Ad Umělá inteligence v medicíně

Umělá inteligence by měla zajistit především návštěvní službu. Je dnes popelkou. Průběh je takový, že doktor zhltne v poledne oběd a vyjede z Hroznové Lhoty se sestrou do Kněžduba, Tasova, Kozojídek a Žeravin. Denně navštíví průměrně sedm pacientů. Jezdí se sestrou, navzájem si pomáhají při převazech, aplikacích injekce, vyšetřeních a psaní receptů či potřebných věcí. Nebudu hledat statistiku za 36 let dozadu, ale tak se to má dělat. Hodně psů jsem znal jménem, dokázal jsem je oslovit a byli pak přátelští. Jednou museli odvolat jezevčíka, protože ležel s pánem v posteli a netušil, co je to fonendoskop. Na recepty se psalo jméno, bydliště, číslo domu a ročník narození. Nejstarší sestra fungovala bez umělé inteligence, měla vlastní. Znala zpaměti tato data včetně Lipova a Louky, když jsme zastupovali. Domácí péče neexistovala a dnes (ať prominou) jezdí do každé vesnice tři DP.
Jak jenom je ta AI chytrá a jak rychle píše zprávy (TM 5, str. 22). Jedna klasická vypadala takto: „Vážený kolego! Propouštíme do Vaší laskavé péče Toníka Novotného, u kterého jsme DDMMRR provedli úspěšnou apendektomii. Hoch se těší plnému zdraví. S kolegiálním pozdravem prim. MUDr. XY, myslím, že byl z Uherského Hradiště.“
Ad TM 5, str. 23, bod 1: „Nechte si vygenerovat šablonu pro běžné zprávy, které pravidelně píšete.“ To uměl už editor T602, měl jsem to v makrech, dnes Word. Nabídka programů pro lékaře je pestrá. Při zástupech jsem se naučil čtyři. Ale proč? Nestačil by jeden dobrý a připomínkovaný?
Určitě by byl mnohem levnější. Sám jsem byl oslovený a pomáhal jsem na svět jednomu z nich. Doslova porod koncem pánevním, ale platil jsem pak za něj mnoho let 500 Kč/rok, včetně upgradů.
Na původním obvodě jsem znal domácnosti a rodiny velmi dobře. Považoval jsem za nutné projít i prasečáky, stáje, dojírnu atd. Na delších zástupech jsem poznal sklárnu, tkalcovnu a DTÚ v Kordárně a např. svrškovou dílnu a kosení (vhodné pro C-C a C-B sy) v obuvnické továrně.
Když jsem jezdil šest let na LF, znal jsem na železnici všechna návěstidla, předzvěsti, stavědla, hradlo, značky kolem kolejí, bavilo mě to. Cítil jsem v těle výhybky, štíhlé i vjezd odbočkou. Nevím, jestli to byla úchylka, moc jsem toho cestou nenaštudoval. Sen se mně splnil až po sedmdesátce.
Náhle jsem se ocitl na zástupu v ordinaci, kde bylo cca 80 procent registrovaných zaměstnanců ČD, Cargo, Arriva apod. Plnil jsem jejich přání a požadavky na léčení, ale i prevence, byli rádi za EKG. Tak kvalitní a krásný vztah s nimi se nedá popsat. Samozřejmě jsem se nemohl vybavovat, ordinace musela jet. Ale takové postřehy např.: „Máte dost těžkou práci, všude výměny (neříká se výhybky), staví automaticky dálkově a vy to máte stále na ruce.“ „Co lokotraktor na vlečce? Už je starý.“ „Máme dostat z bazaru jiný, ale bude slabší, už to najednou do fabriky nedotáhneme.“ „Jsme rádi, že máme na stanici posun, u nás je těžba, jinak by nás zrušili a byla by z toho zastávka.“ Dostal jsem i jeden úplatek. Krásný, tlustý, kroužkový blok drážních předpisů s bohatými, barevnými ilustracemi. Nádherné čtení před spaním, měl právě prošlou platnost, ale 90 procent zůstalo beze změny. Jako závodní doktor jsem prošel depo s točnou, ale top byla cesta se strojvedoucím na dvou tratích. Vyprávěl: „Jednou jsem byl polomrtvý, když těsně přede mnou projel na nechráněném přejezdu školní autobus s dětmi.“ Ještě dodám jeden důležitý citát od návěstního mistra pro kolegy lékaře, určitě jezdíte přes přejezdy: „Ničemu nevěřte, ani blikající bílé! Na štreku musíte vidět! Zažil jsem takovou poruchu, že před projíždějícím vlakem se zvedly spuštěné závory!“
Umělá inteligence se ujímá i empatie s pacienty a bude tak šťastná jako já, když se projede se strojvedoucím na lokomotivě.