Odešel MUDr. Jindřich Bárta

Narodil se 24. 10. 1962 v Hradci Králové, miloval své rodné město a rád se tam vracel – žil tam s rodiči, babičkou a bratrem. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a poté na lékařské fakultě, po studiu nastoupil na urologické oddělení v Havlíčkově Brodě. Při studiích se v Hradci Králové seznámil se svou budoucí ženou Evou, která pochází z Chotěboře, v roce 1985 byla svatba a ještě v témže roce se narodil první syn Martin. Druhý syn Jindřich přišel na svět v roce 1988. Svépomocí postavili s manželkou rodinný dům v Havlíčkově Brodě, v Perknově, kde žil doteď. Ve Slavíčkově ulici měl mnoho kamarádů s rodinami a byl zde šťastný, velice miloval i svou práci v nemocnici, absolvoval dvě atestace v oboru a později se stal primářem urologického oddělení.
Práce ho naplňovala a na jeho pacientech mu velice záleželo. Naplno se jim věnoval někdy i trošku na úkor rodiny. Z nemocnice později musel odejít a nastoupil jako lékař na záchrannou službu. Bylo to pro něj fyzicky dosti náročné, ale přesto tam byl rád. Později působil jako praktický lékař pro dospělé na poliklinice v Havlíčkově Brodě. Od roku 2020 pracoval v nemocnici v Háji u Ledče, kde ho velice hezky přijali, a zároveň dojížděl do urologické ambulance v Hlinsku. V tomto životním období byl velice spokojený a vyrovnaný.
Loňský rok byl pro něj velice náročný – podstoupil amputaci pravé nohy a svět se pro něj na krátkou chvíli prakticky zhroutil. Strávil více než půl roku v nemocnici, prodělal celou řadu operací a svou urputností dokázal prakticky nemožné – v lednu 2025 se vrátil naplno zpět do života i do práce. Byl šťastný a užíval si života plnými doušky. Bohužel osud mu nebyl nakloněn. V neděli 19. 10. 2025 byl s obtížemi hospitalizován a po krátkém pobytu náhle zemřel.
Jeho život nebyl dlouhý, ale byl bohatý. Ve volném čase byl modelářem celým duchem – sice všem tvrdil, že to dělá kvůli cvičení jemné motoriky, důležité při operacích, ale každý, kdo ho znal, ví, že prostě svá letadýlka a tančíky měl moc rád a při jejich tvorbě relaxoval.
Byl skvělý táta – vždy říkal, že se mu jeho kluci moc povedli a byl na ně za všech okolností pyšný.
Byl nejenom dobrým manželem, tátou, tchánem, strejdou, ale i skvělým dědečkem pro své čtyři vnučky – Rozárku, Aničku, Bětušku i nejmenší Jasmínku. Holky ho milovaly a užily si s ním hodně legrace.
Milý Jindro, byl jsi pro nás vším. Budeš nám moc chybět. Zůstaneš v našich srdcích napořád. Tak zatím na shledanou.