Nastavení cookies
Kdy má lékař povinnost oznámit trestný čin
← Zpět na vydání

Kdy má lékař povinnost oznámit trestný čin

Nedávná novela trestního zákoníku přinesla některé změny v oblasti mravnostních trestných činů. Zákonem stanovená povinnost oznámit a překazit trestný čin se týká i lékařů. V těchto případech lékařské tajemství ani povinnost mlčenlivosti neplatí. Lékař je v situaci, kdy pod hrozbou trestní sankce musí některé zákonem stanovené trestné činy oznámit. Některé trestné činy sice oznamovací povinnosti nepodléhají, ale každý je povinen je překazit, pokud jsou připravovány nebo probíhají. To zpravidla nedokáže jinak než oznámením policii.

Většinu trestných činů, o kterých se dozví, lékař oznámit nesmí, protože má povinnou mlčenlivost. Jen tam, kde zákon stanoví výslovně povinnost oznámit nebo překazit trestný čin, je povinná mlčenlivost prolomena a platí oznamovací povinnost. Je proto velmi důležité, aby lékař věděl, co je povinen oznámit, co je povinen překazit (což zpravidla nepůjde jinak než oznámením), a kdy naopak tuto povinnost nemá a je vázán povinnou mlčenlivostí. Porušení povinné mlčenlivosti v závažných případech může být hodnoceno i jako trestný čin, byť by bylo spácháno z nedbalosti. V méně závažných případech jako přestupek s přísnou pokutou. Neoznámení a nepřekažení trestného činu je trestným činem s tříletou sazbou odnětí svobody. Je proto dobré tato pravidla znát.


Povinnost oznámit trestný čin

Bezpodmínečná povinnost oznámit trestný čin, o kterém se dozvěděl lékař nebo jiný zdravotnický pracovník či kterýkoli jiný občan kromě těch, kteří jsou z povinné oznamovací povinnosti vyjmuti, je stanovena v ustanovení § 368 trestního zákoníku takto:
Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin (následuje výčet trestných činů podléhajících oznamovací povinnosti – pozn. autora), a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
Kdo spáchal čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.
Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve, náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.

Nepřekažení trestného činu je trestním zákoníkem definováno takto:

Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin (následuje výčet velkého množství trestných činů podléhajících povinnosti překazit trestný čin – pozn. autora), a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví nebo jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti, týká-li se nepřekažení trestného činu
(dále následuje výčet trestných činů – pozn. autora).
Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.
Výčet jednotlivých trestných činů, které je každý, tedy i zdravotník, povinen oznámit, a výčet trestných činů, které je každý, tedy i zdravotník, povinen překazit, by přesahoval možnosti tohoto článku a naleznete jej na webových stránkách České lékařské komory.
Z typických trestných činů, které je každý povinen oznámit
, ať se již staly v minulosti a jejich opakování nebo další spáchání v zásadě nehrozí, se týká v případě výkonu zdravotnického povolání především případu týrání svěřené osoby, ale může se týkat také trestného činu vraždy a úmyslného těžkého ublížení na zdraví. Méně často se může týkat i trestného činu mučení a jiného nelidského krutého zacházení, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie a obchodování s lidmi.
Lékař zpravidla není přímým svědkem týrání svěřené osoby, kdy jde zejména o osoby nezletilé. I když osobně případy týrání zpravidla nevidí, může zjistit známky na těle dítěte nebo bezmocného seniora, které by mohly svědčit o týrání. Stejně tak se může stát, že mu při rozhovoru sdělí nezletilý pacient nebo bezmocný senior, že je týrán. Lékař netvrdí, že k týrání došlo, ale pouze uvede skutečnosti, které zakládají důvodné podezření, že k týrání dojít mohlo. Skutková podstata trestného činu týrání svěřené osoby je trestním zákoníkem stanovena tak, že kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Může jít tedy především o nezletilé dítě v péči týrající osoby nebo i o bezmocného seniora odkázaného na péči jiné osoby, která tohoto člověka týrá.
Jiným trestným činem, který nepodléhá oznamovací povinnosti, je trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, které je definováno tak, že někdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí. Tato situace se netýká bezmocné osoby nebo osoby ve svěřené péči či výchově, ale týká se zpravidla manželských konfliktů, někdy i mezigeneračních konfliktů, aniž však jde o dítě nebo bezmocného seniora. V těchto případech lékař nemá oznamovací povinnost, byť by mu manželka pachatele sdělovala, že je týrána manželem (aniž by šlo o těžké ublížení na zdraví), a má naopak povinnou mlčenlivost. Je pouze věcí dospělé týrané osoby, zda ve věci podá, či nepodá trestní oznámení a lékař je v těchto případech vázán povinnou mlčenlivostí, na rozdíl od týrání svěřené osoby, kde je naopak vázán oznamovací povinností.


Komu a jakým způsobem trestný čin oznámit?

Zákon jednoznačně stanoví, že oznamovací povinnost je každý občan povinen splnit buď policii, nebo státnímu zastupitelství. Může si tedy vybrat z těchto dvou orgánů. Pokud oznámí týrání svěřené osoby nebo vraždu či jiný trestný čin podléhající oznamovací povinnosti například pouze řediteli nemocnice, svému primáři nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí, oznamovací povinnost podle zákona nesplnil a mohl by být trestně stíhán. Ani v případě, kdy nadřízený nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí ujistí lékaře, že sám splní oznamovací povinnost, není lékař za této situace zproštěn povinnosti oznámit trestný čin, a pokud by například jeho nadřízený nebo sociální pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí oznamovací povinnost nesplnil, byť by lékaře ujistil, že tak učiní, mohl by být lékař trestně stíhán pro neoznámení trestného činu. Proto je třeba hlásit tyto případy prokazatelným způsobem buď Policii ČR, nebo státnímu zastupitelství a nelze spoléhat na to, že o případu budu informovat nadřízeného nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Rozhodně nestačí, pokud lékař oznámí případ telefonicky, i když pokud jde o neodkladnou akutní situaci, učinit tak může, zejména na linku 158. Rozhodně však nelze spoléhat na to, že tyto hovory jsou nahrávány a nahrávky uchovávány. Je třeba mít doklad o tom, že případ byl oznámen buď policii, nebo státnímu zastupitelství. Nepochybným dokladem je zejména oznámení zaslané písemně datovou schránkou Policii ČR nebo státnímu zástupci. Oznámení lze podat i e-mailovou zprávou, ale je třeba se přesvědčit, že byla doručena, případně si vyžádat potvrzení o doručení. Oznámení lze učinit i osobně na úřadovně policie nebo na podatelně státního zastupitelství s tím, že si lékař musí vyžádat potvrzení o tom, že oznámení učinil, případně protokol o podání oznámení. V těchto případech je tedy nezbytné mít doklad o tom, že jsem svou oznamovací povinnost splnil.


Povinnost překazit trestný čin

Povinnost překazit trestný čin se týká situace, kdy je trestný čin teprve připravován nebo probíhá jeho páchání, nikoliv situace, kdy jde o čas minulý – trestný čin byl již spáchán a nelze ho překazit.
Ve zdravotnictví se to může týkat zejména případů, kdy dochází ke znásilnění, sexuálnímu útoku, sexuálnímu nátlaku nebo pohlavnímu zneužití. Tyto případy nepodléhají oznamovací povinnosti, pokud se staly v minulosti a nadále již neprobíhají ani nehrozí jejich opakování. Naopak v případě, kdy dítě je například pohlavně zneužíváno, případně jde o sexuální útok nebo sexuální nátlak (což jsou některé nové trestné činy), je-li dítě nadále v prostředí nebo v péči či dosahu osoby, která se tohoto jednání dopouští, lze se obávat, že trestný čin bude pokračovat a jediným způsobem, jak v pokračování zabránit, je jeho oznámení policii nebo státnímu zastupitelství.
Trestný čin znásilnění je nově definován tak, že pachatel proti seznatelné vůli jiného vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží nebo jiného donutí k souloži nebo jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží s jinou osobou nebo k takovém trestnému činu zneužije jeho bezbrannosti.
Sexuální útok je definován tak, že jeho pachatelem je ten, kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná jiný pohlavní styk než znásilnění, nebo jiného donutí k jinému pohlavnímu styku než znásilnění s jinou osobou, pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování nebo kdo k takovému činu nebo chování zneužije jeho bezbrannosti.
Trestný čin sexuální nátlak je definován tak, že pachatel přiměje jiného k pohlavnímu styku, pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování tím, že zneužije jeho tísně, závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
Tyto trestné činy tedy nepodléhají oznamovací povinnosti, ale povinnosti překazit trestný čin, zejména je-li nezletilá osoba nebo osoba omezeně svéprávná či jinak handicapovaná, nadále v prostředí, kde hrozí pokračování v této trestné činnosti. Trestný čin je třeba překazit, což se zpravidla nedá provést jinak než jeho oznámením policii nebo státnímu zastupitelství.
Například gynekologové se někdy tážou, když zjistí u osoby mladší patnácti let, že souložila, zda jsou povinni hlásit takový případ policii nebo státnímu zastupitelství. Nejsou, protože nejde o překažení trestného činu, ale jde pouze o jeho případné oznámení a oznamovací povinnosti trestný čin pohlavního zneužívání nepodléhá. Stejně tak, pokud je zjištěno, že například třináctiletá dívka měla pohlavní styk s šestnáctiletým pachatelem na letním táboře, dále se s ním nevidí a v pohlavním styku nepokračují, nejde o případ, kde by bylo třeba překazit trestný čin, ale o případ, který se stal v minulosti a nepodléhá oznamovací povinnosti, na rozdíl například od týrání svěřené osoby, které, byť by se stalo v minulosti a již nehrozilo, jsme povinni oznámit policii nebo státnímu zastupitelství.
Jak již bylo uvedeno, každý si může na webových stránkách České lékařské komory v případě potřeby vyhledat, které trestné činy podléhají oznamovací povinnosti a které trestné činy podléhají povinnosti překazit trestný čin. Jejich výčet by v časopisu byl nadbytečný, ale jinak je dost důležitý.
Je třeba vzít v úvahu, že na jedné straně hrozí porušení povinné mlčenlivosti, pokud by lékař proti vůli svého pacienta oznamoval policii či jinému orgánu třeba i trestný čin, avšak nepodléhající oznamovací povinnosti nebo povinnosti překazit trestný čin. Na druhé straně je trestným činem, pokud by neoznámil nebo nepřekazil některý z trestných činů, které podléhají povinnosti oznámit a překazit trestný čin. Pro lékaře je tedy velmi důležité, aby pravidla, kdy platí povinná mlčenlivost a kdy naopak platí oznamovací povinnost, dobře znal.


Shrnutí:

  • Lékař i jiný zdravotnický pracovník je vázán povinnou mlčenlivostí, i pokud se dozví o trestném činu v souvislosti s výkonem svého povolání. Je-li však ohledně takového trestného činu stanovena oznamovací povinnost nebo povinnost překazit trestný čin, neplatí povinná mlčenlivost, ale platí tato povinnost.
  • Povinnost oznámit trestný čin lze splnit pouze prokazatelným oznámením policii nebo státnímu zastupitelství. Nestačí oznámení nadřízenému zaměstnanci ani orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Nesplnění této povinnosti je trestným činem.
  • Povinnost překazit trestný čin se vztahuje na případy, kdy někdo takový čin připravuje nebo páchá. Nikoli na případy, které se staly v minulosti a nadále nepokračují ani jejich pokračování nehrozí. Překazit trestný čin lze nejčastěji jeho včasným oznámením policii nebo státnímu zástupci.
  • Výčet trestných činů, které je každý povinen oznámit, a trestných činů, které je každý povinen překazit, lze nalézt na webových stránkách České lékařské komory.

Obrázky článku

← Zpět na vydání