Ebola se v Kongu šíří nevídanou rychlostí
Epidemie eboly v Konžské demokratické republice je tou nejhorší v dějinách země. Nakazilo se již téměř šest tisíc lidí a více než polovina z nich na krvácivou horečku zemřela. V Kongu nyní na ebolu umírá člověk v průměru každých 30 minut. Epidemii spolu s Lékaři bez hranic čelí i Reena Sattar, kanadská HR koordinátorka, která dlouhodobě žije v České republice.
Stávající epidemie trvá přes sto dní a nabírá bezprecedentní rychlost. Jedním z důvodů je současný druh eboly jménem Bundibugyo, proti němuž zatím – na rozdíl od dřívějšího druhu Zaire – neexistuje schválená vakcína ani léčba. Od začátku epidemie v Kongu zemřelo více než 60 procent obětí mimo léčebná centra, často i daleko od nich. Mnoho lidí tak umírá doma nebo ve svých komunitách, aniž by se jim dostalo péče.
Deset let poté
HR koordinátorka Reena Sattar v epicentru současné epidemie, konžském městě Mongbwalu v provincii Ituri, dělala nepostradatelnou práci v podobě výběrových řízení a zaučování místních zaměstnanců. Na misi zaměřené na ebolu byla s Lékaři bez hranic třikrát: poprvé v roce 2015 v Sieře Leone, naposledy letos právě v Kongu. „Za posledních deset let jsme se naučili, jak zapojit místní komunitu do reakce na epidemii už od samého začátku – prostřednictvím konzultací, účastí zástupců místních obyvatel například při zahájení výstavby centra pro léčbu eboly (ETC) nebo zajištěním bezpečných a důstojných pohřbů. To zvyšuje důvěru místní komunity a v konečném důsledku znamená, že můžeme zachránit více životů,“ říká Reena Sattar.
„Také jsme se hodně naučili o tom, jak postupovat co nejefektivněji. Například jsme mimo prostory ebolových center – v ubytování či kancelářích – přešli od používání chlorované vody k mytí rukou na používání mýdla a vody. To je pro prevenci nákazy stejně účinné, ale z hlediska zásobování mnohem jednodušší,“ zdůrazňuje HR koordinátorka.
Řešením je užší spolupráce
Ebola je vysoce nakažlivá a má průměrnou smrtnost 48 procent. Jde o jednu z největších zdravotnických krizí současnosti, kterou nelze vyřešit bez užší spolupráce mezinárodních a místních aktérů: „Je to strašná nemoc. Postihuje spoustu lidí a my nejsme schopni všechny zachránit. Vyrovnává to ale obrovská radost pokaždé, když se pacient uzdraví,“ dodává Reena Sattar.
Lékaři bez hranic na epidemie eboly reagují dlouhodobě. V západní Africe v letech 2014 až 2016 pomáhali čelit zatím největší epidemii krvácivé horečky v historii. V České republice nepřijímají žádné finance od státu nebo mezinárodních institucí, mohou proto pomáhat jen díky podpoře soukromých dárců.
Pokud byste se rádi jakkoliv zapojili, navštivte web www.lekari-bez-hranic.cz.
Obrázky článku
