Ad Nedostatek lékařů má řešit hloupá novelizace vyhlášky č. 376/2011

Víte, pane primáři, já osobně, a myslím si, že všichni z nás, si internistů, interních primářů a přednostů velmi vážíme. Mnohé z nich osobně znám a považuji je za své přátele, na kterých jsem vždy obdivoval jejich kultivovanost, moudrost, vzdělání a lásku k medicíně, stejně tak i jejich vstřícnost, pochopení a úctu k ostatním oborům medicíny. O to víc nás všechny praktické lékaře mrzí a uráží, když o sobě čteme od jednoho z nich, že jsme nevzdělaní, nemáme zkušenosti s léčbou, například arteriální hypertenze, chybí nám odborné znalosti, nebudeme vysazovat ani přidávat medikaci, nebudeme ji titrovat, protože to neumíme. Budeme ordinovat my nebo naše asistentky po mobilu, ale tím nikoho nevyléčíme. Přirovnáváte naši každodenní práci, tedy i těžkosti a úskalí vážných rozhodování v medicíně, k supermarketovému prodeji zboží. Naši léčbu a péči o pacienta srovnáváte s koupí rohlíku ve slevě. Ohrazujete se důrazně, že péče o chronického pacienta není založena na prodeji pečiva v supermarketu, ale vyžaduje znalost založenou na vzdělání a pochopení interdisciplinarity a ani jednu z těchto schopností my nenabídneme a podáme pacientovi lék, o němž nic nevíme.

Vážený pane primáři, nemáte tedy o nás souputnících na složitých cestách medicíny a jejího každodenního rozhodování valného mínění. Jsme si, pane primáři Gajo, dobře vědomi svých nedokonalostí a slabostí. Víme, že nejsme bez chyb, ale máme v sobě velkou snahu a velká většina z nás i oddanost naší profesi. Nečtou se mi tedy Vaše řádky lehce a nevím, jak se čtou například mému příteli MUDr. Pavlu Plecháčovi, skvělému praktickému lékaři z Plzence, jinak také vynikajícímu internistovi a kardiologovi. Jak se asi čtou mým bývalým kolegyním z I. IK FN Plzeň MUDr. Zuzaně Kozlíkové a MUDr. Pavlíně Richterové, obětavým a skvělým internistkám, které nyní praktikují v praxích VPL. Nevím, jak se čtou těm mnoha internistům, kteří každoročně atestují z oboru VPL. Nechci si ani představovat, jak se tato urážlivá slova čtou všem těm mnoha VPL, kteří se stále a ochotně vzdělávají. Píšete, že jste vzdělávání a atestacím obětoval 16 let života. Promoval jste v r. 1980. Také Vás nikdo z VPL, tím méně já, nepodezřívá, že léčíte podle standardů z 80. a 90. let, to by bylo jistě špatně. Musíte se, stejně tak jako my, kontinuálně vzdělávat. To z nás dělá lékaře dneška a lékaře schopné jít s dobou, která toho vyžaduje při svojí složitosti více než kdykoliv dříve. Z Vašich dopisů lze ale snadno vyčíst motivaci v nepokrytě deklarované honbě za unikátními rodnými čísly a ve strachu o jejich úbytek při aplikaci oné vyhlášky 376/2011. Kdybyste ale vystoupil ze své vlastní bubliny a vyhlédl za horizont svých zájmů, spatřil byste cestu již prošlapanou, kdy náš obor společně s ostatními obory nastavuje mechanismy, jak pacienty, o něž se nelze kapacitně postarat (např. v našem velmi lidnatém okrese není mimo špitál jediný amb. internista, je jeden jediný kardiolog, jeden plicař, jeden psychiatr atd.), přivést a převést ke smysluplné dispenzární péči k VPL, a naopak akutní, komplikované pacienty ke specialistům. A ano, zároveň nastavit mechanismus úhrad tak, že za tyto komplikované a složité pacienty bude adekvátní úhrada, jež bude pro ambulantní specialisty dostatečnou satisfakcí.

Právě dáváme dohromady program našeho Kongresu primární péče, kde můžete vidět obrovský zájem VPL o aktuální vzdělávání a můžete se na vlastní oči přesvědčit o úrovni a kvalitě našeho vzdělávání. Rád Vám dám prostor tváří v tvář před cca 1 500 praktiky obhájit Vaše stanovisko k oné vyhlášce a bezpochyby já sám nebo kdokoliv z našich řad se Vám postaví na plénu na téma Pro x Proti vyhlášce 376/2011.

Možná by ale bylo nejprve vhodné si znovu přečíst své řádky a udělat to, co bych já i celý obor VPL od moudrého a vzdělaného kolegy lékaře očekával.

S úctou a pozdravem

MUDr. Jakub Šedivý, Ph.D., praktický lékař Příbram, člen výboru SPL, šéfredaktor Bulletinu a člen výboru Kongresu primární péče

Po odeznění prvotní velké naštvanosti musím konstatovat, že autora článku vlastně lituji, protože je se svým postavením nespokojený a frustrovaný, stěžuje si, že si na nic nevydělá (na sebe, na sestru, na sekretářku atd.), a závidí kolegům jejich samá pozitiva. A to přesto, že si již může užívat jistě zaslouženého důchodu. Řešení bylo jednoduché: k těm všem atestacím, kterým „obětoval svůj volný čas“, si měl dodělat ještě tu z VPL – „vzdělávací program je krátký a nenáročný“ – a mohl klidně požívat všech výhod a prebend jako my praktičtí lékaři.

Ale to patrně nechtěl, protože PL pokládá za ty obvoďáky, kteří rozdávají razítka, a k tomu by se nesnížil… On je ten SPECIALISTA. A my jsme vlastně medicínský póvl, takový „rohlík ve slevě ze supermarketu“, ale přitom nám závidí… Dělá z nás zbohatlé nevzdělance a otevřeně námi pohrdá. „Nejsme odborní, vzdělaní, nechápeme interdisciplinární obory a nemáme konziliární schopnosti. Nemáme znalosti ani zkušenosti.“ „Nevzdělaný lékař – tedy praktický lékař“. „PL do práce chodí, jak uznají za vhodné…“. PL – „Existence krásná… naprostý klid“. Je to snůška urážek a nesmyslů. „Většina PL má i běžně dvě administrativní pracovnice.“ – neznám praktického lékaře, který má dvě administrativní pracovnice. „Návštěva DD je zlatý důl.“ – v řadě DD v našem okolí nemohli dlouho PL sehnat. „Ekonomické postavení PL je krásné“ – proč se tedy do oboru VPL nehrnou davy absolventů? „…v horším případě léky pošle operátorka, resp. dispečerka…“ – nabízí se – podle sebe soudím tebe..., „…přibyla prevence…“ – prevence jsme dělali vždy, a to už jsem 25. rok v praxi.

Pokud se autor článku ke svým kolegům praktickým lékařům v okolí chová způsobem, jak o nás píše, tak se nemůže divit, že s ním nespolupracují. Pak se autorovi asi špatně shánějí unicitní rodná čísla. A po tomto článku možná budou ještě hůř. Nenapadlo by mě, že interní specializovaná ambulantní péče stojí na tom, že PL měli zakázané předepisovat některé léky… to je pak asi něco špatně. Ale špatně mi přijde i to, že takové urážky čtu od kolegy v časopise ČLK (i přes upozornění že „příspěvky se nemusejí shodovat se stanoviskem redakce“).
Za mě se nemusí bát, že budeme předepisovat léky u pacientů, pro které je ošetřujícím lékařem pro danou nemoc (i když se na to někteří specialisté těšili…). A tak ať to po nás ani nechce. Nebudeme předepisovat lék, který jsme neindikovali… A ani se nebudeme povyšovat nad specialisty nebo je suplovat. Povyšuje se akorát autor nad PL.
Co napsat závěrem? Je to smutné čtení. Tak jak se polarizuje celá naše společnost, tak se patrně polarizuje i lékařský stav. A tento článek k nějakému sjednocení (o kterém často píše předseda MUDr. Kubek) rozhodně nepřispívá.

MUDr. Jiří Pražák, praktický lékař, Hulín