Ohrožený novorozenec

Může jít o situaci, kdy rodička sama potřebuje gynekologické vyšetření či ošetření, dostaví se do nemocnice a nezbývá jí než novorozence vzít s sebou. Zde však oznámí lékařům, že si přeje pouze své vlastní vyšetření a k dítěti se přibližovat nemají. Přitom lékař může být toho názoru, že i novorozenec potřebuje v dané situaci poskytnout potřebnou lékařskou péči nebo alespoň diagnosticky posoudit zdravotní stav.
Varující byl případ zdravotnické záchranné služby, kde lékař rozhodl o nutnosti hospitalizace před hodinou narozeného novorozence a matka s převozem do nemocnice nesouhlasila, byl tedy proveden proti její vůli. Posléze byla podána žaloba a pravomocným rozhodnutím soudu po devíti letech soudního řízení bylo rozhodnuto o povinnosti omluvy a finanční satisfakce. Předmětným případem se třikrát zabýval krajský soud, třikrát vrchní soud, dvakrát Nejvyšší soud a dvakrát Ústavní soud. Na rozhodování se podílelo devatenáct soudců a soudkyň. Mnohé rozsudky si vzájemně přímo odporovaly, konečné rozhodnutí však bylo v neprospěch zdravotnické záchranné služby a ani Ústavní soud je nezměnil.
Měl jsem možnost poté diskutovat o předmětné kauze s některými ústavními soudci a byl jsem upozorněn na zásadní problém: pokud by ve zdravotnické dokumentaci byl záznam o tom, že dítě je ohroženo na životě nebo vážně ohroženo na zdraví a z jakých důvodů k tomuto závěru lékař dospěl, byla by jeho hospitalizace a jakékoliv léčení zcela v souladu se zákonem, bez ohledu na stanovisko matky nebo jiného zákonného zástupce. Za situace, kdy ve zdravotnické dokumentaci žádné takové údaje nebyly a ani jinými důkazy nebylo prokázáno, že šlo o ohrožení života nebo vážné ohrožení zdraví dítěte, nelze pouze proto, že by bylo třeba stanovit diagnózu nebo dítě preventivně vyšetřit, rozhodnout o jeho nucené hospitalizaci nebo nuceném poskytnutí zdravotních služeb proti vůli zákonných zástupců.
Podle § 38 odstavce 4 písm. b) zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nezletilému pacientovi lze bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážnému poškození zdraví. Můžeme-li dokumentovat, že taková situace nastala, a máme pro ni konkrétní důvody, pak – bez ohledu na stanovisko samotného nezletilého pacienta i jeho zákonných zástupců – postupujeme lege artis a poskytujeme potřebné zdravotní služby k záchraně života nebo zamezení vážnému poškození zdraví. Není-li tomu tak, nezbývá než „velmi tvrdě“ informovat rodiče nebo jiné zákonné zástupce nezletilého pacienta o tom, že je velmi žádoucí, aby byl vyšetřen, ošetřen nebo mu byly poskytnuty některé preventivní zdravotní služby, ať již diagnostické, nebo léčebné, a proč. Pokud zákonní zástupci i přes toto poučení budou trvat na odmítání a nadále nebude důvod k neodkladné péči zaměřené na záchranu života nebo zamezení vážnému poškození zdraví, jsou povinni podepsat informovaný nesouhlas – reverz – a lékař je nemůže nutit k tomu, aby jejich dítě bylo proti jejich vůli vyšetřeno nebo ošetřeno. Nejsou-li ochotni reverz podepsat, je třeba jej stejně sepsat a podepíše jej lékař a aspoň jeden svědek přítomný jednání.
Jednání rodičů, které představuje zanedbávání potřebné zdravotní péče o dítě, zakládá důvodné podezření z ohrožování zdravého vývoje dítěte a podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí je lékař oprávněn v této situaci podat zprávu orgánu sociálně-právní ochrany dětí pověřeného obecního úřadu. Týká se to případu, kdy lékař může důvodně konstatovat, že rozhodnutí rodičů o odmítnutí potřebné zdravotní péče nezletilému dítěti, byť na takové rozhodnutí mají právo, představuje ohrožení zdravého vývoje dítěte.

Shrnutí:

• Neodkladné zdravotní služby nutné k záchraně života nebo zamezení vážnému poškození zdraví nezletilému pacientovi je třeba poskytnout i bez souhlasu nezletilého a jeho zákonných zástupců. Je však třeba dobře dokumentovat, z jakých důvodů šlo o neodkladnou péči nutnou k záchraně života nebo zamezení vážnému poškození zdraví.
• Nejde-li o tuto situaci a zákonní zástupci odmítají potřebnou péči o dítě, je třeba je důrazně poučit o možných následcích a toto poučení dobře dokumentovat. Trvají-li na odmítnutí, je třeba si vyžádat reverz.
• Dospěje-li lékař k závěru, že jednáním zákonných zástupců dochází k ohrožení zdravého vývoje dítěte, má právo podat o tom oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí pověřeného obecního úřadu.