Nemáte právo… ale mám!

Žalovaný lékař nebo poskytovatel zdravotních služeb může předat kopii zdravotnické dokumentace znalci, komoře či vybranému odborníkovi

Ocitne-li se lékař v situaci, kdy bylo podáno trestní oznámení a probíhá trestní řízení nebo on či poskytovatel zdravotních služeb je žalován pro údajně chybný odborný postup a v jeho důsledku újmu na zdraví nebo úmrtí pacienta, bude zásadním důkazem a podkladem pro rozhodování případu znalecký posudek. V některých případech občanskoprávních žalob je již současně s žalobou předložen i znalecký posudek, který zpravidla kriticky hodnotí činnost lékaře a jeho postup označuje jako odborně chybný. Často uvádí chybný odborný postup do příčinné souvislosti s úmrtím pacienta, tedy že je velmi pravděpodobné, že kdyby lékař postupoval odborně správně, k úmrtí nebo újmě na zdraví by nedošlo. Došlo k němu tedy díky chybě lékaře. V situaci, kdy se lékař seznámí s takovým znaleckým posudkem, může zaujmout stanovisko, že s ním a s jeho závěry zásadně nesouhlasí, a vznést proti němu námitky. V poslední době se často projevuje tendence, že znalec zaplacený jednou ze stran řízení se snaží napsat znalecký posudek tak, aby to vyhovovalo tomu, kdo ho platí. Správný přístup to samozřejmě není, ale znalec tvrdí, že je přesvědčen o správnosti takového znaleckého posudku a že si jej obhájí.
Lékař, který je seznámen se znaleckým posudkem kriticky hodnotícím jeho práci a nesouhlasí s ním, může samozřejmě vznést vlastní odborné námitky proti tomuto znaleckému posudku. Byť však budou tyto odborné námitky fundované a třeba i opřené o odbornou literaturu, neberou zpravidla soudy ani orgány činné v trestním řízení příliš vážně námitky toho, kdo sám je žalovaný nebo obviněný, že postupoval nesprávně. Pokud má být obrana proti znaleckému posudku považovanému za nesprávný účinná, nezbývá než požádat jiného znalce, aby vypracoval revizní znalecký posudek a vzal v úvahu námitky lékaře proti předloženému znaleckému posudku žalující stranou nebo stranou, která podala trestní oznámení. Takový znalecký posudek ovšem žádný oslovený soudní znalec nemůže vypracovat bez znalosti zdravotnické dokumentace. A tady dříve docházelo k poměrně kritické situaci, kdy žalující pacient nebo ten, kdo podal trestní oznámení, nesouhlasí s tím, aby v rámci ochrany osobních údajů kopie jeho zdravotnické dokumentace mohla být použita tak, že ji lékař dá k dispozici jinému znalci, kterého požádal o vypracování revizního znaleckého posudku. Pokud pacient nebo pozůstalí nedali souhlas k využití kopie zdravotnické dokumentace pro potřeby znalce určeného obviněným lékařem, nezbývalo než to respektovat. Do konce března roku 2012 nastávala tedy složitá situace. Díky legislativní iniciativě České lékařské komory (jinak by na to patrně vůbec nikdo nikdy nepomyslel) v rámci nového zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování došlo ke změně a tato naprostá nerovnost stran před soudem, kdy jedna strana měla možnost nechat si vypracovat znalecký posudek a znalci mohla předložit zdravotnickou dokumentaci a druhá strana sporu (žalovaný nebo obviněný lékař) tuto možnost neměla, byla odstraněna na základě podnětu České lékařské komory zákonem o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v § 51 odst. 3 a 4 tohoto zákona.
Významným listinným důkazem, který má někdy i rozhodující důkazní hodnotu, je také posudek oborové komise vědecké rady České lékařské komory. Podle stavovského předpisu č. 9 může o takový posudek v zájmu ochrany své profesní cti požádat prezidenta komory každý lékař a prezident vždy žádosti dosud vyhověl. Nejde o znalecký posudek, ale podle judikatury Ústavního soudu znalecký posudek není žádným nadřazeným důkazem nad jinými. Pokud odborný posudek vědecké rady komory vypracovali (zpravidla tři) přední odborníci daného oboru, může mít vyšší důkazní hodnotu než znalecký posudek. Ovšem i vědecká rada komory potřebuje k jeho vypracování kopii zdravotnické dokumentace. Zákon umožňuje, aby jí lékař tuto kopii směl předat. Stejně tak může postupovat, i pokud se rozhodne požádat o odborný posudek kteréhokoliv odborníka, byť nepůjde o znalce.
Musím podotknout, že jen v posledním roce při právním zastupování lékařů jsem se u poměrně zkušených advokátů zastupujících žalobce dvakrát setkal s vážně míněnou námitkou, jak je možné, že lékař dal svému znalci kopii zdravotnické dokumentace jejich klienta, když jejich klient k tomu nedal lékaři souhlas. Přitom již 13 let je v účinnosti ustanovení § 51 odst. 3 a 4 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, které stanoví toto:

„(3) Za porušení povinné mlčenlivosti se dále nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností poskytovatelem v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím řízení a ve správním řízení nebo sdělování skutečností soudu nebo jinému orgánu, je-li předmětem řízení před soudem nebo jiným orgánem spor mezi poskytovatelem, popřípadě jeho zaměstnancem, a pacientem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; v této souvislosti je poskytovatel oprávněn předat soudnímu znalci, znalecké kanceláři, znaleckému ústavu, komoře nebo odborníkovi, kterého si zvolí, též kopii zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi za účelem vypracování znaleckého nebo odborného posudku vyžádaného obhajobou, nebo účastníkem v občanském soudním řízení. To platí obdobně pro sdělování údajů nebo jiných skutečností pro osobu uvedenou v § 64 odst. 1.
(4) Za porušení povinné mlčenlivosti se též nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností zdravotnickým pracovníkem, který je členem komory, v nezbytném rozsahu pro účely řízení prováděných orgány komory.“

K tomu ustanovení § 64 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování uvádí:
„(1) Příslušný správní orgán nebo poskytovatel, který převzal zdravotnickou dokumentaci, je povinen umožnit přístup do zdravotnické dokumentace fyzické osobě, která byla poskytovatelem, nebo právnímu nástupci právnické osoby, která byla poskytovatelem, zdravotnickému pracovníkovi nebo jinému odbornému pracovníkovi, který byl v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, který zdravotnickou dokumentaci vedl, a to pro potřeby

a) řízení před správními orgány,
b) trestního řízení nebo řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi bývalým poskytovatelem nebo zdravotnickým pracovníkem, popřípadě jiným odborným pracovníkem, a pacientem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, popřípadě je-li předmětem řízení spor mezi bývalým poskytovatelem a zdravotnickým pracovníkem nebo jiným odborným pracovníkem,
c) řešení sporu s bývalým pacientem,
d) řešení sporu se zdravotní pojišťovnou.

Obdobně se postupuje, jde-li o fyzickou osobu, která pozbyla způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.
(2) Osoby, jimž byl podle odstavce 1 umožněn přístup do zdravotnické dokumentace,
a) nemají přístup k údajům, které nesouvisí s účelem, pro který byl přístup umožněn,
b) jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech údajích, o nichž se v souvislosti s přístupem do zdravotnické dokumentace dozvěděly o pacientech, zdravotnických pracovnících, popřípadě jiných odborných pracovnících, nebo poskytovateli, s výjimkou údajů sdělovaných příslušným orgánům v trestním řízení, soudům nebo jiným orgánům při řízeních uvedených v odstavci 1.“

Většinou i soudci v občanskoprávním řízení vnímali do předmětné novely jako nespravedlivý stav, kdy jedna ze sporných stran (žalující strana, zpravidla pacient nebo pozůstalí) měla možnost předat kopii zdravotnické dokumentace pacienta znalci a požádat o vypracování znaleckého posudku, zatímco druhá strana sporu (lékař nebo poskytovatel zdravotních služeb, například nemocnice) tuto možnost neměla, protože bez zdravotnické dokumentace žádný znalec znalecký posudek o správnosti či nesprávnosti odborného postupu při léčbě nevypracuje a bez souhlasu pacienta nebylo možné kopii zdravotnické dokumentace znalci předat. Změnu na základě legislativní iniciativy České lékařské komory přinesl tedy až zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování účinný od 1. 4. 2012.

Pravidla platná v trestním řízení

Podobná situace může nastat v trestním řízení, kde sice platí stejná pravidla, ale může se stát, že zdravotnickou dokumentaci nebo její část, která je potřebná pro vypracování znaleckého posudku (např. pitva byla provedena v jiné nemocnici než tam, kde byla poskytována zdravotní péče), bude lékař v trestním řízení potřebovat, ale on sám ani jeho nemocnice jí nedisponuje. I na tento případ v současné době již pamatuje platný trestní řád. Podle § 110a trestního řádu: „Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“
Je tedy přímo povinností policie nebo státního zastupitelství zajistit, aby tu část zdravotnické dokumentace potřebnou pro znalce, kterou obviněný lékař (ale třeba i žalující pacient nebo rodina) nemá k dispozici, pro účel vypracování znaleckého posudku získal. Konkrétně v situaci, kdy pitvu prováděla jiná nemocnice než ta, v níž pracuje lékař, kterého se případ týká, a ten tedy nemá možnost zajistit pro znalce kopii pitevního protokolu, musí sám vyšetřovatel případu nebo státní zástupce vyžádat pro potřeby znalce pracujícího pro obhajobu (nebo třeba i pro žalující stranu) např. kopii pitevního protokolu, bez které by znalec těžko vypracoval znalecký posudek, případně i zdravotnickou dokumentaci z nemocnice, kam byl pacient přeložen. V praxi to tak skutečně funguje, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti i poměrně nedávné. Tím byla odstraněna letitá nerovnováha v právech a povinnostech žalujícího pacienta a žalovaného lékaře, kdy dříve žalující pacient mohl žalovanému lékaři zakázat použít pro potřeby znalce svou zdravotnickou dokumentaci a tím mu znemožnit opatření vlastního znaleckého posudku. To již v současné době možné není.

Nejste-li zatím obviněn, nemáte právo nahlížet do spisu. Ale mám!

Je-li podáno trestní oznámení na lékaře pro údajně chybný odborný postup, který byl příčinou úmrtí nebo újmy na zdraví, lékař je zpravidla pozván k podání vysvětlení na Policii ČR. Doporučujeme v těchto případech, aby si své vysvětlení předem písemně připravil a vyšetřujícímu policejnímu orgánu jej předal, případně nechal převést na „flešce“ nebo nadiktoval do protokolu. Lékař tedy na policii podá vysvětlení, není zatím obviněn (někdy je nesprávně označován za „podezřelého“) a policista, který případ vyšetřuje, mu sdělí, že si opatří znalecký posudek a podle toho bude postupovat dál, tedy buď zahájí trestní stíhání, nebo případ odloží, může jej také odevzdat k řešení České lékařské komoře. Lékař poměrně napjatě čeká, zda bude zahájeno trestní stíhání, nebo zda případ bude odložen. Dlouho se pak nic neděje. Lékař se tedy dotazuje na policii, zda už je vypracován znalecký posudek a jak dopadl. Případně se dotazuje, zda případ již byl policejním orgánem odložen, zda ten, kdo trestní oznámení podal, proti případnému rozhodnutí o odložení věci podal stížnost státnímu zástupci a zda státní zástupce o věci rozhodl, případně jak. Je i možné, že se ten, kdo podal trestní oznámení, nespokojil s rozhodnutím státního zástupce, který potvrdil odložení věci, a obrátil se na nadřízené státní zastupitelství s žádostí o přezkoumání postupu, což zákon rovněž umožňuje. Prověřování toho, zda šlo, či nešlo o trestný čin, může být tedy velmi dlouhé. Lékař stále neví, zda případ je, či není definitivně ukončen a jak znalec posoudil jeho práci.
Opakovaně se stalo, že lékař požádal vyšetřujícího policistu, aby mu sdělil, jak dopadl znalecký posudek, případně zda věc je již odložena, či není, a odpověď byla taková, že podle zákona není účastníkem trestního řízení, protože dosud není obviněn, a nemá tedy právo nahlížet do trestního spisu. Na informaci o obsahu a závěrech znaleckého posudku a dalším vývoji trestního řízení tedy vlastně nemá právo, nebude-li obviněn. V některých případech lékař má „známého na policii“, který mu to nějak pokoutně zjistí a sdělí s tím, že mu dělá jistou „milost“. Je skutečností, že trestní řád nepředpokládá, že by ten, kdo není v postavení obviněného nebo poškozeného, mohl nahlížet do trestního spisu před případným zahájením trestního stíhání. V daném případě však lze použít nález Ústavního soudu spisová značka III. ÚS 1596/13, který zní takto:
„Pouhý paušální odkaz na ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu, které postihuje řadu různých situací, nemůže v podmínkách demokratického právního státu pro odepření nahlédnutí do spisu tzv. jinou osobou postačovat. Pojem jiná osoba dopadá na množinu subjektů, jejichž postavení se může od osoby, proti které vyšetřování směřuje, zásadním způsobem lišit. Pro odepření musí i v případě tzv. jiné osoby existovat legitimní důvod (např. ochrana utajovaných skutečností, dle zákona nařízená ochrana svědků, novými skutečnostmi zvýšená pravděpodobnost znovuotevření trestního řízení atd.) a státní zástupce nebo policejní orgán, jako orgán veřejné moci, povinovaný respektem k zákonným, tím spíše pak ústavním právům, nemůže bez dalšího znemožňovat podezřelým nebo podezíraným osobám jejich snahu o prosazení jejich legitimních zájmů, zejména jedná-li se o věc již odloženou. Žadatel musí dát státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu možnost posoudit naplnění kritéria § 65 odst. 1 trestního řádu, tedy potřeby nahlédnutí do spisu k uplatnění stěžovatelových práv jako nezbytné podmínky zpřístupnění jinak neveřejného spisu policejního orgánu. Stejně tak státní zástupce či policejní orgán musí odůvodnit, proč to neumožní. Tato stěžovatelova práva nelze omezovat jen na probíhající vyšetřování nebo možnost jeho obnovení. K zásahu do základních práv však může dojít rovněž tehdy, kdy podezřelý bude znepřístupnění předmětného spisu pociťovat jako konkrétní újmu na své právní pozici např. v důsledku oslabení svého procesního postavení vyplývajícího z nemožnosti splnit základní procesní povinnosti (břemeno tvrzení, břemeno důkazní) při uplatňování svých práv a oprávněných zájmů.“
Podle článku 89 Ústavy České republiky jsou nálezy Ústavního soudu závazné pro všechny orgány a osoby.
Nedávno se mi stalo, že policejní komisař odepřel lékaři možnost nahlédnout do spisu a prostudovat si znalecký posudek posuzující jeho práci s odůvodněním, že § 65 odst. 1 trestního řádu nahlížení do trestního spisu v jeho případě neumožňuje. Poté, co jsem mu zaslal právní větu nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2014 spisová značka III. ÚS 1596/13 a upozornil na závaznost nálezů Ústavního soudu, jsem obdržel pouze odpověď, abych sdělil, kdy můj klient hodlá do spisu nahlédnout. A nahlédnutí umožněno bylo…

Shrnutí

Díky legislativní iniciativě České lékařské komory má nyní žalovaný nebo obviněný lékař právo si i bez souhlasu pacienta pořídit kopii zdravotnické dokumentace a předat ji znalci, kterého požádal o znalecký posudek, vědecké radě komory k vypracování odborného posudku i vybranému odborníkovi, kterého požádal o odborné posouzení případu.
Prověřuje-li policie na základě trestního oznámení, zda odborný postup lékaře byl správný, a zadává za tím účelem znalecký posudek nebo opatřuje jiné podklady pro další postup, má lékař, kterého se případ týká, právo požádat o umožnění nahlédnout do spisu. Policejní orgán to může odmítnout jen ze závažných důvodů, které musí uvést. Lékař, aniž by byl obviněn a měl práva obviněného, má tak právo zjistit, jaký je obsah znaleckého posudku, zda případ byl odložen, či dosud probíhá prověřování a zda o trestním oznámení je již definitivně rozhodnuto, či nikoli.