Informace

Rytíř lékařského stavu - MUDr. František Koukolík, DrSc.
19.03.2018 | Prezident

V pořadí 24. Rytířem lékařského stavu byl v Tereziánském sále Břevnovského kláštera dne 15.3.2018 prezidentem ČLK slavnostně pasován primář MUDr. František Koukolík, DrSc.

MUDr. František Koukolík, DrSc.

     Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, 

    Česká lékařská komora pravidelně oceňuje své nejvýznamnější členy již od roku 1996. Titul „Rytíř lékařského stavu“ je každoročně udělován jedné z osobností české medicíny, která výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významným způsobem přispěla k rozvoji medicíny,    a která se svým morálním jednáním stala příkladem a vzorem pro své kolegy. Na rozdíl od celé řady dalších existujících ocenění je titul „Rytíř lékařského stavu“ výjimečný tím, že o jeho udělení rozhodují demokratickým způsobem samotní lékaři – členové naší komory.

    Dnes vstoupí do pomyslné síně slávy v pořadí již 24. člen tohoto elitního klubu – pan MUDr. František Koukolík, DrSc.  A přestože pana primáře Koukolíka, dovolím si nepochybovat, jistě všichni známe, dovolte mi, abych vám alespoň stručně jeho osobnost přiblížil.

   František Koukolík – lékař, vědec, spisovatel a humanista - se narodil 22. listopadu 1941 v Praze. Po maturitě na gymnáziu v roce 1958 nedostal pro údajný buržoazní původ, jeho tatínek byl inženýr a maminka pracovala jako sekretářka, doporučení ke studiu na vysoké škole. Svůj kádrový profil si tedy čerstvý maturant musel rok vylepšovat jako pomocný dělník v libeňských Českých loděnicích.

    Studium na lékařské fakultě UK v Praze zahájil František Koukolík v roce 1959 a na jaře 1965 pak tamtéž promoval v oboru všeobecné lékařství. Po promoci až do první atestace z patologické anatomie, tedy do roku 1969, pracovat MUDr. Koukolík v Anatomicko – patologickém ústavu. Poté, pan primář i ctěné publikum mi snad jeden nejapný vtip dovolí, vyměnil doktor Koukolík „studenou chirurgii“ za „chirurgii normální“, které se věnoval postupně v nemocnicích v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. Po složení atestace z chirurgie se však Dr. Koukolík k patologii vrací, když v roce 1973 nastupuje na místo primáře patologického oddělení nemocnice v Jindřichově Hradci. Druhou atestaci z patologické anatomie složil Dr. Koukolík v roce 1978 a to již bylo o jeho další profesní dráze prakticky rozhodnuto.

   Primář Koukolík se více méně celý svůj profesní život věnuje neuropatologii, zejména neurodegenerativním chorobám mozku. Stejně tak je jeho jméno neodmyslitelně spjato s pražskou Thomayerovou nemocnicí. Vždyť funkci primáře tamní patologie zastával od roku 1983 do roku 2012, tedy prakticky celých třicet let.

   Za svoji vědeckou činnost v neuropatologii získal v roce 1986 titul kandidáta věd, když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby.  V roce 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd.

   Vědecká a publikační činnost pana primáře Koukolíka je skutečně nesmírně bohatá. Je autorem nebo spoluautorem 12 vědeckých monografií, z nichž jen namátkou zmiňuji tituly:

- Strukturální podklady poruch paměti

- O vztahu lidského mozku a chování

- Alzheimerova nemoc a další demence,

- Demence – její neurobiologie, klinický obraz a terapie      

Tato kniha získala v roce 2004 Vondráčkovu cenu České psychiatrické společnosti.

   Jako přední český neuropatolog začal pan primář Koukolík v roce 2001 budovat Národní referenční laboratoř pro Jakob-Creuzfeldtovu chorobu a další prionová onemocnění. V roce 2003 pak toto pracoviště vedené primářem Koukolíkem získalo certifikaci Světové zdravotnické organizace. A dnes patří tato Laboratoř lidských prionových chorob mezi přední evropská neuropatologická pracoviště.

    Pan primář Koukolík je stále pracovně aktivní, nejenom co by emeritní primář patologie v Thomayerově nemocnici, ale také jako přednášecí na 3. lékařské fakultě a příležitostně i na fakultě filosofické. To však již otevíráme další bohatou kapitolu profesního života primáře Koukolíka – vědce, popularizátora vědy, bořitele předsudků a bojovníka proti tmářství.

     Nevím, zda je údaj o 15 knihách určených laické veřejnosti, který jsem si našel ve Wikipedii, pravdivý, ale pravdou je, že většina z nás si spíše než vědeckou monografii o prionových chorobách přečte knížky:

- Housata a Sv. Augustin

- Lenochod a vesmír

- Mozek a jeho duše

- Vzpoura deprivantů                                                               

Slovíčko deprivant, kterým se označují psychopati pohybující se v politice, se stalo nedílnou součástí moderní češtiny.

- O nemocech a lidech

- Jak si lidé hrají

- Češi, proč jsme, kdo jsme a jak dál?

- Proč se Dostojevskij mýlil?

- Sociální mozek

- Mocenská posedlost

   Za zmínku jistě stojí i to, že některé z těchto knih ilustrovala taková esa jako Vladimír Renčín nebo Miroslav Barták.

   Ale i ten, kdo nečte, i ten se mohl s brilantní inteligencí, nadhledem a smyslem pro humor pana primáře Koukolíka setkat v jeho rozhlasových či televizních pořadech.

   Vzpomeňme alespoň rozhlasový pořad Meteor nebo cyklus esejů věnovaných fenoménu stárnutí, který pod názvem Metuzalém vysílala před pár lety Česká televize.     

   Již v roce 1992 získal pan primář Koukolík za popularizaci vědy cenu Akademie věd ČR. V roce 1997 byl pak za svoji práci přijat za člena PEN klubu, tedy prestižní mezinárodní organizace sdružující „osobnosti vládnoucí perem“, které svým dílem přispívají k rozvoji ideálů humanismu, mezinárodního přátelství a ochrany lidských práv.

    Pan primář Koukolík je od roku 2004 rovněž členem dalšího elitního klubu, tedy České lékařské akademie. Nikoliv náhodou obdržel v roce 2006 cenu Vojty Náprstka České akademie věd za popularizaci vědy o mozku. V roce 2012 pak svým Čestným uznáním primáře Koukolíka ocenila i společnost Mensa a to jako vědeckého esejistu, který svojí prací propojuje neurovědu a neuropatologii se společenskými vědami a přispívá tak k propagaci kritického a vědeckého myšlení.

   Pokud ani stovky článků a přednášek, desítky knih a monografií snad nestačily k tomu, abych vás přesvědčil o významu osobnosti primáře MUDr. Františka Koukolíka, DrSc., pak mohu ještě dodat, že astronomové z observatoře Kleť na jeho počest pojmenovali planetku, kterou v roce 1997 objevili, planetkou „Koukolík“. No řekněte, kdo z nás to má?

    V nejlepším se má přestat. Dobrá. Snad ještě malá poznámka. Doktor Koukolík nezpívá v muzikálech, nenamluvil Křemílka a Vochomůrku, ani nebyl ředitelem komunistického JZD, není tedy příliš pravděpodobné, že by mu v nejbližší době prezident republiky připnul na hruď státní vyznamenání, které by mu tolik slušelo. Bez ohledu na to však primář Koukolík vždy byl, je a navždy bude nepřehlédnutelnou osobností české vědy. Lékařem, který nese kupředu pochodeň vědění a humanismu.

   Dnes, v čase všeobecné idiotizace společnosti, která pohrdá vzděláním a věděním vůbec, v době relativizace pravdy i morálky, kdy řada z nás má oprávněný pocit, že kolo dějin jako by se začalo zvolna otáčet zpět, právě v takové době potřebujeme osobnosti, které nám tak jako Dr. Koukolík ukazují cestu. Snažme se tedy i my plnit své morální závazky vyplývající z našeho vzdělání podobně jako pan primář Koukolík. Je to naše povinnost.

   V jedné ze svých knih pan primář napsal: „Přeji si zemřít mlád, ale co nejpozději to bude možné.“ Pane primáři, dovolte mi, abych se k tomuto přání skromně připojil.

     Moudrost, skromnost, nezištnost a pracovitost, spolu s pevnými morálními zásadami zdobí rytíře.

   Vážené kolegyně, Vážení kolegové, dámy a pánové, jsem hluboce přesvědčen, že titul Rytíř lékařského stavu náleží MUDr. Františku Koukolíkovi, DrSc. právem.  

        V Praze 15.3.2018                          MUDr. Milan Kubek – prezident ČLK

Pasování rytíře.jpg