Kompetence ve zdravotnictví
Zasílám Vám svůj pohled na diskusi o kompetencích ve zdravotnictví. Chci upozornit na to, že můj pohled na vyjádření politiků směrem ke zdravotnictví může být deformován faktem, že v té záplavě nápadů postrádám, o čem se vlastně mluví, mimo jiné i definici základních pojmů nutných pro nalezení řešení.
Pan ministr a jemu podobně názorově blízcí v problematice přenosu kompetencí lékaře na zdravotní sestry, lékárníky a bůhvíkoho, při vší úctě k nim, patrně zcela nedomýšlí rozsah problému, do kterého se řítí.
Nabízí se několik otázek a problémů, na které si budou muset odpovědět a jež budou muset řešit, pokud nechtějí vnášet do už tak složitého systému chaos a jeho další prodražování:
– Již v současné době vysokoškolsky vzdělané zdravotní sestry, laborantky, fyzioterapeuti, radiologičtí laboranti atd. stále nejsou zařazeni do jiné samostatné kategorie platových tarifů. Budou tito pracovníci přebírat kompetence lékařů v pozici a za platových podmínek středních zdravotních pracovníků? Budou chtít být levná pracovní síla?
– Kompetence které kategorie lékařů budou těmto pracovníkům dány k dispozici? L1, L2, L3? L1, L2 kategorie lékařů mají rozsah kompetencí v diagnostické a léčebné činnosti pouze s dohledem školitele (resp. L3), jenž za práci těchto lékařů přebírá zodpovědnost. L3, tedy lékař se specializovanou způsobilostí, kterou získal atestací při dlouholetém postgraduálním vzdělávání a práci v oboru.
– Budou mít zdravotní sestry možnost se získaných „lékařských“ kompetencí zbavovat opětovným převodem na lékaře v případě, že si nebudou vědět rady? Budou lékaři se specializovanou způsobilostí dohlížet kromě lékařů L1 a L2 ještě navíc na zdravotní sestry s kompetencemi a garantovat jejich práci? Kolik za to tito lékaři dostanou navíc peněz k platu?
– Jaké podmínky budou muset splňovat lékárny pro diagnostickou a terapeutickou činnost svých zaměstnanců? Jak bude vypadat dokumentace a záznam o „radě“ klientovi, jak se má léčit? Budou lékárníci odebírat anamnézu a provedou nutné alespoň fyzikální vyšetření pro stanovení diagnózy, než vydají lék? Budou si vědomi rizik doporučení léčby při nevyšetření pacienta s možnými forenzními dopady při chybném úsudku? Budou ochotni nést důsledky za chyby v dokumentaci? Jsou dnes převážně soukromé lékárny připraveny vést soudní spory a čelit vyšetřování v takových případech?
Nevím, třeba existuje skupina lidí, které si dokáži představit možná jako frustrované zdravotní pracovníky, s pocitem nedocenění svých schopností, ev. bez kloudné praxe v reálném zdravotním provozu, již by si rádi zvýšili ego „prací lékaře“ a hledají cestu přes politiky – kteří této problematice nerozumí –, jak realizovat své potřeby.
Každopádně v jejich snaze je velkou překážkou to, že nemají v této problematice ani definované základní pojmy. Tedy o jakých kompetencích se tady vlastně mluví.
Práce v týmu je hlavním předpokladem pro bezpečné a efektivní zdravotnictví. V tomto týmu pracuje spousta profesí a přirozeně se některé činnosti v rutinní práci zdravotníků překrývají s tím, že v běžném provozu ani neprobíhají disputace o tom, zda jde o práci lékaře, či sestry, ev. tato rozhodnutí činí primář oddělení a vrchní či staniční sestra na základě pravidel subordinace, která je nezbytná.
Politici před lety změnou systému vzdělávání vzali kompetence všeobecným sestrám a středoškolsky vzdělané zdravotníky zařadili do kategorie zdravotních asistentů s omezenými kompetencemi i v ošetřovatelské péči a podmínili práci sester s vysokoškolským vzděláním. Tím způsobili naprostou personální krizi a nedostatek zdravotních sester.
Nyní se patrně stejní politici, ev. jim názorově blízcí, pouštějí do dalšího rizikového podniku, a to zcela opačným směrem.
Domnívám se, že tato snaha řešení kompetencí je pouze obdobou např. snahy předchozího ministra hledat zdroje peněz pro zdravotnictví navyšováním pojistného či stanovováním malusů např. při úrazech u sportovců, u viníků dopravních nehod atd., jako by pan ministr zapomněl, jak velkorysé je české zdravotnictví k léčbě alkoholiků, narkomanů a léčbě obezity.
Na závěr:
Pokud existují lidé, kteří by chtěli dělat práci lékaře, tak mám pro ně radu:
Zvolte si profesi lékaře, vystudujte lékařskou fakultu, zvolte si obor, který se vám líbí a stane se náplní vašeho profesního života.
Rada pro politiky: Vytvořte těmto lidem podmínky podporou vzdělávání, podporou univerzit, lékařských fakult a jejich akademických pracovníků, včetně zvýšení kapacit počtu studentů na těchto fakultách.
