Komora hájí integritu lékařského povolání
S nástupem progresivistického ministra Vojtěcha, který vystřídal konzervativního profesora Válka, ucítili zástupci nelékařských zdravotnických profesí konečně šanci získat i u nás část kompetencí dosud vyhrazených lékařům a lékařkám, tedy zdravotnickým profesionálům s nejvyšší teoretickou i praktickou odborností. Po vzoru USA s jejich suverénně nejdražším zdravotnických systémem, po vzoru vojensky organizovaného Izraele, ale také s inspirací z některých západoevropských zemí se nová administrativa zřejmě pokusí o revoluční změnu, o opuštění paradigmatu, že pouze lékař je tím, kdo s přihlédnutím k vůli samotného pacienta rozhoduje o způsobech jeho vyšetřování a léčby.
Samotný léčebně diagnostický proces samo zřejmě lékaři ani dnes nerealizují sami, ale v rámci týmové spolupráce s ostatními zdravotníky. Konečnou odpovědnost však vždy nese ošetřující lékař nebo lékař, který je vedoucím zdravotnického týmu. Pokud by zdravotní sestry, případně i lékárníci, mohli samostatně indikovat vyšetření a interpretovat jejich výsledky, pokud by mohli samostatně ordinovat léky až dosud vydávané jen na základě lékařského předpisu, znamenalo by to zásadní změnu. Potřebuje naše ve světě vysoce ceněné zdravotnictví takovou revoluci? Přejí si pacienti, aby je místo lékařů léčil někdo jiný? A touží vlastně samotné zdravotní sestry a zaměstnanci lékárenských řetězců po takové míře odpovědnosti? Uvědomují si, že pokud budou moci samostatně bez kontroly rozhodovat, budou to také právě oni, kdo se samostatně a bez lékařské ochrany budou ze svých možných chyb zodpovídat? Myslím, že většina z nich si podobnou změnu nepřeje.
Potřebujeme lékařky a lékaře, kteří dokážou své pacienty léčit i poté, co spadne internet a někdo vypne proud.
Lékárenské řetězce chtějí maximalizovat své zisky, to je logické jednání obchodníků. Vedení České asociace sester chce svoji komoru s povinným členstvím pro všechny nelékaře, to je srozumitelné. Ministr Vojtěch chce vyřešit nedostatek lékařů a ušetřit peníze, což však, jak ukazují zahraniční zkušenosti, není reálné. Spíše naopak. Ve Švédsku obdobná reforma náklady zvýšila kvůli nemalému množství případů, kdy musí lékaři opakovat nekvalitní vyšetření a draze napravovat omyly svých méně kvalifikovaných kolegů.
V USA se s rozkvětem profese „lékařských asistentů“ stala pro řadu nemocných péče od skutečných lékařů finančně nedostupnou, pokud nejde o život ohrožující stavy. Zatímco v Izraeli si prakticky veškeré námitky pacientů mohou i tamní lékařské asociace dovolit odbývat neprůstřelným konstatováním, že jsou trvale ve válečném stavu, a s lékaři tedy diskutovat nemusí, v Evropě to již tak jednoduché není. Proti snahám nahrazovat práci lékařů nelékaři tak protestují relevantní lékařské organizace ve Velké Británii, ve Francii, ale třeba i v Portugalsku. Kromě poklesu kvality zdravotní péče i ohrožení bezpečnosti pacientů zaznívají z jejich strany také varování před zhoršením možnosti praktického vzdělávání začínajících lékařů.
Pro podporu však nemusíme chodit až tak daleko. Zcela odmítavě se k podobným změnám totiž jednotně staví také Slovenská lékařská komora i Slovenská lékařská společnost. Naše odborné lékařské společnosti zatím takticky mlčí a s diplomatickým tichem se spokojují i rozličná sdružení soukromých lékařů, jejichž náčelníci chtějí za každou cenu vycházet s vrchností zadobře. V mediálním hluku z různých sponzorovaných konferencí tak zatím převládá podpora pro experiment, který si již v řadě zemí měli možnost s rozporuplnými výsledky vyzkoušet. Dokážeme se poučit z cizích chyb, nebo je i tentokrát budeme opakovat?
Populace stárne, medicína dokáže stále více, ale zároveň je také dražší a dražší. Politici odmítají akceptovat skutečnost, že za stávající peníze je dostupnost kvalitní lékařské péče pro každého, kdo ji potřebuje, prakticky neudržitelná, a místo toho, aby se svých voličů zeptali, jak chtějí tuto tvrdou realitu řešit, nabízejí jim nejrůznější šidítka. Typickým podvodem na voličích jsou tzv. online pohotovosti, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než zprostředkováváním nezávazných konzultací s lékaři, kteří pacienta neznají, nemají možnost ho vyšetřit a často jim chybějí kvalifikace i zkušenosti.
Politici však přicházejí také s dalšími novátorskými postupy, jak ušetřit peníze na pacientech a nechat vydělat těm, kdo se na zdravotnictví přiživují. Vymýšlejí nové cesty, jak „řešit“ nedostatek lékařů. Nabízejí nám autonomně operující roboty, podle manuálu ordinující zdravotní sestry, preventivní prohlídky v lékárnách všem na očích a do budoucna mladé lékaře závislé na podpoře umělé inteligence. To chceme? Já ne. My potřebujeme vzdělané, prakticky zaměřené lékařky a lékaře, kteří dokážou své pacienty léčit i poté, co spadne internet a někdo vypne proud. Jejich existence, jejich práce, jejich znalosti a dovednosti jistě nejsou zadarmo, ale z hlediska zachování naší národní bezpečnosti v současném nejistém světě musí být absolutní prioritou. Jejich dostupnost se totiž dříve či později může stát podmínkou přežití každého z nás.
