Bolest v medicíně

Letošní konferenci po krátkém úvodním projevu doc. Bartůňka uvedl prezident ČLK MUDr. Milan Kubek, který právě zmínil významný přínos zesnulého prof. Radka Ptáčka, bez kterého by série konferencí „Etika a komunikace v medicíně“ jen těžko vznikla. Také s tím oznámil, že tento 14. ročník konference Etika a komunikace v medicíně je zároveň ročníkem posledním. Právě k otázce, zda se opravdu jedná o ročník poslední a zda bude, či nebude další pokračování, proběhla diskuse pak na samém závěru konference, kde se, lze říci všichni přítomní, vyjádřili pro její pokračování.
Konference byla, jako již tradičně, rozdělena do dopoledního a odpoledního bloku s prostorem na otázky po skončení každého z bloků. Dopolední blok zahájil prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., FEAN, s příspěvkem s názvem „Od zoufalého hledání k rozmařilé zkáze“, který byl vskutku perfektním uvedením do problematiky. Následoval MUDr. Radkin Honzák, CSc., se svým příspěvkem „Bolest způsobená medicínou“, kde způsobem sobě vlastním pojmenovával další důležité body v problematice bolesti. Následoval příspěvek prof. MUDr. Antonína Pařízka, CSc., „Bolest u porodu“, ve kterém pan profesor navázal ze svého pohledu předního perinatologa na další rozměr problematiky bolesti. Dalším dopoledním řečníkem byla MUDr. Mgr. Jana Šeblová, Ph.D., s příspěvkem „Bolest v urgentní medicíně“, ve kterém zohlednila problematiku bolesti právě zase ze své specializace, kterou je urgentní medicína. Následně navázal příspěvek MUDr. Františka Koukolíka, DrSc., který nás přesunul do oblasti neuropatologie s příspěvkem „O duševní bolesti“. MUDr. Blanka Zlatohlávková, Ph.D., přednesla velice zajímavý příspěvek s názvem „Bolest v neonatologii“, ve kterém mj. prezentovala problematiku neléčené bolesti v dětství a její následné celoživotní dopady na člověka. Jako další se svým příspěvkem vystoupil jako již tradičně i prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., nazvaným „O bolestech těla, srdce, duše a systému v onkologii“, ve kterém svým osobitým způsobem pojal tuto problematiku z pohledu (nejen) onkologického. Dalšími přispěvateli do dopoledního bloku byli doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D., a prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., s příspěvkem nazvaným „Bolest pohledem algeziologa“. Jako poslední řečník pak v dopoledním bloku vystoupil doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., s tématem „Bolest a zubní lékařství: Motivace i devastace“, které bylo velice motivující a kterým uzavřel dopolední, zejména medicínský blok.
I odpolední blok přinesl další zajímavé příspěvky na téma bolesti v medicíně a oproti dopolednímu bloku i více z perspektivy psychologie, teologie nebo i práva. Než se však tak stalo, i odpolední blok byl zahájen vzpomínkou, a to na nedávno zesnulou doc. MUDr. Jarmilu Drábkovou, CSc., která byla vždy vzácným hostem a autorkou velmi zajímavých příspěvků do našich konferenčních sborníků. Po této tiché vzpomínce byl prvním přednášejícím v odpoledním bloku Mgr. Tibor A. Brečka, Ph.D., MBA, LL.M., s příspěvkem „Bolest je dobrá“, kde byl představen psychoterapeuticko-teologický pohled na problematiku bolesti. Mgr. Dana Chmelařová, Ph.D., pak následovala s příspěvkem „Jak tišit bolest, když duše stůně“, který, jak sám název napovídá, bolest reflektoval zejména z pohledu psychologického. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D., v pohledu na bolest vystoupil s příspěvkem „Komunikace k sobě, syndrom vyhoření a změna paradigmatu“. Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc., se v příspěvku „Bolest v životě i v medicíně“ zaměřila zejména na stále aktuální problematiku existenciální bolesti. Další pohled na bolest pak nabídla ve svém příspěvku s názvem „Bolest jako neodmyslitelná součást lidské existence: etické perspektivy“ také MUDr. Anetta Jedličková, Ph.D. „Téma bolesti ve výuce lékařské etiky“, tak znělo další zajímavé a zároveň velmi aktuální téma v podání Mgr. Barbory Řebíkové, Ph.D. ThLic. Jan Polák, Ph.D., pak navázal s příspěvkem „Cicely Saundersová a její koncept spirituální bolesti“. K problematice etického vzdělávání nás pak ve svém velmi poutavém a inspirativním příspěvku s názvem „Reflexe bolesti: využití četby klasické literatury ve výuce studentů a studentek medicíny“ vrátila MUDr. Tereza Pinkasová. Právní pohled na problematiku bolesti přinesla doc. JUDr. Olga Sovová, Ph.D., v příspěvku nazvaném „Může právo utišit nebo zmírnit bolest?“, který kvůli zdravotní indispozici paní docentky přednesl dr. Brečka. Posledním přednášejícím jak odpoledního bloku, tak i celé konference pak byl Mgr. Jaroslav Hořejší, který ve svém příspěvku „Fenomén bolesti z pohledu pacienta“ reflektoval soucit i z pohledu pacienta.
Závěrečného slova konference se zhostil opět doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.
Během konference se ukazovalo, jak důležité je téma bolesti v medicíně, jak mnohostranně je možné jej nazírat a jak důležité je pro lepší pochopení pacienta.
Děkujeme všem přednášejícím a všem účastníkům. Volání po dalším pokračování série konferencí „Etika a komunikace v medicíně“ bude ze strany České lékařské komory zváženo.

Zde přinášíme krátké ukázky některých příspěvků:

prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., FEAN – „Od zoufalého hledání k rozmařilé zkáze“:
Vyskytují se také pokyny, že dnes už není nikdo povinen se trápit bolestí. Spolehliví „painkillers“ jsou přece všude k dostání, tak proč se trápit. Šiřitelé těchto rad si přitom nevzpomenou na „Brave New World“, kde jim Aldous Huxley dosti svědomitě vysvětlil, jak plytký trouba vznikne z člověka, který se soustavně vyhýbá bolesti a trápení. Když se trablům takový člověk vyhnul znetvořením principiálního údělu naší existence, vyměnil pochopení plného života za bezmyšlenkovitou, blaženě prázdnou pohodu.
Kompenzovat si zoufalství situace narkotiky, fantastiky, analgetiky, ataraktiky svádělo lidi od dávných dob. V americké občanské válce byla zdokumentována spotřeba deset milionů opiových tablet a další opium se podávalo v tinkturách a prášku pro vojáky Unie. Sto tisíc z nich zůstalo pak závislými i po válce. Podobné zvyky z barbarského amerického válčení ve Vietnamu přinesly reference o 34 procentech vojáků požívajících občas heroin, ve 20 procentech pak závislých. I z těch, kteří byli z těchto důvodů vráceni domů, se 12 procent znovu propadlo do závislosti během dalších tří let.

MUDr. Radkin Honzák, CSc. – „Bolest způsobená medicínou“:
Bolest byla dlouho podceňována. Houževnatá a nezdolná zdravotní sestra Margo McCaffery sjezdila ve své době tři kontinenty, aby na všech zjistila, že nádorová bolest není dostatečně léčena a tato skutečnost je obalena celou řadou někdy neuvěřitelných mýtů. Například vysvětlení u pacienta v terminálním stavu: Přece z něj neuděláme narkomana.
Přestože se situace postupně zlepšovala, zůstávala zde rezidua expertní role lékaře či sestry. Když pacient na škále nula rovná se žádná a deset rovná se nesnesitelná bolest uvedl „pět“, zapsala sestra do dekurzu „čtyři“. Věta, to vás přece nemůže tak bolet, není utěšující, ale znehodnocující; lékař by ji měl navěky škrtnout ze své výbavy. Nemluvě o tom, že traumatické zážitky v předchorobí, zejména v dětství, výrazně ovlivňují intenzitu bolesti a na to není čas se zeptat. Kdyby i nakrásně byl, je tu obava, co by mohlo následovat po otevření ran.

prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc. – „Bolest u porodu“:
Člověk ještě nikdy ve svém vývoji neměl možnost tak účinně a současně bezpečně ovlivňovat bolest u porodu. Na druhé straně by se nemělo nikdy zapomínat, ani při užití těch nejúčinnějších technik, na lidský faktor. Přístup a konání každého člena zdravotnického personálu, který se účastní, je přítomen u porodu, by měl být empatický. Každá žena v naší zemi, která přichází k porodu nerozhodnutá nebo s představou, že porodí bez jakéhokoliv bolest tišícího prostředku, by měla být zároveň ujištěna/uklidněna, že v kterékoliv fázi porodu jí bude v případě její potřeby/žádosti poskytnuta pomoc přesně podle jejího stavu, respektive vývoje porodu. Porodnická analgezie by měla respektovat individuální potřeby každé ženy, měla by být poskytována „na míru“.

MUDr. Mgr. Jana Šeblová, Ph.D. – „Bolest v urgentní medicíně“:
Bariéry efektivního managementu bolesti jsou v individuální i v systémové rovině. Jedním z faktorů je i samotný charakter práce na urgentním příjmu – interakce lékaře a pacienta se odehrává v časovém tlaku a v chaotickém prostředí, vidí se většinou poprvé, někdy není dostupná ani anamnéza včetně lékové. Samotný pocit bolesti a její vyjádření je vysoce individuální a subjektivní. Její exprese pacientem může záviset na psychologických, behaviorálních, kulturních i kontextuálních faktorech. Stejně tak může dojít k chybné interpretaci a posouzení na straně poskytovatele péče. Lékaři jsou často soustředěni na diagnostiku a považují bolest jako jeden z příznaků chorobných stavů, snaží se ji objektivizovat. Nepovažují ji za samostatný komplexní symptom, a tudíž se nesoustřeďují na její potlačení. Dochází k převaze léčby nad péčí, tedy „objektivní“ složky lékařské profese, která se zabývá patofyziologií nemocí a řešením odchylek oproti celkovému pohledu na potřeby pacienta. V prostředí, kde se řeší naléhavé situace, je používání standardních a objektivních postupů efektivní, přesto by zdravotníci urgentní medicíny neměli rezignovat na komplexní a individualizovaný přístup k pacientovi a na vztahovou rovinu interakce lékař–pacient, byť je tato krátká a nemusí se opakovat.

MUDr. František Koukolík, DrSc. – „O duševní bolesti“:
Jen malá část studií však cílí na psychologickou bolest. Pilotní studie, která užila fMRI, testovala neuronové koreláty sebevražedného chování včetně psychologické bolesti v souboru osmi žen. Pacientkám byly v průběhu vyšetření fMRI předloženy autobiografické skripty z osobního vyprávění, které probouzely vzpomínky na nedávný sebevražedný pokus. Činnost mozku byla měřena v průběhu pocitu duševní bolesti, sebevražedné akce a v průběhu neutrálního stavu. V porovnání s neutrálním stavem byly duševní bolest plus sebevražedná akce spjaty s deaktivací prefrontální kůry, a to Brodmanových area 6, 10, 46. Vzpomínání na sebevražednou akci bylo v porovnání s duševní bolestí spjato s růstem aktivity mediální prefrontální kůry, přední kůry cingulární a hipokampu. Klinické a fMRI informace ukazují, že duševní bolest, která spouští sebevražedné chování, je spjata s poklesem prefrontální aktivity. Plánování sebevražedného chování a jeho výkon, které jsou odpovědí na mentální bolest, jsou naopak spjaty s růstem aktivity v dalších oblastech frontální kůry. Což odpovídá Shneidmanovu výkladu: cílené sebevražedné chování je spjato se snížením míry duševní bolesti (Reisch et al., 2010).

MUDr. Blanka Zlatohlávková, Ph.D. – „Bolest v neonatologii“:
Bolest novorozence, přestože o její existenci v současnosti nikdo nepochybuje, je v klinické praxi stále podceňovaná, nedostatečně rozpoznávaná a léčená. Ačkoliv splňuje kritéria nové definice a dostojí všem šesti poznámkám, neschopnost novorozence verbálně vyjádřit, co prožívá, a charakteristické rozdíly v reakcích novorozenců, obzvláště těch nejvíce nezralých a nemocných, představují zásadní překážku v rozpoznávání i léčbě bolesti. Po více než 35 letech multidisciplinárního výzkumu mechanismu bolesti a jejího vlivu na vyvíjející se organismus jsme stále pouze na počátku porozumění, jak novorozenec bolest vnímá. Zůstává proto řada otázek nejenom pro výzkum, ale zejména pro denní klinickou praxi, jako jsou možnosti prevence, diagnostiky a terapie. Neléčená nebo nedostatečně tlumená bolest v novorozeneckém období má celoživotní následky pro vývoj dítěte a jeho zvládání bolesti; ovlivňuje nežádoucím způsobem jeho funkční, psychickou a sociální pohodu. Přístup k léčbě bolesti bez diskriminace věkem patří k základním lidským právům. (49) Je povinností všech pečovatelů respektovat, že toto právo má i novorozenec, a snažit se jeho právo naplnit. Při zvažování prospěchu poskytované péče pro novorozence musí být bolest důležitým kritériem. Komise složená z pediatrů, anesteziologů, neurovědců, psychologů a etiků navrhla v roce 2021 čtyři cíle, jak dosáhnout změn v dětské bolesti: učinit bolest důležitou, porozumět bolesti, zviditelnit bolest, ulevit od bolesti. (50) Je to úkol pro všechny, kteří denně pečují o novorozence, a také pro vědce v základním a klinickém výzkumu.

prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. – „O bolestech těla, srdce, duše a systému v onkologii“:
Přístup k léčbě nádorové bolesti, přesněji řečeno tělesné bolesti onkologických pacientů, musí být vždycky personalizovaný a schematický jen v metodických principech, nikoliv v individuálních aplikacích a řešeních. Proto je to problém složitý a nezřídka víceoborový. Kvalifikovaná a adekvátní léčba fyzické bolesti u pokročilých nádorů je celosvětový problém, nebude se jí možno zcela vyhnout ani s využitím nejúčinnějších nových analgetik. Zvládání analgetických postupů patřilo odedávna k základním znalostem a dovednostem lékařské profese, je tou bazální pomocí, kterou trpící člověk od lékaře očekává, a ve výchově a vzdělávání lékařů by měla mít klíčové místo, patrně významnější než dosud.

doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.; prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc. – „Bolest pohledem algeziologa“:
Globální rok 2024 se zaměřuje na zvláštní aspekt bolesti, aby zvýšil povědomí nejen v komunitě bolesti. Globální rok 2024 se bude zabývat tím, co je známo o pohlaví a genderových rozdílech ve vnímání a modulaci bolesti, a bude se zabývat rozdíly mezi pohlavími a pohlavími ve výzkumu i léčbě bolesti. (22, 23, 24)
Existují pohlavní rozdíly u chronické bolesti, které začínají vyšší prevalencí bolestí u žen, a to u většiny diagnóz chronické bolesti. V některých studiích jsou rozdíly mezi vnímáním bolesti mužů a žen interpretovány pouze výrazně vyšší intenzitou bolesti právě u žen. Vyšší prevalence bolesti u žen se vyskytuje u mnoha chronických bolestivých stavů, kde byla také pozorována zhoršená odpověď na hypoalgezii vyvolanou cvičením, včetně fibromyalgie. Dalo by se tedy předpokládat, že rozdíly mezi pohlavími mohou alespoň částečně vysvětlit zhoršenou odpověď na aerobní zátěž. Podstata neopioidní hypoalgezie vyvolaná cvičením není zcela objasněna, ale předpokládá se, že se na ní může podílet endokanabinoidní systém.

doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc. – „Bolest a zubní lékařství: Motivace i devastace“:
Zajištění toho, aby byl veškerý zubní personál dobře vyškolen v technikách léčby bolesti, může maximalizovat efektivitu dostupné pracovní síly. Správné delegování úkolů a využívání teledentistiky pro konzultace a následné kontroly může pomoci zvládat zatížení pacientů a poskytovat poradenství v oblasti léčby bolesti. (20) Bohužel však nedostatek zdravotnického personálu, zejména nelékařských profesí, stahuje kvalifikované síly tam, kde jsou lépe ohodnoceny, do nemocnic. V ambulantních zařízeních pak často lékaři pomáhají pracovníci, kterých je málo a nemají dostatečný výcvik.
Příklad: Stomatologická ambulance vyškolí zubní asistenty, aby prováděli předběžné posouzení bolesti, čímž uvolní zubní lékaře pro složitější případy. Doplněním personálu o zubní instrumentářky odejme zdravotním sestrám rutinní hygienické úkony typu péče o zubní soupravu, a mohou se tak věnovat pacientovi a jeho pocitu bezpečí.

Mgr. Tibor A. Brečka, Ph.D., MBA, LL.M. – „Bolest je dobrá“:
I mimo křesťanské paradigma je bolest a utrpení do značné míry tajemnem, něčím, co nelze jednoduše pochopit, ale i zde si bolest a utrpení kladou nárok na to, aby byly přijaty jako danost. Bolest a utrpení lze i mimo křesťanské paradigma již jen díky empirické zkušenosti chápat jako danost, ba dokonce jako jeden z charakteristických rysů člověka a života. Již byl vzpomenut Bentham a ve světle výše uvedeného by tedy bylo možno pozměnit známý výrok Reného Descarta „Cogito ergo sum!“ („Myslím, tedy jsem!“; Descartes,2016) na „Patiō ergo sum!“ („Trpím, tedy jsem!“).

Mgr. Dana Chmelařová, Ph.D. – „Jak tišit bolest, když duše stůně“:
Bolest je tedy důležitou a nedílnou součástí našeho života. S tímto faktem se setkáváme nejen v rámci odborných pojednání, ale i v rámci literatury. Jeden z nejvýznamnějších českých autorů Karel Čapek například ve svém díle popisuje bolest jako nepříjemný, ale zároveň neodmyslitelný doprovod lidské existence. Bolest pro něj není pouze fyzickým fenoménem, ale také psychickým a emocionálním stavem, který ovlivňuje celý život člověka. Ve svém díle ukazuje, jak může bolest ovlivnit lidské myšlení, jednání a vztahy s druhými lidmi. Bolest pro něj není pouze symptomem nemoci nebo zranění, ale také důsledkem lidského utrpení a zármutku. Věnuje se také otázce, jak lidé na bolest reagují a jak se s ní vyrovnávají, což odráží jeho hluboké porozumění lidské psychice a existencionálním otázkám.

Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. – „Komunikace k sobě, syndrom vyhoření a změna paradigmatu“:
Slovo „poznání“ používáme ve vědeckém a lékařském světě ve smyslu řeckého chápání. Poznáváme chladně, nezaujatě, bez emocí, ve vědě sledujeme fakta, ať již nás zavedou kamkoliv.
Experiment je otázka položená přírodě a je-li proveden dobře, pak příroda poskytne jednoznačnou odpověď. Hebrejské „poznání“ je zcela odlišné. „Poznat“ znamená proniknout do, být neoddělitelně spojen s. Slovo se používá v nečekaných souvislostech. Když Eva vidí, že se ve scéně v ráji jedná o strom poznání dobrého a zlého, jí i čtenáři je zřejmé, že nelze poznat zlo objektivně, zvenku, vědecky, že nelze poznat zlo, aniž bych se do něj ponořil, aniž bych zhřešil. V následném textu je totéž sloveso použito v ještě silnějším významu: „Adam poznal Evu, svou ženu, ta počala a porodila Kaina“ (Gen 4,1). „Poznání“ se zde užívá pro sexuální styk. Proniknout do, být neoddělitelně spojen s.
Pokud je téma této publikace právě téma bolesti, je jistě možné se k němu postavit z mnoha různých objektivních stran a popsat, co popsat lze. Vždy je však třeba mít na paměti, že v hebrejském smyslu „poznat“ bolest může čtenář nikoliv tím, že si o ní přečte několik knih, nýbrž pouze tím, že ji prožije sám v sobě, že je do ní ponořen, teprve pak si můžeme učinit hrubou představu (qualia jsou nesdělitelná), co pacient pravděpodobně cítí. Vše, co říkáme a píšeme, je tedy třeba psát s velikou pokorou.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc. – „Bolest v životě i v medicíně“:
Dodejme, že se kromě existenciální bolesti často vyskytuje existenční bolest, kterou prožívají dlouhodobě nemocní. Chronické strádání nutně mění jejich dosavadní způsob života a má vliv na změnu životních hodnotových orientací, lidově řečeno na „žebříček“ hodnot. Neskrývají, že mají strach o finanční zabezpečení své rodiny, pokud nebudou moci pracovat, bojí se, že zůstanou opuštěni, protože jejich „drahé polovičky“ nebudou ochotny nebo schopny žít s „neplnohodnotným“ člověkem. I oni nezřídka potřebují psychologickou pomoc vedoucí k úspěšné adaptaci na nový způsob každodenního, nemocí spoutaného života. (4)

MUDr. Anetta Jedličková, Ph.D. – „Bolest jako neodmyslitelná součást lidské existence: etické perspektivy“:
Na bolest lze nahlížet z různých úhlů pohledu zahrnujících psychologické, sociální, etické, filozofické a praktické perspektivy. Bolest je komplexní fenomén vyznačující se mnohostranným charakterem, který má hluboké důsledky pro lidskou existenci a společnost jako celek. Kromě fyzických implikací má bolest také emocionální a sociální rozměr se závažnými důsledky na celkovou kvalitu života a psychické zdraví jedince.
Psychologické, sociální a etické dopady bolesti v praxi poukazují na složitost této problematiky a potřebu komplexního přístupu k jejímu řešení. Efektivní management bolesti vyžaduje nejen léčbu samotné bolesti, ale také řešení jejích psychologických, sociálních a kulturních faktorů, které mohou ovlivňovat její projev a vnímání.

Mgr. Barbora Řebíková, Ph.D. – „Téma bolesti ve výuce lékařské etiky“:
Dnes je nepředstavitelné, aby byli nevyléčitelně nemocní pacienti nuceni podstoupit třeba chemoterapii nebo cokoliv jiného, pokud si to sami nepřejí. To, co ve skutečnosti děláme, není prodlužování života, ale pouze prodlužování procesu umírání. Možná, že zachováváme „život“, ale to, co z pacienta zbývá, je možná jen skořápka. Nezbude mu žádná kvalita života. Žádná schopnost fungovat, dokonce ani myslet. Pokud definujeme život jen jako skutečnost, že se jedinec nerozkládá, není to myslím život, o jehož zachování by měl kdokoliv, koho znám, zájem.

ThLic. Jan Polák, Ph.D. – „Cicely Saundersová a její koncept spirituální bolesti“:
Koncept total pain vstoupil do dějin lékařství v roce 1964 a od té doby rezonuje u zdravotnických profesionálů zabývajících se problematikou smrti a umírání po celá desetiletí až do dnešních dnů. Podle nás je však mnohem důležitější osobnost té, která ho začala používat jako první. Na začátku se v Cicely Saundersové setkáváme s mladou ženou, jež hledá své místo v životě v univerzitním studiu politiky, filozofie a ekonomie. Altruisticky smýšlející zdravotnice, nabízející pomoc raněným vojákům, pak objevuje opravdový smysl svého života ve službě nevyléčitelně nemocným, z nichž se někteří nesmazatelně zapisují do jejího života. Její první láska, David Tasma, ji inspiruje z jistého hlediska k bláznivému kroku: založit zařízení pro pacienty v terminálním stadiu. A Cicely si jde tvrdě za svým cílem…

MUDr. Tereza Pinkasová – „Reflexe bolesti: využití četby klasické literatury ve výuce studentů a studentek medicíny“:
Četba literatury nemusí být jen koníčkem, kratochvílí (budoucích) lékařů a lékařek. Klasickou literaturu lze chápat jako důležitou součást lékařského vzdělání/vzdělávání. Skrze příběhy literárních hrdinů i obrazy vylíčené poezií lze zahlédnout lidský rozměr medicíny: život plný bolesti a utrpení, ale i uzdravování a smyslu. Literatura nabízí mezilidský a společenský kontext, který z lékařských učebnic lze jen stěží vyčíst.
Studenti a studentky medicíny mohou získat četbou klasické literatury cenný vhled do mnohovrstevnatého prožívání bolesti pacienta, jež není omezen pouze na vnímání fyzických symptomů. Seznámí se s dalšími aspekty vnímání bolesti i s dopady bolesti pro život pacienta a jeho blízkých. V lékařské praxi pak mohou lépe zahlédnout pacienta v kontextu celého jeho bytí, a díky tomu snad i smysl svého snažení v medicíně.

doc. JUDr. Olga Sovová, Ph.D. – „Může právo utišit nebo zmírnit bolest?“:
Pokud již dojde k soudnímu sporu, nebo dokonce podání trestního oznámení, pak by soud měl vést strany k rychlému řešení věci. Uzavření smíru nebo dohody o vině a trestu, v případě zjevného pochybení při poskytování zdravotních služeb, jsou cestou nápravy.
Rekodifikační záměry v oblasti občanského i trestního práva přinášejí otázky, zda by nebylo vhodné zavést jeden typ soudního řízení o náhradě nemajetkové újmy. Tuto otázku je nezbytné diskutovat i s ohledem na to, že zájem reparovat nemajetkovou újmu je ve zdravotnickém právu i zájmem veřejným.
Právo samo o sobě nemůže zcela odškodnit bolest a utrpení, avšak může být efektivním nástrojem pro zmírnění jejich dopadu do každodenního života. Pouze rychlá distribuce spravedlnosti se zadostiučiněním předejde především psychické bolesti, která je se soudním řízením spojena pro všechny jeho účastníky.

Mgr. Jaroslav Hořejší – „Fenomén bolesti z pohledu pacienta“:
Zaujalo mě, že jednou z nejintenzivnějších a nejúpornějších bolestí je bolest zubů, a zajímalo mě proč. A také proč musejí existovat zubní pohotovosti, aby v případě bolesti problém řešily ošetřením či vytržením bolavého zubu. Pátral jsem po tom, leč bohužel bezúspěšně. Teprve po diskusích s několika lékaři si možná poněkud troufale dovoluji navrhnout odpověď spočívající v tom, že v lidském těle všechno souvisí se vším, a proto i naše zuby mohou ovlivňovat vnitřní orgány či soustavy, včetně mozku, a že jejich výjimečnost je dána především tím, že jsou mozku tak blízko. Zuby (zejména řezáky) jsou velkou hrozbou především pro mozkové splavy, v jejichž těsné blízkosti se nacházejí, a nejspíše právě proto jsou vybaveny oním varovným mechanismem – bolestí.