Kandidáti na funkci viceprezidenta ČLK
Na programu 40. sjezdu České lékařské komory, který se uskuteční 21. a 22. listopadu 2026 v Brně, bude kromě jiného volba viceprezidenta komory. Do uzávěrky tohoto vydání časopisu Tempus medicorum oznámili svou kandidaturu Pavel Lindovský a Zdeněk Mrozek.
MUDr. Pavel Lindovský, MBA:
Proč kandiduji na viceprezidenta České lékařské komory
Pocházím z lékařské rodiny. Můj otec byl praktickým lékařem, maminka hygieničkou, bratr je kardiolog a také další členové široké rodiny v Sokolově, Praze a Brně jsou aktivními lékaři, členy České lékařské komory nebo České stomatologické komory. Medicína tak pro mě od dětství nebyla jen povoláním, ale také určitým způsobem života. Viděl jsem, že lékaři tvoří profesní společenství. Znají se, radí si, vzdělávají se a v obtížných situacích se dokážou vzájemně podpořit. Právě proto mi připadalo samozřejmé, že lékaři mají mít svoji silnou a nezávislou profesní samosprávu. Kolegialitu bych chtěl v komoře podporovat.
Máme na čem stavět. ČLK má respektovanou právní kancelář, systém celoživotního vzdělávání, odborné orgány a disciplinární mechanismy. Tuto práci i její zákonné postavení nezávislé profesní samosprávy musíme chránit. Současně bychom se měli ptát, zda komora odpovídá tomu, co od ní dnešní lékaři očekávají a potřebují.
Musíme se členů víc ptát
Při přípravě komunikační strategie jsme s kolegyněmi a kolegy v představenstvu dospěli k tomu, že největší prostor ke zlepšení je ve vztahu ke členům. Ten se nezlepší jen tím, že budeme více používat Facebook, časopis nebo newsletter. Odtud také myšlenka „vrátit komoru lékařům a lékaře komoře“.
Povinné členství samo o sobě vztah ke komoře nevytvoří. Lékař potřebuje vědět, proč jeho samospráva existuje, co pro něj dělá a zda mu pomůže, když ji bude potřebovat. Důležité informace by měl dostávat včas od komory, aby se o nich nemusel dozvídat náhodou z médií.
Nechci slibovat, že změním všechno, ani předem tvrdit, že vím, co si přeje více než 60 tisíc členů komory. Nemůžeme o tom rozhodovat jen mezi sebou v představenstvu, na sjezdu nebo v okresních orgánech. Potřebujeme se členů pravidelně ptát, jaká témata je zajímají, jakým zdrojům důvěřují, jak chtějí informace dostávat a co by je přivedlo k většímu zapojení. Naslouchání by se mělo stát běžnou součástí práce komory i po volbách.
Komora jako společenství kolegů
ČLK zastupuje lékaře, pečuje o profesní standardy a poskytuje členům zastání. Jako odborná instituce vzdělává, vydává stanoviska a propojuje odborníky. Měla by být také společenstvím, v němž se kolegové znají a mohou se na sebe obrátit. Právě tato její role bývá méně vidět.
Z vlastní zkušenosti vím, že osobní kontakt nelze ničím nahradit. Potřebujeme se potkávat, diskutovat a znát kolegy jiných odborností. Vztahy, které tak vzniknou, potom pomáhají i při péči o společného pacienta.
Chtěl bych proto podporovat aktivní okresní sdružení, jejich odborný i společenský život a předávání zkušeností mezi regiony. Aktivitu jim centrum nařídit nemůže. Může je ale podporovat a propojovat, aby se dobré nápady jednoho sdružení dostaly k ostatním.
Co může komora nabídnout mladším kolegům
V příštích letech nás čeká generační obměna. Chci, aby mladším kolegům komora pomáhala s obtížemi, které řeší na začátku profesní dráhy. Ve specializační přípravě potřebují kvalitní školitele, mentoring a možnost profesního růstu. Důležité jsou pro ně také flexibilní pracovní podmínky.
Komora jim může více pomáhat s orientací v systému vzdělávání, propojovat je se zkušenými kolegy a umožňovat jim čerpat z praktických zkušeností lékařů z regionů. Má se jich také zastávat tam, kde jim administrativní systém zbytečně komplikuje práci nebo vzdělávání. Zvláštní pozornost bych chtěl věnovat podmínkám mladých lékařek. Rodina a rodičovství nesmějí být automatickou překážkou odborného růstu a zapojení do profesního života.
Co vidíme v každodenní praxi
Jako praktik i při práci v Licenční komisi a Vědecké radě opakovaně narážím na rozdíl mezi tím, jak zdravotnictví vypadá v předpisech a výkazech, a tím, co zažívají lékaři a pacienti. Formálně může být vše v pořádku, ale pacient má problém sehnat lékaře. Nemocnice může podle tabulek splňovat personální požadavky, a přitom obtížně hledat někoho, kdo převezme odpovědnost primáře.
Také digitalizaci musíme posuzovat podle jejího přínosu v ordinaci. Elektronizaci potřebujeme. Pokud ale lékaři denně přibývají desítky zpráv, které nemá čas zpracovat, samotný elektronický přenos mu práci neusnadnil. Podstatné je, zda technologie ušetří čas a pomůže pacientovi dostat lepší péči. Zatím příliš často slouží hlavně vykazování a administrativě.
Komora by měla brát stejně vážně zkušenosti profesora z fakultní nemocnice i lékaře z malé ambulance. Každý pracuje v jiných podmínkách a oba pohledy potřebujeme znát. Komora může přenášet poznatky akademické medicíny do každodenní praxe a promítat je do celoživotního vzdělávání. Nemá nahrazovat odborné společnosti, ale může pomáhat propojovat jejich odbornou práci s každodenní zkušeností lékařů.
Nezávislost lékaře chrání i pacienta
Za posledních 20 let vstoupily do zdravotnictví velké ekonomické skupiny a stále větší část ambulantní péče se soustřeďuje do sítí. My lékaři jsme dlouho uvažovali především odborně a eticky a podcenili jsme, jak tvrdé ekonomické prostředí kolem nás vzniká.
Chci, aby i příští generace měla reálnou možnost provozovat vlastní praxi. U všech lékařů musíme chránit profesní autonomii a nezávislost medicínského rozhodování na politických a ekonomických tlacích. Lékaři nejsou jedinou profesní skupinou ve zdravotnictví, jejich role je však klíčová. Pacient potřebuje mít jistotu, že o jeho léčbě rozhodují jeho zdravotní stav a medicínské znalosti. Ekonomický zájem vlastníka, tlak plátce ani administrativní příkaz nesmějí odborný úsudek nahrazovat.
Jen silná a nezávislá komora může být protiváhou státu, pojišťovnám i komerčním zájmům. Při ochraně svých členů musí současně trvat na kvalitě péče, etice a kolegialitě.
Jak chápu práci viceprezidenta
Viceprezident podle mě nemá vytvářet druhé centrum moci. Má být plnohodnotným členem vedení, připraveným zastoupit prezidenta a nést vlastní odpovědnost za konkrétní části práce komory. Musí spolupracovat s prezidentem, představenstvem, odbornými orgány i okresními sdruženími a pomáhat uskutečňovat přijatá rozhodnutí.
Dosavadní práce mě naučila hledat dohodu mezi kolegy s rozdílnými zkušenostmi. Praktik a specialista mohou stejný problém vidět jinak. Jiné starosti má mladý lékař a jiné kolega před důchodem, jiné zaměstnanec a jiné majitel ordinace. Každý z těchto pohledů má svou váhu. Úlohou komory je hledat to, co máme společné.
Jakou tedy chci komoru?
- Chci komoru, která bude silná a nezávislá při obraně profesní autonomie a dokáže kriticky posuzovat i vlastní fungování.
- Komoru, která řekne politikům a pojišťovnám nepříjemnou pravdu o reálných možnostech zdravotnictví.
- Komoru, která bude chránit odbornou odpovědnost lékaře a trvat na kvalitě, etice a kolegialitě.
- Komoru, která bude stejně vážně brát zkušenost profesora z fakultní nemocnice jako každodenní realitu lékaře z malé ambulance.
- A komoru, která i mladším kolegům nabídne důvod, proč ji mají považovat za svou.
Silná komora podle mě začíná důvěrou vlastních členů. Proto kandiduji na viceprezidenta České lékařské komory.
Z jaké zkušenosti vycházím
Začínal jsem jako neurolog ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Později jsem se zaměřil na všeobecné praktické lékařství a neurologii v ambulantní praxi. Studium managementu mi pomohlo porozumět také pohledu těch, kteří zdravotnictví financují, organizují a ekonomicky řídí.
V komoře jsem začínal v představenstvu na okresní úrovni. Od roku 2013 vedu OS ČLK Praha 6 a od roku 2021 působím v „centrálním“ představenstvu ČLK. Jsem předsedou Licenční komise ČLK a od letošního roku také výkonným sekretářem Vědecké rady ČLK. Při práci v těchto orgánech jsem mohl blíže poznat, jak komora funguje.
MUDr. Pavel Lindovský, MBA
Narozen 14. 10. 1968 v Praze
Ženatý, otec dvou dospělých synů
Po promoci (1994) Neurologická klinika Thomayerovy nemocnice jako sekundář pod vedením prim. MUDr. Pavla Bočana, CSc., a přednosty kliniky prof. MUDr. Pavla Jedličky, DrSc.
Vzdělání
V roce 1997 atestace z neurologie a současně zahájení rekvalifikačního programu v oboru všeobecné praktické lékařství – atestace 2000.
Profesní činnost
Od 1999 ambulantní lékař v oboru neurologie a praktický lékař.
Zakladatel, jediný majitel a jediný lékař společnosti MEDLIN, s. r. o., malého ambulantního zařízení „rodinného typu“, manželka je v něm fyzioterapeutkou. Těžiště profesního působení: praxe v pražské městské části Suchdol, současně smluvní lékař v České zemědělské univerzitě v Praze 6.
Komorová činnost
V ČLK předseda sdružení lékařů Prahy 6, v současnosti člen představenstva centrální ČLK, předseda Licenční komise ČLK a výkonný sekretář Vědecké rady ČLK. Aktuálně se zabývá projektem Komunikační strategie ČLK, člen pracovní skupiny představenstva pro elektronizaci zdravotnictví, člen Akreditační komise MZ ČR pro zajištění odborné praxe v rámci aprobační zkoušky lékaře.
Osobní život
V soukromí subarista, dříve aktivní hudebník se zaměřením na jazz, nyní již jen oddaný posluchač jazzu a vážné hudby, fanoušek České filharmonie, divadla a filmové kultury. Relaxuje sportem a prací na zahradě a na horské chalupě.
