Jak snížit kardiovaskulární riziko?
Ateroskleróza se nevyvíjí až ve stáří, ale prakticky od narození. Kouření je třeba léčit jako chronické onemocnění a diabetes zásadně ovlivňuje kardiovaskulární prognózu pacientů. Těmto tématům se věnovala konference Rady pro zdraví a praxi České lékařské komory, Kapitoly z preventivní kardiologie, která se uskutečnila 3. listopadu v Domě lékařů.
Kardiologii si většina lidí spojuje především s akutní péčí, katetrizačními výkony a léčbou infarktu. Preventivní kardiologie přitom může rozhodnout o tom, zda se pacient do katetrizační laboratoře vůbec dostane. Právě na její význam upozornil odborný garant konference prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, z Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha, který se věnoval ateroskleróze a dyslipidémii. Následovala přednáška doc. MUDr. Alexandry Pánkové, Ph.D., o léčbě závislosti na tabáku a vystoupení MUDr. Jana Škrhy jr., Ph.D., zaměřené na diabetes jako významný kardiovaskulární rizikový faktor.
„Když si někdo představí kardiologii, tak si představuje hlavně tu intervenční a akutní kardiologii, a ta preventivní kardiologie je tak trošku popelkou. (…) Zjistilo se, že intervenční opatření jsou polovina až dvě třetiny. A jenom jedna třetina, maximálně ta druhá polovina, je intervenční a akutní kardiologie. Takže prevence má opravdu veliký význam,“ uvedl prof. Češka.
Konference se zaměřila na tři významné oblasti prevence kardiovaskulárních onemocnění – aterosklerózu, kouření a diabetes. Proč? Právě tyto rizikové faktory spolu úzce souvisejí a jejich včasné rozpoznání a léčba mohou zásadně ovlivnit, zda se u pacienta rozvine závažné srdečně-cévní onemocnění.
Ateroskleróza začíná už v dětství
Ateroskleróza není nemocí moderní doby. Svědčí o tom i nálezy na mumiích egyptských faraonů, u nichž počítačová tomografie odhalila kalcifikace tepen. Prof. Češka připomněl, že aterosklerotické změny se mohou začít rozvíjet už krátce po narození. Nejde tedy o proces, který by začínal až ve chvíli, kdy se u člověka objeví první příznaky nebo kdy je diagnostikováno kardiovaskulární onemocnění.
„Ateroskleróza, která je za většinou kardiovaskulárních onemocnění, se začíná vyvíjet prakticky od našeho narození. A my to tak trošičku někdy necháváme stranou a soustřeďujeme se na ty nejdramatičtější chvíle kardiovaskulárního onemocnění. To jsou ty chvíle, kdy se otvírají dveře do katetrizační laboratoře, posléze se otvírá ta tepna, dávají se tam stenty a trošku zapomínáme na to, že jsme měli 20, 30, 40 let, abychom něco pro toho našeho pacienta udělali a aby do té katetrizační laboratoře třeba vůbec nejezdil,“ řekl.
Ateroskleróza je chronické zánětlivé onemocnění cévní stěny, při němž se v ní ukládají lipoproteinové částice a postupně vzniká aterosklerotický plát. Ten může cévu zužovat, ale samotná míra zúžení nemusí být tím největším nebezpečím. Klinickou příhodu může vyvolat také ruptura plátu a následná trombóza. I plát, který významně neomezuje průtok krve, tak může být nebezpečný.
Za kauzální faktor vzniku aterosklerotických plátů označil prof. Češka LDL cholesterol. Důkazy podle něj přinášejí genetické studie, klinické studie i zkušenosti s familiární hypercholesterolemií. Zvláštní pozornost je třeba věnovat také pacientům s aterogenní dyslipidemií, která se často vyskytuje u osob s diabetem a centrální obezitou. Typické jsou pro ni zvýšené triglyceridy, nízký HDL cholesterol a malé denzní LDL částice.
V léčbě dyslipidemií je zásadní vycházet z celkového kardiovaskulárního rizika pacienta, nikoliv pouze z jedné laboratorní hodnoty. Vedle režimových opatření jsou k dispozici statiny, ezetimib i další léky včetně inhibitorů PCSK9. Přesto se podle prof. Češky nedaří u velké části pacientů dosahovat doporučených cílových hodnot. Problémem je mimo jiné nedostatečné povědomí o významu léčby, nízká adherence pacientů i terapeutická setrvačnost, kdy se léčba dostatečně neintenzifikuje.
Cesta k nekuřáctví je dlouhodobý proces
Kouření patří k nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorům kardiovaskulárních onemocnění. Podle studie INTERHEART je druhým nejvýznamnějším rizikovým faktorem infarktu myokardu. (graf 1) V České republice podle údajů Národního výzkumu užívání tabáku a alkoholu z roku 2025 kouří přibližně 22 procent populace. U mladých ve věku 15 až 24 let je to 18 procent.
Doc. Pánková zdůraznila, že závislost na tabáku je chronické onemocnění, a proto by k ní měli lékaři přistupovat jako k diagnóze, která vyžaduje aktivní a dlouhodobou léčbu. Samotné doporučení, aby pacient přestal kouřit, nestačí. Důležité je navázat s ním kontakt, zjistit jeho motivaci a nabídnout mu konkrétní pomoc.
„Faktem je, což prokázala i studie, že sedm z deseti kuřáků by raději nekouřilo. Kuřáci nejsou šťastní, že kouří. Nicméně jsou závislí, mají abstinenční příznaky a udělat krok směrem k nekuřáctví bývá velmi komplikované. (…) Důležité je nebát se pacienty oslovit. Opravdu se na kouření nebo užívání i jiných produktů ptát a nebát se jim nabídnout léčbu, protože my nejsme jejich nepřítel, ale snažíme se být s nimi na jedné lodi a nějakým způsobem jim pomoci,“ uvedla docentka Pánková.
Lékař by se podle ní neměl spokojit s uzavřenou otázkou, zda pacient kouří. Vhodnější je otevřená formulace „Jak to máte s kouřením?“, která dává prostor k rozhovoru. Motivace k odvykání může dozrávat dlouho, někdy i několik let. Užitečnou zkušeností může být také dočasná abstinence, díky níž pacient zjistí, že dokáže určitou dobu bez cigaret vydržet.
Základem léčby je psychobehaviorální intervence. Pacient by měl společně s odborníkem identifikovat situace, ve kterých obvykle kouří, a předem si připravit jiný způsob, jak je zvládnout. U fyzicky závislých kuřáků je namístě také farmakoterapie, která pomáhá potlačit abstinenční příznaky. Využít lze náhradní terapii nikotinem, bupropion, vareniklin nebo cytisin. Kombinace nikotinové náplasti s ústní formou náhradní terapie může být účinnější než použití jediné formy.
Přednášející se věnovala také obavám z nikotinové substituce u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Upozornila, že rizika náhradní terapie nikotinem nelze srovnávat s riziky kouření cigaret. Podle prezentovaných dat nebyla prokázána souvislost mezi nikotinovými náplastmi a akutními kardiovaskulárními příhodami. Léčbu je proto možné zahájit i během hospitalizace po akutním koronárním syndromu. Právě u těchto pacientů je podle ní důležité využít okamžiku, kdy jsou motivovaní přestat, a zajistit návaznost léčby po propuštění.
Doc. Pánková zároveň upozornila, že pokud pacient není schopen nebo připraven přestat kouřit naráz, lze zvolit postupnou redukci. Ta ale musí mít jasný plán a být podpořena farmakoterapií. Jinak hrozí takzvané kompenzační kouření, kdy člověk při menším počtu cigaret kouří intenzivněji.
Graf 1: Rizikové faktory infarktu myokardu dle studie INTERHEART
Diabetes není jen metabolické onemocnění
MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D., ve své přednášce upozornil na potřebu změnit pohled na diabetes. Nejde pouze o onemocnění spojené s poruchou metabolismu glukózy a inzulinu. Zásadně ovlivňuje také kardiovaskulární prognózu a délku života pacientů.
„Diabetes bychom neměli vnímat pouze jako metabolické, ale také jako kardiovaskulární onemocnění. Přežití pacientů totiž významně ovlivňuje přítomnost dalších komorbidit, zejména kardiovaskulárních. Pacient s diabetem, u něhož se již rozvinulo kardiovaskulární onemocnění, má výrazně horší prognózu než pacient bez těchto komplikací,“ vysvětlil.
Graf přežití, který představil, ukazoval výrazné rozdíly mezi lidmi bez metabolického onemocnění, pacienty s obezitou či prediabetem a těmi, kteří již mají diabetes nebo kardiovaskulární onemocnění. Zatímco u metabolicky zdravých osob se křivka přežití v horizontu přibližně 16 let měnila jen mírně, u pacientů s diabetem nebo kardiovaskulárním onemocněním byl pokles podstatně výraznější.
Závažnost situace dokládají i údaje o příčinách úmrtí. U pacientů s diabetem mají přibližně dvě třetiny úmrtí kardiovaskulární příčinu. Nejde přitom jen o ischemickou chorobu srdeční a infarkt myokardu. Významnou roli hraje také srdeční selhání, které se u diabetiků objevuje často a může zůstat dlouho nerozpoznané.
V České republice žije podle údajů, které přednášející prezentoval, přibližně 1,2 milionu lidí s diabetem, z nichž více než 90 procent má diabetes 2. typu. Jednou z častých přidružených komplikací je chronické onemocnění ledvin. Nemusí jít pouze o pokročilé stadium vyžadující dialýzu – důležitým ukazatelem je také albuminurie, která sama o sobě patří mezi významné kardiovaskulární rizikové faktory. U přibližně čtvrtiny pacientů s diabetem se jako jedna z prvních manifestací přidruženého onemocnění objevuje srdeční selhání.
Diabetes navíc urychluje rozvoj aterosklerózy. Cévní změny mohou být časnější a jejich projevy závažnější. K hodnocení rizika proto nestačí sledovat pouze kompenzaci diabetu a hodnotu glykovaného hemoglobinu. Důležité jsou také krevní tlak, lipidový profil, kouření, délka trvání diabetu a funkce ledvin.
Životní styl je základ, ale často nestačí
V závěru se MUDr. Škrha věnoval možnostem, jak kardiovaskulární riziko pacientů s diabetem snižovat. Zásadní je úprava životního stylu, zejména redukce hmotnosti a pravidelný pohyb. U pacientů s nadváhou a obezitou může mít význam už snížení tělesné hmotnosti o pět až deset procent. Samotná režimová opatření však podle přednášejícího často nestačí a jejich dlouhodobé udržení bývá obtížné.
„My víme, že životní styl je velmi zásadní, ovlivňuje celkové výhledy, ale na druhou stranu nestačí. A k tomu, abychom byli úspěšnější, tak máme čím dál tím efektivnější farmakoterapii,“ řekl.
Z hlediska kardiovaskulární ochrany mají podle něj nejvýznamnější důkazy inhibitory SGLT2 a inkretinová analoga, zejména agonisté receptoru GLP-1 a duální agonisté GLP-1/GIP. Jejich přínos nespočívá pouze ve zlepšení kompenzace diabetu nebo snížení hmotnosti, ale také v ovlivnění kardiovaskulárních příhod a prognózy pacientů. Výběr léčby musí odpovídat individuálnímu rizikovému profilu a přítomným komplikacím.
Péče o pacienta s diabetem proto nemůže končit u kontroly glykemie. Je třeba současně sledovat krevní tlak, LDL cholesterol, hmotnost, albuminurii, kouření i pohybovou aktivitu. „A proto, abychom byli úspěšní a náš pacient s diabetem svou životní prognózu výrazně zlepšil, tak musíme postupovat týmově, protože to není jen otázka glykemie a glykovaného hemoglobinu,“ uzavřel MUDr. Škrha.
Konference tak připomněla společný princip všech tří přednášek: kardiovaskulární příhody často nejsou náhlou událostí bez předchozího varování, ale vyústěním dlouhodobě působících rizik. Jejich včasné rozpoznání a důsledná léčba zůstávají jedním z nejdůležitějších úkolů preventivní medicíny.
Odkaz na konferenci: https://www.youtube.com/live/e6mSN7YyKzw
