Nedostatek lékařů má řešit hloupá novelizace vyhlášky č. 376/2011

Je třeba si dobře uvědomit rozdíl ve financování ve státním sektoru, v sektoru ambulantních specialistů a v sektoru praktických lékařů.

Státní sektor je financován plošně, řídíme se nějakými tabulkami a lékaři ve FN dostanou svoje jisté peníze. Můžou si přivydělat na různých studiích, grantech dobře financovanými agenturami a firmami, protože na to mají dostatek času. Pracovní neschopnost, paragrafy i různé studijní pobyty můžou čerpat naprosto v klidu, existenci mají zajištěnou.
Ekonomické postavení praktického lékaře je krásné. Může čerpat dovolenou, může jít na paragraf, může si v klidu chodit na návštěvy pacientů. Všichni praktici mají návštěvní službu v pondělí dopoledne a jistě i v pátek, kdy v ambulanci nesedí. Zkrátka do práce chodí, jak uznají za vhodné. Jsou totiž placeni kapitační platbou, což jsou jisté peníze každý měsíc. Odvíjejí se od počtu registrovaných rodných čísel. Dále můžou vykazovat výkony, další jistý příjem. Nyní přibyla prevence – další krásný příjem. Takže existence výborná, finančně velmi dobře zajištěna, žádné nervy, žádné existenční starosti, naprostý klid, vzdělávací program krátký a nenáročný. Navíc jsou příplatky za vyšší věk pacientů, tam je kapitační platba navýšena. Návštěva domova důchodců je zlatý důl. Proto většina praktických lékařů má běžně i dvě administrativní pracovnice. Není problém je zaplatit.

Ambulantní sektor nestátních specialistů je financován výkonově. To znamená, že pokud nejdete do práce, tak od žádné pojišťovny nedostanete ani halíř. Jste hnáni různými tabulkami a vzorci vztahujícími se k referenčnímu období, tj. počet výkonů a počet ošetřených rodných čísel ve vztahu před dvěma léty. Pokud vám klesne počet ošetřených unikátních radních čísel v porovnání s referenčním obdobím, významně se vám snižuje platba. Nad hlavou vám stále visí hrozba nedostatku unikátních rodných čísel. Pracujete ve stresu, co bude, jak dopadnete atd. To znamená, že musíte mít nové pacienty. Pokud je nemáte, tak nic nevyděláte. Nelze točit stále dokola ty samé pacienty, chroniky, jak to běží např. v diabetologické ambulanci. Čím více máte návštěv chronicky nemocných pacientů, za tím menší hodinovou mzdu pracujete. Totiž na jedno unikátní rodné číslo je stanovena suma peněz a ta se dělí počtem návštěv pacienta. Čím více návštěv jednoho pacienta, tím menší hodinová mzda. Když vám přijde na kontrolu za rok pacient poosmé, tak zjistíte, že ho ošetřujete zadarmo.
Dovolenou vám nikdo neproplatí, musíte si na ni vydělat sám. Jít na pracovní neschopnost je neštěstí, protože práci za vás nikdo neudělá, jdete do finančního minusu. Doktorky raději nemají děti, protože čerpáním MD zaniká specializovaná soukromá ambulance. Na nějaké studie, granty nemáte čas ani chuť. Jste z práce tak utaháni a sedřeni, že doma s vypětím sil zvládnete nezbytné životní povinnosti. Nestátní lékař je placen jako nositel výkonu sám, sestra ani případná sekretářka pojišťovnami placena není. Pokud si na ni lékař vydělá, může ji tam mít. Pokud nevydělá na pomocný personál, musí lítat po ordinaci mezi pacienty sám a suplovat navíc administrativní práce, kterými jsme zavaleni až nad hlavu.
A nyní jsme u jádra problému. Aby specialista uživil ambulantní provoz v interní odbornosti, musí udělat 25–30 pacientů denně. Jiné odbornosti dělají daleko více pacientů, např. ORL. Tak je to zkrátka nastaveno. Jde o nové pacienty, jde o konziliární službu, jde o předoperační výkony, jde o chronicky kompenzované pacienty, kteří vyžadují trvalou péči ambulantního specialisty, pravidelné kontroly, úpravy léků a velmi často změny medikace. Vše se řídí aktuálním stavem pacienta, který se často mění a podle změn je potřeba upravit léčbu.

Pokud do tohoto zaběhnutého systému vstoupí praktický lékař, který nemá zkušenosti, nezná lékové interakce, nedokáže se orientovat v problematice, protože na to nemá vzdělání a nemůže tomu rozumět, dojde ke katastrofě pro ambulantní specialisty. Ministerská vyhláška nezvyšuje kvalifikaci praktických lékařů, nechce erudované vzdělané lékaře. Ministerská vyhláška zavádí do medicíny supermarketovou kulturu čerstvého pečiva.
Koupíte si ve slevě rohlík ze supermarketu a odcházíte spokojeně s nákupem domů. Důrazně se však ohrazuji, léčba chronického pacienta není založena na principu prodeje pečiva v supermarketu, ale vyžaduje v prvé řadě odbornost, znalost založenou na vzdělání, pochopení interdisciplinárních oborů a konziliární schopnosti. Ani jednu vlastnost praktický lékař nenabídne. Podá pacientovi lék, o kterém nic neví… Nemá znalosti ani zkušenosti.
Pokud toto není respektováno a praktičtí lékaři bez vzdělání v oboru budou psát to, co jim vyhláška dovolí, bude zle pro specializovanou ambulanci. Do specializovaných ambulancí budou houfně chodit chronicky dekompenzovaní (rozhašení) pacienti, kvůli špatné léčbě v terénu. Práce kolem dekompenzovaného pacienta je zhruba na 45 minut. To máme dobře spočítané a víme, o čem mluvíme. Takže za dopoledne uděláme s vypětím sil pět šest pacientů. Při tomto obratu, ač odvedeme odpovědnou a záslužnou práci, krachujeme. Žádnou pojišťovnu nezajímá povaha složitosti ošetřovaného pacienta, náročnost vyšetření. Do statistického vzorce jde pouze jedno unikátní rodné číslo. Tečka. V systému, kde je nedostatek lékařů, jich bude tímto krokem daleko méně. Kapacita specializovaných ambulancí nebude už vůbec stačit návalu špatně léčených pacientů. Čekejte, že část těchto ambulancí zanikne, protože se zkrátka neuživí.

Pracovat ve stresu o svoji existenci, držet krok se vzděláním, novými poznatky v oboru a být mizerně zaplacen. Toto ve specializovaném oboru už nebude chtít nikdo dělat… Je to diskriminace interních specializací a diskriminace interního lékařství vůbec. Lékař má nedobrovolně sponzorovat špatnou státní politiku. Lékař nejenomže nevydělá na sekretářku, nevydělá na sestru, nevydělá ani na sebe, nezaplatí pronájem nebytových prostor, nezaplatí energie a jiné provozní položky.
Tyto problémy vědečtí pracovníci, páni profesoři a docenti z fakultních nemocnic neznají, protože toto se na lékařských fakultách nevyučuje. A v podstatě to nezajímá nikoho, kdo není ambulantní specialista.
To, co jsem popsal, je skutečný stav, který výrazně zhorší novelizace vyhlášky MZ. Postavení ambulantních specialistů, kteří jsou z výše uvedeného diskriminováni, nikdo neřeší, nikdo nekřičí, že jsme utiskovaná mlčící menšina. Ano jsme menšina, kterou zneužívá státní sektor k tomu, že pracujeme za diskriminujících podmínek. Toto nechce řešit žádná odborná společnost, ani Ministerstvo zdravotnictví, ani politici, protože o tom problému nechtějí nic vědět ani slyšet.
Proto je potřeba se ozvat, opakovaně argumentovat, opírat se o diskriminující fakta. A kdo jiný se má ozvat, když ne lékaři? Po jedné novelizaci vyhlášky jistě přijde druhá novelizace, třetí novelizace, ale žádná nám nepomůže, takže nakonec dojedeme všichni. Okřídlená věta, že na Západě je to tak a tak, kompetence mají lékaři prvního kontaktu, je velice pěkná. Ale na Západě si za všechno pacient platí, u nás se ze strany pacienta neplatí nic. Líbivé komunistické modely do kapitalistické medicíny nepatří.
Je nedostatek lékařů a tento nedostatek má řešit hloupá novelizace vyhlášky č 376/2011. Bedlivě se s ní prosím seznamte. Proto na vás apeluji, abyste posoudili otázku odbornosti i ekonomického dopadu na naše kolegy.