami nesou plnou právní odpovědnost za případné poškození pacientů.
