Docent Bartůněk pasován Rytířem českého lékařského stavu

„Petr Bartůněk se narodil 23. srpna 1939 ve znamení lva a srdcem i duchem zůstal po celý svůj život statečným lvem, překonávajícím nejrůznější překážky,“ řekl ve slavnostním projevu Milan Kubek. „Tou první se pro budoucího lékaře stal samotný proces přijímacího řízení na lékařskou fakultu, kam se po maturitě v roce 1956 kvůli špatnému kádrovému profilu nedostal. Nejdříve pracoval jako laborant v Ústavu hygieny, pak následovala základní vojenská služba a poté ještě rok dojížděl jako dělník na Kladno, přičemž navzdory tomuto ‚vylepšování kádrového profilu‘ jeho cesta na fakultu musela vést nakonec stejně ještě přes tzv. nultý ročník.“
Během studia na lékařské fakultě byl Petr Bartůněk v letech 1963–1968 šéfredaktorem studentského časopisu Reflex a členem redakční rady časopisu Univerzity Karlovy. Cyklostylovaný časopis Reflex se pod jeho vedením stal, jak sám vzpomíná, jakýmsi „ostrůvkem pozitivní deviace“, což by jistě nebylo možné bez nadhledu a mimořádné tolerance profesora Ctirada Johna, kterého kolegium děkana pověřilo dozorem, a tedy jakousi cenzurou časopisu. Mimochodem pan profesor John byl prvním z Rytířů lékařského stavu, kterého měl Kubek tu čest jako prezident komory v roce 2006 pasovat.
„Petr Bartůněk je mimo jiné znám tím, že byl organizátorem a účastníkem studentské Expedice Lambaréné, jejímž cílem bylo přivézt humanitární pomoc pro nemocnici, kterou v Gabunu v Lambaréné založil roku 1913 pro domorodce ‚Velký bílý kouzelník‘, profesor Albert Schweitzer,“ připomněl Kubek. „Cesta nákladní Tatry 138 vedoucí napříč 13 africkými státy začala na Nový rok 1968 na Staroměstském náměstí v Praze. Avšak dříve, než naši dobrodruzi mohli podobně jako Hanzelka a Zikmund o dvacet let dříve začít překonávat nástrahy podnebí, lidí, zvířat a cest černého kontinentu, museli si expedici vybojovat vůči nedůvěřivým komunistickým úřadům. Jednu chvíli to vypadalo, že podmínkou pro povolení expedice bude to, že ‚Bartůněk zůstane doma‘. Nakonec však vše dobře dopadlo a členové expedice, v jejímž rámci mimo jiné 30. března 1968 vystoupali na Kibo – 5895 metrů vysoký vrchol Kilimandžára–, se 10. září 1968 v pořádku vrátili do Prahy.“
Po promoci v roce 1969 nastoupil Petr Bartůněk jako sekundární lékař na 4. interní kliniku a jejímu dresu zůstal věrný celý svůj profesní život. Od roku 1981 působil na lékařské fakultě jako odborný asistent a od roku 1983 do roku 1989 byl vedoucím lékařem JIP 4. interní kliniky.
Pro duši dobrodruha byla však samotná práce v nemocnici málo, a tak se například v roce 1974 coby lodní lékař plavil do Indie nebo v roce 1985 kryl jako lékař záda účastníkům Expedice Korál, která byla první československou výpravou potápěčů a filmařů k Rudému moři.
Interna je oborem nesmírně širokým, a tak si většina lékařů hledá pod jejími křídly své místo. Doktora Bartůňka oslovila kardiologie a intenzivní péče.
Patřil mezi průkopníky telemedicíny. Spolu s inženýry z ČVUT je spoluautorem originálního zařízení pro přenos EKG signálu pomocí telefonu, tzv. systém Telsar, který začal fungovat již v roce 1982.
Od roku 1987 byl členem multioborové pracovní skupiny pro lymeskou boreliózu. Výsledkem práce této skupiny byla vedle přednášek a článků v odborných časopisech i publikace Lymeská borelióza, která postupně vyšla v několika vydáních. Doktor Bartůněk také publikoval výsledky své studie pod názvem Lyme carditis.
Ačkoliv se asistent Bartůněk věnoval pedagogické činnosti již od roku 1981, tak kvůli nepřízni komunistického režimu mohl obhajovat svoji kandidátskou práci teprve v roce 1989 a docenturu získat po habilitačním řízení v roce 1991. To již pracoval jako proděkan pro rozvoj fakulty, byl zástupcem přednosty 4. interní kliniky a vedoucím lékařem oddělení akutní medicíny, o jehož vybudování se osobně velmi zasloužil.
Jako přední pedagog byl docent Bartůněk v letech 2001–2003 proděkanem pro studium a posléze až do roku 2016 členem kolegia děkana I. LF UK. Také v té době vedl semináře, klinické stáže a aktivně přednášel studentům medicíny i mladým kolegům v rámci postgraduální přípravy.
V letech 1995–2000 působil jako přednosta 4. interní kliniky, pro kterou organizoval benefiční koncerty, na nichž vystupovaly takové hvězdy jako Marta Kubišová, Karel Gott nebo Lucie Bílá. A navíc v Akademickém klubu Faustova domu pořádal křeslo pro hosta, kde diskutoval s významnými osobnostmi akademického i uměleckého světa.
Docent Bartůněk publikoval více než 100 odborných článků a prací v českém i zahraničním tisku. „Osobně však za ještě pozoruhodnější považuji jeho činnost beletristickou. Již v roce 1969 vydává knihu Za džunglí je Lambaréné věnovanou zmiňované humanitární expedici českých studentů do Afriky. Osobností, která mu učarovala, byl klasik českého lékařství profesor Prusík, kterému věnoval hned dvě knihy: Bojovník proti bolesti (1982) a Klasik českého lékařství (2018),“ řekl Kubek.
Do širokého povědomí čtenářské obce se ale asi hlubším písmem vepsaly jeho veselé knížky o smutných věcech. Docent Bartůněk je totiž sběratelem a šiřitelem historek a lékařského humoru. Jmenujme tedy knížky: Smích z poslucháren, Smích na recept, Svěřte se odborníkovi… to se nasmějete, Další prosím, To snad nemyslíte vážně, pane doktore a konečně pak Doktoři jsou taky lidi!
Jako muž písma vedl docent Bartůněk několik let redakci Časopisu lékařů českých. A vedle samozřejmého členství v několika odborných společnostech byl rovněž členem redakčních rad takových titulů jako JAMA, Lékařské listy nebo Medical Tribune.
V uplynulém čtvrtstoletí byl také například členem Rady pro nadace při Úřadu vlády ČR,  Vědecké rady I. LF, Etické komise Ministerstva zdravotnictví, akreditační komise pro vnitřní lékařství. Ale pracoval aktivně i v rámci České lékařské komory jako člen její vědecké rady a etické komise.
„A tím se dostáváme k tomu, čeho si pan docent sám osobně velmi váží, k tomu, za co mu lékařská komora vděčí a za co já mu moc a moc děkuji,“ pokračoval Kubek. „Mám na mysli jeho spolupráci s bývalým vedoucím oddělení vzdělávání ČLK s profesorem Radkem Ptáčkem. Kdy společně od roku 2011 organizovali celostátní konference s ústředním tématem Etika a komunikace v medicíně. Obsah těchto konferencí naleznete v celkem 15 monografiích, jejichž editory docent Bartůněk a profesor Ptáček byli. Společně se jim podařilo vytvořit nejucelenější soubor publikací věnovaných lékařské etice. Tématy těchto konferencí a monografií byly tak těžké a závažné otázky jako kontroverze v medicíně, lege artis, proměny vztahu lékaře a pacienta v moderní medicíně, spravedlnost v medicíně, bolest, důstojnost, eutanazie, ale také soucit a naděje v medicíně. Spolu s profesorem Ptáčkem za toto dílo právem obdrželi z rukou rektora UK v roce 2017 Cenu prof. Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin.“
Za svoji práci docent Bartůněk obdržel celou řadu ocenění. Vedle čestného členství v odborných společnostech a ve Spolku lékařů to byly například medaile děkana LF Za zásluhy, v roce 2009 stříbrná a v roce 2014 ještě zlatá medaile Univerzity Karlovy. V roce 2009 dostal Cenu prezidenta ČLK za přínos celoživotnímu vzdělávání lékařů.
Svoji aktivní činnost na 4. interní klinice VFN docent Bartůněk ukončil v roce 2016. Zůstává však akční v rámci celoživotního vzdělávání organizovaného lékařskou komorou a neutuchá ani jeho činnost společenská.
Je zkrátka a dobře přímo renesanční postavou naší současné medicíny. Je věhlasným odborníkem v oblasti interní a intenzivní medicíny s obrovským znalostním a zkušenostním přesahem do dalších oborů. Je spisovatelem, ale také učitelem generací lékařů a lékařek i neúnavným organizátorem odborných kurzů, ale především prestižních konferencí o etice lékařského povolání. „Avšak to, co považuji za ještě důležitější, je fakt, že navzdory různým protivenstvím pan docent Bartůněk vždy byl, je a bude skromným a slušným člověkem ctícím vysoké morální principy našeho krásného povolání. Lékařem, který celý život pomáhá svým pacientům, a kolegou, od kterého se mi ostatní můžeme učit. Moudrost, skromnost, nezištnost a pracovitost, spolu s pevnými morálními zásadami, zdobí rytíře,“ uzavřel Kubek.

Slova novopečeného Rytíře
Docent Petr Bartůněk poděkoval za udělení titulu Rytíř českého lékařského stavu. „Jsem si vědom, že jde o ocenění mojí celoživotní práce, která byla specificky a velmi úzce spjata s klinickým týmem, kde jsem prožil bezmála padesát let. Uznání přijímám s pokorou a vědomím, že jde o reflexi procesu, který mě formoval a umožnil naplnit poslání, jemuž jsem se upsal,“ řekl Bartůněk.
Připomněl, že měl to štěstí, že mu v šedesátých letech na lékařské fakultě přednášeli osobnosti, jakými byli profesoři anatomie L. Borovanský, M. Doskočil, patofyziolog J. Hepner, chemik J. Šula, onkolog Zd. Dienstbier, farmakolog M. Wenke, patolog V. Jedlička a z kliniků internisté profesoři J. Charvát, Fr. Herles, Fr. Heřmanský, neurolog K. Henner, psychiatr Vl. Vondráček, imunolog C. John, dermatolog Zd. Šťáva, chirurg J. Lhotka, gynekolog V. Šnaid, urolog Ed. Hradec a další. „Řada z nich pro nás byla spontánními autoritami nejen odbornými, ale i morálními,“ uvedl Bartůněk.

Rytíři českého lékařského stavu

1996 prof. MUDr. Antonín Fingerland, DrSc.

         prof. MUDr. Jiří Syllaba, DrSc.

         prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc.

         MUDr. Josef Hercz

1997 prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.

1998 prof. MUDr. Václav Tošovský, DrSc.

1999 prof. MUDr. Bohuslav Niederle, DrSc.

2000 prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc.

2001 MUDr. Karel Macháček

2002 doc. MUDr. Zdeněk Ježek, DrSc.

2003 prof. MUDr. Radana Königová, CSc.

2004 prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc.

2005 prof. MUDr. Ctirad John, DrSc.

2006 prof. MUDr. Ivan Karel, DrSc.

2007 prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.

2008 prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

2009 MUDr. Hugo Engelhart

2010 MUDr. Jiří Jedlička

2011 prof. MUDr. Karel Křepela, CSc.

2012 prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.

2013 prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc.

2014 MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

2015 prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

2017 MUDr. František Koukolík, DrSc.

2018 prof. MUDr. Vladimír Král, CSc.

2019 MUDr. Marie Svatošová

2020 doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.

2021 doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc.

2022 prof. MUDr. Richard Škába, CSc.

2023 prof. MUDr. Josef Dvořák, DrSc., FICS

2024 MUDr. Jirka Dobešová

2025 doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.