O nemravnosti srážek za preskripci medikamentů v ambulantní praxi

Dle smlouvy (na kterou lékař nemá prakticky žádný vliv stran jejího znění) je spočtena veškerá péče, kterou poskytl, náklady na indukovaná vyšetření a rovněž náklady na preskripci.
Pokud se jedná o množství odvedených výkonů, může je lékař aspoň částečně ovlivnit, totéž se týká provádění nákladnějších výkonů indukované péče, kde svou erudicí může rozmluvit svým nemocným indikaci třeba často vyžadovaného vyšetření magnetickou rezonancí při banalitách. Co však ovlivnit nemůže, je předpis léků.
V době rozvoje AI, sociálních sítí atd. je pacient často velmi dobře vzdělán a orientován v různých medikamentech a požaduje moderní léky, které mají menší vedlejší příznaky, větší účinnost a jsou logicky podstatně dražší. Lékař, který by mu – z důvodu úspory – vnucoval cosi obsoletního, se nevyhne v lepším případě výtkám na jeho malou odbornost, v horším stížnosti ČLK, zřizovatele či soudu. Ve všech případech musí prohrát, protože argument, že chtěl ušetřit, bude smeten ze stolu jako zcela neadekvátní.
Dovolím si uvést příklad z nedávné doby, jenž přesně popisuje onen mechanismus, který nazývám nemravností.
Neurolog v okresním městě byl náhle zavalen žádostmi pacientů o přijetí do péče. Důvodem bylo to, že se jeho kolega v oboru v témže městě dostal do Sněmovny za politickou stranu a musel logicky výrazně redukovat svou přítomnost v ordinaci. Pacienti – ti složitější a nákladnější – začali hledat pomoc jinde a onen kolega je přijal. Vzhledem k náročnosti léčby mu při konečném vyúčtování preskripčních nákladů jedna větší zdravotní pojišťovna vyčíslila překročení jeho dosavadních nákladů na 60 tisíc korun jako „regulaci“. Kolega se ve smyslu znění smlouvy odvolal s uvedením důvodů na začátku odstavce s tím, že je přece jasné, že noví složitější pacienti od jiného lékaře navýšili jeho náklady na léčbu. Pojišťovna jeho argumenty posoudila a snížila pokutu na polovinu…

Dalším faktorem je cena léku. Ta se mění v průběhu roku, stejně jako úhrada léku pojišťovnou a doplatky pacientů. Některé programy (konkrétně třeba PC doktor) má sice semafor, kde zelená barva označuje levnější generikum, ale světla semaforu se mění na žlutou a červenou jako na křižovatce. Lékař nemá prakticky žádnou možnost se v tomto chaosu orientovat.

Z toho všeho plynou následující závěry, které jsem si dovolil rozdělit na tři stupně:

1.     Rezignace

Lékař obdrží srážku. Pokud je menší, tak v drtivé většině mávne rukou, protože ví, že čas strávený průzkumem, kde překročil onen limit, mu nestojí za námahu a korespondenci s příslušným úředníkem zdravotní pojišťovny. Je si však vědom, že v tomto okamžiku části svých nemocných platil léčbu ze svého.

2.     Perský trh

Pokud je srážka podstatně vyšší, může rovněž rezignovat, nebo se odvolat. Chce to mnoho času, nervy a výsledek je značně nejistý. Jak plyne z výše uvedeného příkladu, argumentace logikou nemusí vždy vést k cíli. Lékař může vyvolat spor, požádat kupříkladu svou odbornou společnost o posudek, najmout si (a zaplatit) právníka a dovést věc až k soudu. Je jasné, že výsledek se dostaví v lepším případě za dva tři roky, do té doby se objeví nové srážky. Lékař je navíc vyškolen, aby léčil své nemocné, a nikoliv k tomu, aby část svého času věnoval právním kvalifikacím, odvoláním, sepisováním suplik apod.

3.     Selekce

(Omlouvám se za uvedený výraz, který může u někoho vyvolat nepříjemné historické konotace, ale lepší jsem nenašel.) Pokud lékař neuspěje při odvolání, jež argumentačně doložil, vyhledá ve svém portfoliu třeba 20 nejdražších nemocných a seznámí je s pokutou, kterou od pojišťovny obdržel. Pokuta je výrazem nespokojenosti pojišťovny s léčbou nemocných. Oznámí jim, že je za těchto okolností není schopen dále léčit a ukončí jim péči s tím, že je pošle na zdravotní pojišťovnu s odkazem, aby jim – jako příjemce jejich zdravotní daně – vyhledala jiného specialistu. Pokud by kdokoliv argumentoval etickou stránkou věci, je třeba se jej zeptat, u které čerpací stanice může za etiku naplnit nádrž svého vozu, případně který pronajímatel prostoru ordinace ji bude považovat za valutu. Jsem si vědom, že pro řadu lékařů to nemusí být jednoduché, protože tyto nemocné má ve své péči řadu let. Přesto jde o jediný mechanismus, jenž dle mého názoru přiměje zdravotní pojišťovnu ke změně systému, který jsem v úvodu článku označil jako nemravný.

Na závěr ještě malá etymologická vsuvka.
Popsané srážky jsou nazývány „regulací“, což je eufemismus přesnějšího slova „pokuta“. Pakliže včas nezaplatím daně, poplatky energetickým společnostem, případně projedu obcí větší rychlostí, než je určeno, jsem trestán pokutou. Ve všech případech jsem však přesně informován předem, že se tak stane, pokud poruším to, o čem je v zákoně, smlouvě apod. řeč. V případě pokut (regulací) za nadměrnou preskripci za léky, u nichž nevím, jak se během roku mění jejich cena, úhrada pojišťovnou či jejich doplatky nemocným atd., nemohu v dobré víře přesně odhadnout, jaký bude roční sumář.
Proto jsem přesvědčen, že by termín „regulace za preskripci“ měl být ze smluv zdravotnických pojišťoven s poskytovali zdravotnických služeb zcela eliminován.